Tragédie u Lampedusy? Kolik jich ještě bude?

Viníkem masakru je zřízení, vláda a moc, která si žádá stále více imigrantů. Odpovědní nejsou jen prvotní pachatelé - převaděči a otrokáři, ale všichni ti, kteří těží z cizího utrpení, ti kteří vyvolávají „imigrační vlny“. Pašeráci, obchodníci s lidmi a otrokáři mají své politické komplice, „bílé límečky“ ve vládách, parlamentech, sdruženích, kteří vytváří mravní a sociální obhajobu importu otroků do Evropy.

Kulturní kapitalismus, jako dědic kulturního marxismu

Když mluvíme o kulturním kapitalismu, co tím máme na mysli? Kulturní kapitalismus vzniknul tím, že asimiloval ideje radikální levicové evropské revolty 60. let s jejími emancipačními cíli. Kulturní kapitalismus za své přijal radikální egalitářské a emancipační požadavky, které byli původně použity v boji proti němu. Ty obrátil ve svůj prospěch a jeho nový duch, rovnostářský a anti-hierarchický svou rétorikou, se stal symbolem odporu proti všem totalitním zřízením.

Ancien régime moderního světa

Žijeme v období ancien régime moderního světa – starého a přežitého řádu. Moderní svět se všemi svými hodnotami je zcela vyčerpaný – je mrtev. Namlouvá si jen, že v sebe věří, přičemž vyžaduje od světa, aby on věřil v něj. Z jeho uhnilých útrob je však slyšet jen dutý zvuk. Jen víra v moderní svět a jeho teologický výklad zbyla.

Evropa nebo kapitalismus?!

„Kvůli klesající porodnosti a stárnutí obyvatel Evropská unie vytvořila dlouhodobý plán pro léta 2010-2050, kde se počítá s přísunem až 56 milionů cizinců, které doplní chybějící pracovní síly na trhu práce. Evropská unie si spočítala, že kdyby trend stárnutí obyvatelstva spolu s poklesem porodnosti pokračoval tímto tempem, v roce 2060 by nebyly finance na důchody dnes pracujících Evropanů.“ - Tento návrh v kontextu s rekordní nezaměstnaností v eurozóně zní více než humorně. Argumenty na obhajobu tohoto návrhu jako by z oka vypadly argumentům na obhajobu neoliberální důchodové reformy a škrtů. Proč?

Pět výdobytků společnosti trvalého růstu

1) Bezohledná soutěž. Trvalý růst je krásný – je náboženstvím prosperity a snem toho, že všichni jednou budeme tou nejvyšší a nejvíce majetnou třídou. Trvalý růst je však jako dopravní letadlo plné cestujících, které stoupá stále více a více vzhůru, ale pod oblaky je už čím dál méně již tak řídkého vzduchu pro všechny. Z letadla však nikdo dobrovolně vystoupit nechce (letí si přece pro svou prosperitu ne?) a tak každý jedná a myslí tak jako by byl na světě jen on – v boji o udržení v banketu kapitalismu tak nebere ohledy na nikoho a na nic. Buď vyhodím někoho z letadla já nebo někdo vyhodí mě. Náraz na zem je tvrdý a bude ještě tvrdší, protože se začíná divně ve vzduchu chovat celé letadlo trvalého růstu, stoupající za svým blahobytem a všichni víme, jak katastrofálně pády letadla končí…

Komodifikací ztrácíme lidská práva

Komodifikaci rozumíme jako proces, při kterém se z objektů, znaků, událostí, vlastností, lidské práce či lidí samotných stávají předměty směny podléhající tržním mechanismům. Komodifikace tak činí z objektů předměty, jež jsou určené ke koupi, k prodeji a jejichž hodnota je dána výlučně jejich směnitelností.

Kapitalistická normalizace

Dnes je snazší představit si konec světa, než konec kapitalismu. Tak zní známý výrok, jenž se jako duševní nemoc pomalu vkradl do myslí mas. Neoliberální ideologie volného trhu již nevystupuje jako ideologie, ale jako téměř celosvětová globální produkce a reprodukce lidí na zboží jako jediná realita, v níž se všechny ideologie moderny rozpustily a svými liberálními způsoby etablovaly.

Globalizací ztrácíme životní prostředí

Nekončící víra v ekonomický růst, který má být klíčem k pokroku, začíná být nahlodávána tím, jak i samotní lidé podporující tuto myšlenku, začínají vnímat signály a ohrožení, které naznačují přibližující se ekologickou katastrofu.

Ekonomický vrah: Korporátokracia

Ekonomický vrah: Praxe (finančních) "demokratických" institucí

Více o novodobém imperialismu ZDE

Kapitalismus a multikulturní společnost?

Kapitalismus stále více snižující své výrobní náklady, které mu přinesou ještě větší zisky, má na výběr dvě možnosti - buď přestěhovat výrobu do zemí třetího světa za levnou pracovní silou, nebo tuto pracovní silu přivést do Evropy. Převedení výrobních prostředků do třetího světa má však své limity, které ani moderní technologie ne vždy vyřeší - Třetí svět není tak industrializovaný, jako ten průmyslový Západní, což by pro kapitalismus znamenalo investice, kterým se však chce za každou cenu a oběť vyhnout.

Humanitární a rozvojová pomoc - nová tvář imperialismu

Pro většinu společnosti se současný „rozvoj“ rovná pokroku civilizace, který je jako vývoj považován pouze za pozitivní asociaci. Ale co je rozvoj? Je naše současná společnost dobrým příkladem vývoje?

Kapitalismus je katastrofický systém

Ekonomický systém kapitalismu je postaven na „neexistujících hranicích“. Jsou pro něj vedlejším práva lidu, přírody a národů před vlastním spekulativním trhem a jeho rostoucím objemem zboží. Pro kapitalismus není národ ničím jiným, než hromaděním lidských zdrojů pro své zisky. Svojí touhou po zisku maže hranice - pokud se mu zdá národ příliš drahým za svou práci, tak buď přesune svou mašinérii do jiných zemí, regionů, či kontinentů nebo si levnější cizorodou pracovní sílu přiveze odjinud a usadí mezi původní obyvatele regionu. Umístěním cizího obyvatelstva do již obydleného regionu, tak kapitalismus vytváří kulturní napětí, neudržitelné sociální situace, demografický propad a nezávislost původních obyvatel.

Globalizace

 

Globalizace je řízený proces stále intenzivnější integrace národů světa v jediný ekonomický systém. Dopad globalizace je všeobecný - ekonomický, politický, kulturní a sociologický, promítající se do vzájemných vztahů mezi lidmi. Globalizace znamená pro celý svět rostoucí všestrannou závislost národů ve světovém měřítku. Tato závislost je primárně řízena vzájemnou rostoucí ekonomickou závislostí národů v důsledku nekontrolovaného rostoucího objemu zboží a peněžních transakcí. Globalizace se dá tedy nazvat celosvětovým systémem produkce zboží a lidí omámených pseudomorálkou, hnaním se za penězi, lhostejností a sebestředností.

Krize liberálního světa

Dnešní Evropa a její politický a ekonomický systém se stal teologickou vírou, koncentrovaným dogmatem, zřízením, které si jen namlouvá, že samo v sebe věří. V této pozici jsou současní představitelé a obhájci liberální demokracie a jejího pojetí světa, kteří věří, že v ní věří. Namlouvají si, že věří svým vlastním tvrzením. Je nám reakcionáři předhozeno, že chyba je v těch, kteří jí uvádějí do praxe, nikoliv v samotném  systému. Že krize systému je nahodilou shodou okolností, jejíž původ je převeden na celou společnost a její jednání.