Kapitalismus stále více snižující své výrobní náklady, které mu přinesou ještě větší zisky, má na výběr dvě možnosti - buď přestěhovat výrobu do zemí třetího světa za levnou pracovní silou, nebo tuto pracovní silu přivést do Evropy. Převedení výrobních prostředků do třetího světa má však své limity, které ani moderní technologie ne vždy vyřeší - Třetí svět není tak industrializovaný, jako ten průmyslový Západní, což by pro kapitalismus znamenalo investice, kterým se však chce za každou cenu a oběť vyhnout.
Jedinou možnosti je tedy pracovní sílu do průmyslových zemí Západu dovézt. Tak kapitalismus začal tlačit na státy, aby byla zvednuta jejich stavidla hranic. Samotní imigranti věří slibům kapitalismu, že na volném trhu mohou nalézt své štěstí, kterým se vymaní chudobě, kterou prožívají ve svých domovských zemích. Chudobě, kterou na ně již předtím uvalil finanční imperialismus, s nímž rozvojové země nejsou schopny držet krok. Kapitalismus vkládá falešné naděje, které končí stejným otroctvím, jaké panuje v jejich rodných zemích. Cizí pracovníci, pracující za minimální mzdu, se pak ujímají pracovních pozic evropských zaměstnanců. Ti se pak dostávají do slepé uličky, která je nutí přistoupit na všechny pravidla kapitalismu, chtějí-li práci.
Třetí svět omámen vidinou práce na volném trhu se hromadně přesouvá na evropské území. Tím kapitalismus vytváří medvědí službu multikulturním aktivistům a rovnostářům. Ti parazitují na problémech, které vyvolal imigrací kapitalismus - ten jim nabídnul svou armádu levné pracovní sily, k jejich vlastním cílům. Kapitalismus svým jednáním zničil hmotné základy pro slušný život národa a tím jej rozvrátil, není divu, že liberální rovnostáři jej pak rozvrátili morálně a zničili vše, co jen okrajově připomínalo tradiční život společenství. Zničili v člověku vše, co bylo zakořeněné a tvořilo jeho referenční bod identity. Tím vznikla kosmopolitní a liberální demokracie, která je politickým nástrojem kapitalismu, který jeho imigraci sociálně podporuje a obhajuje jej svojí stejně kosmopolitní vizí.
Kapitalismus, tak dosahuje toho, co chtěl - minimalizuje výdaje, maximalizuje zisky a vytváří tlak na evropské zaměstnance, kteří chtějí-li být konkurence schopnými, musejí přistupovat na podmínky, které se blíží podmínkám, které pomalu panují ve výrobě na území třetího světa. I takto kapitalismus stírá rozdíly. Kapitalismus tak produkuje více zboží a za méně peněz. A stále spoléhá na to, že střední třída bude schopna konzumovat jeho výrobky, ale i ta se nezadržitelně tenčí a nouze se začíná dotýkat stále více všech. To je sebedestrukční logika kapitalismu, který ničí to co ho drží nad vodou - své konzumní zákazníky. Tato krize kapitalismu pak vede k jeho imperiálním výbojům za novými trhy a otroky, kteří budou spásu opět hledat na průmyslovém evropském kontinentu. Avšak ne všichni imigranti zde naleznou práci. Liberální demokracie se pak snaží vytvořit z nezaměstnaných imigrantů, kteří jsou rezervní armádou kapitálu, pomocí integračních programů a hmotných dávek nové konzumenty, kteří by se za kapitalistickým zbožím hnali. Tím vzniká v rámci kapitalistického systému neřešitelný kruh krize.
Dnes jsme svědky jak se morální rozklad multikulturního světa (krize identity, individualizace společnosti, degradace kultury a duchovního života, všeobecný životní nihilismus a všudypřítomný materialismus) stává realitou ve vykořisťovatelském systému kapitalismu. To kapitalismus a jeho sociální problémy napomáhají multikulturnímu a rovnostářskému světu. Ten na kapitalismu profituje. Multikulturní pohled na svět se promítl do moderního státu s jeho kapitalistickými pravidly s pomocí liberální demokracie. Politická pravice a levice jsou již neplatným pojmem, historicky mrtvým. Teze a antiteze se stala syntézou, která je smrticí. Syntézou, jež se nazývá realismem moderního liberálního kapitalismu. A idealisté zprava a zleva mohou na sebe štěkat, jak chtějí, ale historicky vývoj v posledních letech spojil to, co bylo celou tu dobu dvěma stranami jedné mince. Je to paradoxní, avšak nevyhnutelné vyústění dvou idejí postavených na stejných základech - vždyť jaký je rozdíl mezi laissez-faire a společností bez reálně žitého řádu? Jaký je rozdíl mezi multikulturní společností a globalizací, stírající veškeré rozdíly? Jaký je rozdíl mezi systémy, jejichž hlavním cílem je materialismus, konzumní život, nadvýroba, nikdy nekončící růst a zejména degradace na jakýkoliv způsob života, který se obětuje vyšším a dlouhodobým cílům? Kapitalismus a liberální demokracie jsou oba hlavními potomky moderny. Oba vzešly z jejího liberalismu. Oba nabízejí to samé, i když nám budou tvrdit opak. Nejde se proto vzpírat proti modernímu světu a akceptovat liberální ekonomiku, tak jak děla to pravice. Stejně tak nejde brojit proti nespravedlivému modernímu světu a akceptovat morální rozklad společenství, tak jak to dělá levice. Boj proti modernímu světu se již nedá vest z těchto pozic, které jsou mrtvé a v praxi se zpronevěřily. Nalezena musí byt nová cesta mezi nimi, další a skutečná alternativa postmodernímu světu.
Kapitalismus přivodil nejen vykořisťovatelský charakter společnosti, ale zejména přivodil patologické sociální změny, kterými otevřel dveře multikulturním aktivistům a jejich řešením. Vehnal jim do rukou proletariát imigrantů, který je sociálně podporován státy, na jejichž vedeni se právě oni podílí. Jejich integrace a podpora vede však jen k jednomu cíli - k jejich konzumnímu a bezstarostnému způsobu života, čímž se stávají kupní silou kapitalismu a svou morální odlišností a privilegováním se stávají spouštěči sociálních střetů s původními obyvateli. Multikulturní svět se bez svého otce kapitalismu neobejde. To ať si kosmopolité a rovnostáři uvědomí, až na své cestě za šedivým a monokulturním světem budou kritizovat kapitalismus. Na nás je, abychom zabránili kapitalismu v jeho destruktivním jednání, které otevírá cestu vykořisťování práce, vykořenění identity, globální zbastardizované kultuře a sociálnímu napětí. To kapitalismus zničil všechny hranice světa, tím jak tlačil na vlády, aby je otevřely a multikulturní aktivisté mu k tomu dodali alibi.
