Nekončící víra v ekonomický růst, který má být klíčem k pokroku, začíná být nahlodávána tím, jak i samotní lidé podporující tuto myšlenku, začínají vnímat signály a ohrožení, které naznačují přibližující se ekologickou katastrofu.
Globalizace, zaměřená na stimulaci zvyšování výroby a spotřeby, znamená zatížení pro životní prostředí a rozšiřuje propast mezi chudými a bohatými, mezi vykořisťovanými a vykořisťovateli. Neoliberálové se proto drží svého globálního „volného trhu“, který jen zvyšuje spotřebu a jim zisky. Globalizace se řídí zcestným biblickým přikázáním z knihy Genesis: „naplňte zemi a podmaňte ji“.
Globalizace zcela ignoruje životní prostředí. V posledních dvou kapitalistických stoletích průmyslová výroba spotřebovala ohromné a nenahraditelné množství přírodních zdrojů. Celé ekosystémy jsou alarmujícím tempem ničeny a přírodní zdroje rychle vyčerpávány. Vytváříme jen odpad, který překračuje veškeré kapacity přírody a její obnovy. Všude kolem nás vidíme důsledky našeho jednání. Svět, ve kterém žijeme, kterého jsme součástí a je námi brán za samozřejmost, se začíná rozpadat. Jemná mezidruhová souhra přírody je naším konáním ohrožena. Koloběh přírody se uměle podřizuje člověku a zejména jeho ekonomickému růstu.
Pouště se šíří, lesy se kácí, úrodná půda je ničena erozí, prostředí našich obcí je zamořeno nadměrným používáním fosilních paliv, loviště zvěře zničena a zásoby podzemní pitné vody jsou ohroženy. Vymírají a snižují se počty živočišných a rostlinných druhů. To vše se děje naší honbou za ukojením konzumního způsobu života. Od roku 1950 se výrobní a spotřební výkon planety zpětinásobil. Za šedesát let jsme zničili více přírodních zdrojů, než za celou předchozí existenci lidstva.
Tuto daň si vybírá nejen Evropa, ale zejména oblast regionu Třetího světa, kde se v důsledku počínání kapitalistických podnikatelů a zásahem Světové banky zvýšila neúprosně a destrukčně spotřeba přírodních zdrojů. Tyto země byly „rozvojovou pomocí“ záměrně zadluženy, čímž se staly poslušným otrokem bankéřů a západních podnikatelů. Díky této politice, která na ně byla uložena, je potkalo to samé co Evropu – aby mohli splácet své nesplatitelné dluhy, obětovali své nerostné a přírodní bohatství, které se stalo majetkem celosvětového „volného trhu“. Po celém světě jsou tak plundrována životní prostředí, která byla zdrojem obživy, majetku a klíčem k přežití národů. Ty jsou o ně oloupeny a chudnou. Propast chudoby se tak zejména ve Třetím světě neúprosně a drasticky zvětšuje. Výroba a provoz, které mají ukojit konzumní potřeby západního světa, drancují prostor našeho života svým útokem na život planety Země. To vše je zcela zjevné a neobhajitelné.
A neoliberálové, dřímající v rukách moc, stále věří ve svůj „volný trh“ bez hranic a národů, který má přinést spasení sjednocenému lidstvu. Jejich „volný trh“ měl přinést prosperitu, zaměstnanost a bohatství. Jediné, co však přinesl, je jen chudoba národním společenstvím a nezměrné bohatství, které je koncentrováno v rukách horního procenta a zejména ničení životního prostředí, kterého jsou naše kulturní společenství nedílnou součástí. Prostředí, které ač nesmírně rozsáhlé a nedostupné, celé je obsaženo v naší podstatě. Neoliberální evangelium je proto útokem na naší samotnou existenci a působnost. Je to evangelium, jehož kapitalistické zřízení není začleněno do společenství lidí a životního prostředí, ale oni, jako jeho sluha, jsou začleněni do něj. Neoliberální „volný trh“ ničí veškerou diverzitu lidských společenství, stejně jako křehkou rovnováhu životního příslibu, kterým je příroda.
