
Vlivem asociální politiky současné vlády a vlád polistopadových, se bydlení stává „drahým špásem“, ne-li luxusem. A spolu s růstem nezaměstnanosti, růstem cen, převážně základních potřeb, se stává stále více nedosažitelným. Velká část občanů, kteří své bydlení zatím mají, se však díky růstu cen komodit s ním spojené (voda, elektřina, teplo) a růstu cen základních životních potřeb, dostávají do existenčních potíží a nouzí nebo hůře na hranici chudoby nebo chudoby vůbec.









