Viníkem masakru je zřízení, vláda a moc, která si žádá stále více imigrantů. Odpovědní nejsou jen prvotní pachatelé - převaděči a otrokáři, ale všichni ti, kteří těží z cizího utrpení, ti kteří vyvolávají „imigrační vlny“. Pašeráci, obchodníci s lidmi a otrokáři mají své politické komplice, „bílé límečky“ ve vládách, parlamentech, sdruženích, kteří vytváří mravní a sociální obhajobu importu otroků do Evropy.
Především tato druhá skupina by měla zpytovat své svědomí za imigrantskou tragédii u Lampedesy a totálně přehodnotit svůj přístup k imigrační otázce. Tito lidé nemohou být zaskočení počtem obětí, nemohou ani cítit strach o osudy přeživších a spousty dalších. „Projevy soucitu“, státní smutky a všechny tyto proklamace jsou jen prázdná rétorická cvičení. Kdyby šlo o opravdový a upřímný soucit, navrhli by řešení, které by zajistilo, aby se podobná tragédie už nikdy neopakovala. Se znepokojením můžeme pouze poznamenat, že naopak vedoucí garnitura, její politika a mocenské orgány, přetrvávají nadále v omylu a nemají žádného zájmu na budoucnosti Evropy.
Kdo chce více imigrantů?
Politika masakru, která má své další mrtvé na moři, které vyhnala z jejich domovských zemí, za otroctvím do Evropy, totiž nám Evropanům ve finále nabízí totožné – smrt. Řešením demografického problému Evropy není přijímání imigrantů. Je to jen lež novodobých otrokářů, kteří si stvořili z imigrantů soukromou armádu pro dosahování svých vlastních cílů. Nesmyslné jsou módní fráze o nutnosti přehodnotit a liberalizovat imigrační politiku. Je třeba bezohledně likvidovat a postavit před odpovědnost ty, kteří využívají přistěhovalce: Podnikatele, kteří hledají nové otroky, politické strany, které hledají nové voliče jimž na oplátku nabízejí bezpracné dávky, zločinecké organizace, které hledají nové nohsledy, církve, které hledají nové věřící, „humanitární organizace“ hledající další zdroje financí…
K nim přidejme nadšené zastánce destabilizace severní Afriky, jenž je vydávána za „arabské jaro", které jen vytvořilo nové uprchlíky prchající z domovských zemí, které byly kolonizovány. A všechny ty, kteří se podílejí na rasistickém „morálním“ vydírání vůči Evropě. Pokrytectvím a rasismem je prosazování imigrace v rámci „solidarity“, protože ta je jen vyděračským prostředkem pro legalizaci kořistního zvyšování zisků a jiných cílů (např. vykořisťování třetího světa).
Za fasádou líbivých hesel a důvodů je mnohem praktičtější důvod, proč je imigrace tak oblíbená západními vůdci? Ten důvod je čistě ekonomický. Přistěhovalci jsou prostě otroky třetího tisíciletí. Kromě krásných slov, kterými toto vykořisťování obhajují „pokrokáři“, je jediný skutečný důvod, který odůvodňuje multikulturní společnost a to je nízká cena práce přistěhovalců. Jaká je to „solidarita“ s přistěhovalci, když jsou předhozeni a využíváni zločinci, obchodníky a otrokáři, kteří hledají dělníky za velmi nízkou cenu a bez sociální ochrany? To je skutečný rasismus. Rasisty jsou taktéž levicoví politici (otrokářů), kteří lákají imigranty na dotační a nefunkční sociální systém skrze nějž si dělají z imigrantů své pouhé rukojmí s volebními lístky svých stran.
Zabránit tragédiím
Pravdu má současný přední filosof Slavoj Žižek, když tvrdí, že: „Je jasné, že řešením není ,strhnout všechny zdi a nechat je (imigranty) přijít' jak žádají pokrokoví ,radikálové'. Jediným skutečným řešením je strhnout skutečnou zeď, socio-ekonomickou zeď; tedy změnit společnost tak, že lidé nebudou muset opouštět své domovské země.“
Konkrétní otázky a odpovědi, co je třeba změnit, nezaznívají. Můžeme slyšet pouze plané fráze o nutnosti změny imigrační politiky. Konkrétní návrhy však nezaznívají a pokud ano, jsou ku prospěchu kapitálu. Nikdo však nejde ke kořenům problému, kterým je ekonomický liberalismus – globalizace a kapitalismus se staly dogmatem, „přírodní silou“, živlem, který nelze jakkoliv změnit, a lze jej jen přijmout. A tak v mantinelech tohoto myšlení nabízí levice a pravice pouze dvě hloupá řešení. Zatímco extrémní pravice požaduje potápět lodě s přistěhovalci, naproti tomu levice požaduje jejich příjem. Ani jedno řešení není správné. Zabíjení lidí na moři je stejně masochistické jako nahrazování evropského obyvatelstva. Takovéto dogmatické myšlení nebere zřetel na skutečné důvody imigrace a logicky proto ani nemůže nabídnout řešení.
Jak lze tedy v současnosti řešit situaci v Evropě?
- Zastavení imigrace a repatripaci nelegálních přistěhovalců.
- Spolupráce a rozvoj mimoevropských národních hospodářských oblastí, zrušení dluhu zemím třetího světa a ukončení parasitismu nadnárodních společností v těchto zemích, oboustranný výměnný obchod mezi těmito zeměmi a Evropou.
- Podpora všech mimoevropských identitárních hnutí, které podporují původní kořeny a navrácení původních obyvatel.
- Pozastavení schengenských dohod a ratifikace nové smlouvy upravující volný pohyb v rámci EU na základě přísnějších kritérií - sociálních, ekonomických, politických a kulturních, protože „Vnitřní třetí svět“ nesmí v Evropě existovat.
- Boj proti novodobým otrokářům a jejich pomahačům.
- Blokování fondů a prostředků určených pro parazitická sdružení, které za „politikou přijímání“ zakrývají své vlastní ekonomické zájmy, ale i náboženské nebo ideologické.
- Odebrání licencí všem těm, kteří využívají přistěhovalců najatých bez povolení k pobytu, aby je vykořisťovali a tím také nepřímo zvyšovali chudobu, nezaměstnanost a nejistotu Evropanů.
Když bráníme náš národ, bráníme ve skutečnosti všechny národy
Neblíží se žádná Araby plánovaná islámská invaze. Pro nás nejsou nepřáteli našeho lidu a tradic jiní lidé nebo jiné tradice, ale ti, kteří jsou nepřátelští ke všem národům a všem tradicím. Tento nepřítel je plán pro vykořenění, který se jeví jako dvouhlavé monstrum: Liberalismus, kapitalismus a neregulovaný trh („Pravá“ globalizace) a kosmopolitismus, internacionální a multikulturní („Levá“ globalizace).
Bojujme za svět, ve kterém jsou pluralita a rozdíly, které jej tvoří a oživují. Chceme komunitární svět s různými lidmi, různými jazyky, různými kulturami, různými náboženstvími. Chceme srovnání mezi různými formami existence, které se nikdy nezvrhnou ve zmatek a neznetvoří navzájem své identity.
Náš nepřítel je světově jednorozměrný, je globální homologací, je monokulturou mysli, všudypřítomnými logy, spektákly a kosmopolitismem. Mnoho pokryteckých intelektuálů je vždy připraveno bránit nejexotičtější a nejvzdálenější kultury a pak doma hlásají kosmopolitismus, dekadentní sebevraždu etnického humanismu, jsou lhostejní k ničení tradic a kořenů. Když bráníme náš národ, bráníme ve skutečnosti všechny národy! Nepřítel není ten, kdo je nositelem jiné identity než já. Nepřítel je ten, který nenávidí všechny identity – tím je současný liberálně demokratický a tržní systém.
