úterý 31. července 2012

Kapitalismus je katastrofický systém



Ekonomický systém kapitalismu je postaven na „neexistujících hranicích“. Jsou pro něj vedlejším práva lidu, přírody a národů před vlastním spekulativním trhem a jeho rostoucím objemem zboží. Pro kapitalismus není národ ničím jiným, než hromaděním lidských zdrojů pro své zisky. Svojí touhou po zisku maže hranice - pokud se mu zdá národ příliš drahým za svou práci, tak buď přesune svou mašinérii do jiných zemí, regionů, či kontinentů nebo si levnější cizorodou pracovní sílu přiveze odjinud a usadí mezi původní obyvatele regionu. Umístěním cizího obyvatelstva do již obydleného regionu, tak kapitalismus vytváří kulturní napětí, neudržitelné sociální situace, demografický propad a nezávislost původních obyvatel.


Hlavními aspekty kapitalistického systému jsou:  

Kapitalistický trh
Kapitalistický trh ničí malé podnikatele a řemesla. Původní výrobky, které byly určovány rázem místa a regionu, byly nahrazeny levným a hromadně vyráběným zbožím a „rychlým občerstvením“. Sklíčenou se nestává již pouze „pracující třída“, ale i „střední třída“, která se stává v soukolí monopolní nadnárodní výroby, která se drží levné pracovní síly (ať přesouváním výrobních prostředků či imigrací), destabilizovanou. Malá soukromá výroba tak musí vyklízet pole té nadnárodní, která je masová.  

Globalizace
Globalizace, vedlejší produkt kapitalismu, chce vytvořit „celosvětové hodnoty“, které nejsou vázány na jednotlivé regiony a jejich jednotlivé kulturní aspekty. Heslem globalizace je „jeden svět, jedna kultura“. Výplodem této „univerzální ideologie“ jsou pak mezinárodní imperialistické organizace a instituce jako NATO, G8 a EU. Regionální a kulturní identity, tradice a zvyky jsou tak jimi ničeny pokud nehodlají sloužit jejich mezinárodním zájmům a kapitalistickému trhu.  

Ekonomický liberalismus
Kapitalismus je produkt politické ideologie liberalismu. Liberalismus chce být taky „univerzálním“ pravidlem. Liberalismus stejně jako kapitalismus nahrazuje práva národů na jejich sebeurčení právem individualismu, které vede k nemorálnostem a sobectví. Liberalismus je tak v ekonomické a hospodářské sféře v praxi kapitalismem.
...

Úloha trhu v kapitalismu je jasná - „liberalizace“ všeho omezení soukromého podnikání bez ohledu na to, jak mnoho sociálního bezpráví a mizérie to způsobí. Čím více mezinárodního obchodu a mezinárodních investic tím více globalizace. Žádná regulace cen a neomezená volnost pohybu pro kapitál, zboží a služby. Kapitalismus vyrábí stále více, ale zdá se, že přitom počítá se stále méně lidmi, což znamená nezaměstnanost a snižování mezd, což bere život a práva zaměstnancům. Pracovníci se tak stávají obětí obohacující se malé elity kapitalistů. Kapitál usiluje, aby byl trh deregulován. Kapitalisté profitují z „liberalizace“ trhu, do kterého žádná vláda nemůže zasahovat. Na druhé straně všechny represe na občany ze strany vlády jsou ku prospěchu mezinárodního kapitálu.   

Nechvalně známým jevem, napomáhajícím moci kapitálu, je privatizace. To znamená prodej a převedení společenského majetku do soukromých rukou. To dnes platí jak pro národní banky tak i pro strategický průmysl, železnice, služby, školy, nemocnice a dokonce zdroje pitné vody. To bere národům šanci na právo rozhodovat o své budoucnosti a vyřazuje je strategicky z politiky, tím národ ztrácí svou suverenitu a je zbaven možnosti podílet se na své nezávislé budoucnosti.  

Kapitalismus ovládá téměř celý svět, zejména svou vlajkovou institucí, kterou je Světová banka. Malá menšina parazitujících je vítězem v kapitalistickém systému, což pro ostatní většinu neznamená nic jiného, než životní deziluzi, mizérii a trvale zhoršující se životní úroveň společenství. Navíc kapitalismu se v praxi povedlo to, o čem se nesnilo Marxovi ani dalším komunistům. Dokázal totiž veškerou civilizaci a lidské vztahy převést do roviny čistě ekonomické, materiální. Proto je potřeba bojovat za poctivější a spravedlivější systém, který nebude v režii několika parazitujících kapitalistů, ale za systém, který bude představitelem lidu a jeho duchovního řádu, který bude existovat ve prospěch všech, kteří se skutečně podílejí na produkci práce a kapitálu. Systém, jehož regionální identita, vzájemná solidarita a samostatnost budou nejlepší obranou před globalizací. Může se jím pro nás stát Třetí cesta? O tom již brzy…