Žijeme v období ancien régime moderního světa – starého a přežitého řádu. Moderní svět se všemi svými hodnotami je zcela vyčerpaný – je mrtev. Namlouvá si jen, že v sebe věří, přičemž vyžaduje od světa, aby on věřil v něj. Z jeho uhnilých útrob je však slyšet jen dutý zvuk. Jen víra v moderní svět a jeho teologický výklad zbyla.
Liberální demokracie a kapitalismus měli po zhroucení berlínské zdi a pádu komunistického východního bloku znamenat utopický konec dějin – vyvrcholení sjednoceného světa pod rouškou neoliberální globální ideje. Mezitím však moderní svět, představující univerzální dobro, začal stavět zdi nové – mezi Izraelem a Západním břehem, mezi naším evropským původem a budoucností, dokonce i v rámci národních států byly postaveny zdi – mezi chudými a bohatými, mezi politikou a národem - technokratická elita si pro sebe mezitím zprivatizovala hospodářskou a politickou moc.
Idea svobodných občanů v rámci volného trhu byla vždy utopií – volný trh je jen mýtus, vždy mu předchází poměr sil, který nic nevypovídá o hodnotě zúčastněných. V praxi proto dnes existuje jen volný trh těch nejbohatších a nejbezohlednějších, deregulujíce vše, co jim stojí v cestě a liberálně demokratický stát, který již nic morálního od svých občanů nepožaduje a jen přihlíží společnosti tržního fundamentalismu – společnosti kosmopolitního spektáklu.
Konec dějin je také jen utopií - staré spory a otázky trápí svět stále, znovu se objevují a vystupují do popředí. Neoliberální ideologie vyvolává války, hladomory, nekontrolovatelný přesun lidí po celém světě a s tím spojené etnické konflikty, společenské spory, boje o národní identitu. Zastánci neoliberalismu ignorují veškerá řešení, která nejsou schopna generovat zisk. Za riskantní kroky soukromých subjektů na trhu tak zodpovídáme všichni – je ironií pozdního volného trhu, vytvářivšího zdi v rámci společnosti, že statní intervence je přijatelnou jen pokud vede k záchraně jeho samého.
Nivelizace života do světoobčanství pod pláštíkem univerzální pravdy způsobila neschopnost analyzovat přítomnost. Neustálý antifašismus a antikomunismus předvádí jedinou historickou formu totalitarismu, zastírá výhledy na to, jak by mohl vypadat totalitarismus moderní, zatímco před našima očima hospodářský systém vrcholného kapitalismus sjednocuje svět do nového a záludnější totalitarismu.
Místo otevřené totality dnes máme korporátní média, vnucovanou reklamu normalizující konzum, válkou vynucovaná univerzální lidská práva a volný trh, které jsou důkazem toho, že totalita je možná i v „demokratickém“ zřízení. Každý, kdo brojí proti globálnímu happy endu, je prohlášen za nahodilý jev a přežitek, anomálii.
Ti nahoře stále věří ve svou víru v globální vesnici spojenou trhem a univerzálními lidskými právy. My dole však ne. My jsme si již prošli nihilismem, nejnižším bodem, bahnem současného světa, abychom jej vzhlédli svýma očima. Ne očima těch, kteří si přejí, abychom svět viděli tak jak oni potřebují. Moderní svět a jeho bohové jsou pro nás mrtví. Je čas na silné myšlenky, nové vize a činy žádající přehodnocení všech hodnot. Je čas strhnout trosky ancien régime moderního světa – je čas na evropskou anti-globalizační a sociální revoluci, která strhne moderní totalitarismus.
Nejsme ostrůvkem iracionálního vzdoru, jsme vyjádřením životní vůle. Budoucnost proti sobě postaví ty, kteří chtějí svět vidět jako globální mechanismus a ty, kteří bojují za jeho diverzitu. Překonali jsme nihilismus, stejně jako politická pravolevá dogmata a ideje. Jsme avantgardou nové kultury. Jsme ti, kteří chtějí moderní svět překonat, jsme Třetí pozice. My jsme to, čeho se moderní svět nejvíce bojí – syntéza národní identity a sociálně revolučního řádu.
