Globalizace je řízený proces stále intenzivnější integrace národů světa v jediný ekonomický systém. Dopad globalizace je všeobecný - ekonomický, politický, kulturní a sociologický, promítající se do vzájemných vztahů mezi lidmi. Globalizace znamená pro celý svět rostoucí všestrannou závislost národů ve světovém měřítku. Tato závislost je primárně řízena vzájemnou rostoucí ekonomickou závislostí národů v důsledku nekontrolovaného rostoucího objemu zboží a peněžních transakcí. Globalizace se dá tedy nazvat celosvětovým systémem produkce zboží a lidí omámených pseudomorálkou, hnaním se za penězi, lhostejností a sebestředností.
Globalizace je kosmopolitním jevem „optimalizujícím“ veškeré rozdíly lidského života, jeho řádu a kultury. Globalizace znamená výrobu kosmopolitního člověka a rozmělňování jeho přirozené identity a dalších specifických okruhů jeho života na úkor „světoobčanství“. Globalizovaný člověk přestává být tím zakořeněným identitním pojmem s jasným hodnotovým řádem. Namísto toho je vystaven střetu s kulturami celého světa. Jeho svět je materializován jednotnou vírou ve zboží, která je vystavena na odiv, jako pozlátko doby, které je prezentováno jako blahobyt, kterým jsme se dostali až k vyústění „konci dějin“. Nebývalý nárůst mezinárodně obchodovatelného zboží a služeb se stálou liberalizací obchodu, aplikovaných na lidstvo, člověka vtáhlo do služeb zboží na úkor životních úkolů a nadčasové zodpovědnosti za budoucnost svého společenství, které tvoří jeho opravdový rozměr lidství. Globalizace tak stvořila ohromná města, ve kterých se shromažďují všechny kultury světa, přitažené silou kapitálu a jeho iluzí blahobytu. Všude rozšířená liberalizace hodnot člověku podstrčila materialistické hodnoty, které jej táhnou vírou v lepší život, kterým rozumí větší blahobyt a svůj individuální prospěch ke stěhování za tokem kapitálu. Globalizace, zejména v Evropě, přivodila ohromné demografické změny. Tisíce identit bylo nekontrolovatelným globálním tokem kapitálu vtaženo do lidsky pustých megapolis.
Globalizace svým válečným imperialismem rozsévá po světě svou zhoubnou a podmiňující ideu. Pod rouškou boje za „demokracii“, která uzurpuje jednotlivé přirozené řády, vyvolává útočné a imperiální války. Zasévá rozbušky nepokojů po celém světě. Národní státy, které jsou stále suverénními, bez vazeb na mezinárodní banky, mají vlastní zahraniční politiku, jsou tak často napadány a kolonizovány normalizovanou liberalizací. Válka je globalizačnímu procesu (který si nárokuje pravdu a hodnotu trvalého míru) a jeho „demokracii“ přirozenou vlastností. Globalizace tak svou rozvojovou pomocí destabilizovala Afriku. Agresivní sionistická „mírová“ lobby xenofobního státu Izrael způsobila na blízkém východě smrt miliónům, které své životy položily na oltář „svobody“. Armády vedené sionistickou lobby zpustošily celé státy, které pak kapitalistické firmy ovládly a vykořistily. Válka za globální lobby se stala největším peněžním výnosem kapitálu. Všechny tyto státy, vystavené globalizačnímu imperialismu, musely pod dohledem světa instalovat „demokratické“ a prozápadní vlády. Nekontrolovaný kapitál stál za kolapsem mnoha států, kde byl instalován globální řád a které nestačily růstu zbytku světa. Jejich obyvatelé zruinovaní a v návalu své vlastní marnosti byli vyvezeni nenasytným kapitálem a svou vizí vlastního lepšího života do Evropy. Globalizace vystavuje svět kulturním rozbrojům. Uměle jej vede ke „střetu civilizací“, což pro ni znamená budoucí zisky.
Rozvojová pomoc v porobených neevropských zemích produkuje bez jakékoliv populační politiky jednoho jedince za druhým. Tato nezodpovědná populační politika vede k růstu chudoby, která je pak hnacím motorem imigrace. Svět a jeho populace neustále rostou, což vyústí v globální ekologickou katastrofu. To vše zapříčinil globální kapitalismus svým neustálým „růstem“, pro který musí hledat neustále nové trhy a konzumenty. Příroda je tak drancována chováním, které postrádá jakékoliv nadčasové myšlení promítající se pozitivně do budoucnosti. Neúměrná preference fosilních paliv a budoucí nedostatek pitné vody jednou povede ke globální válce „o zdroje“. Pak se pro milióny chudých obyvatel země, všech možných etnik a kultur, stane cílem Evropa - se svým „blahobytem“ a „bohatstvím“.
Globální systém tak oslabil role národních států Evropy, které nejsou schopny čelit mohutné imigraci, která je zastánci globalizace upadající Evropě vysvětlována jako jediná možnost pro „zachování“ její civilizace. Svět se tak stal plurálním a veškeré etnické, jazykové a kulturní rozdíly musejí existovat bezprostředně vedle sebe. Přitom se pod rouškou propagandy tyto rozdílnosti smývají a navzájem prolínají. Právo na odlišnost se stalo zločinem. Tato kulturní invaze, zprostředkovaná globalizací a jejími nositeli, vede k prudkým společenským změnám. Národní a kulturní společenství jsou vystavována jejím kulturním a sociálním šokům. K udržení tohoto dlouhodobě neudržitelného stavu vzniká, díky pokročilým informačním technologiím a vlivným médiím, pocit „milujícího“ multikulturního prostředí a rostoucího blahobytu.
Samotní imigranti tedy nejsou primární příčinou multikulturního světa, ale jsou to rozevírající se sociální nůžky globalizovaného světa, pro který se stali stejnými otroky jako Evropané. Kapitál rozhodl o jejich přesunu za lepším životem. Přivedl je za otrockým blahobytem a opil je svým pohledem na svět a člověka. Globalizace tak způsobuje multikulturní střety, které vznikají díky odlišné morální a hodnotové akvizici imigrantů a původních společenství. Globalizace tak ve svém důsledku vyvolává jen katastrofy (etnické a ekologické) a ekonomické krize.
To způsobuje nepřehledný život, který člověka připoutává pouze k přítomným a materiálním hodnotám. Globalizace nemá nic společného s lidskými idejemi, které legitimují hodnotové vzorce a tradiční kultury. Globalizace je v tomto smyslu proces dalšího liberálního vývoje k novému typu kosmopolitní a univerzální společnosti, ve které nemá právo na existenci jakákoliv odlišnost. Díky absenci skutečného referenčního bodu, tak globalizace působí v etnickém, kulturním, duchovním, politickém a ekonomickém ohledu destruktivní sílu směřující ke katastrofě. Globalizace je tedy iluzorní projev snící o „konci dějin“ a naplnění poslání člověka v jednotném a nejlépe fungujícím systému. Systému, ve kterém není rozhodující vlastností ta morální síla, ale pouze přesvědčivá síla mezinárodních peněz. Touto preferencí peněz jsou tak devastované vztahy v přirozených společenstvích.
Globalizace je jev, který není naplněn ideou lidskosti, ale je procesem přinášejícím dezintegraci člověka. Vyvíjející se a dobře fungující globalizovaný svět je pouze světem iluzorním, popírající přirozenost lidských vztahů, nadčasové jednání a budoucnost člověka. Globalizace je řízena elitními skupinami politiků, ekonomů, kapitalisty a levicovými „humanitáři“. Tyto „elity“ sledují především své zájmy a svůj prospěch. Jsou to tedy nátlakové skupiny, které využívají všech legálních i nelegálních mocenských prostředků, jak dosáhnout svých cílů. Politika se stala ve svém měřítku globálním jevem, který se snaží udržet krok s pseudodemokratickým systémem, jehož je součástí, tak jak ho ideologicky v rámci svých zájmu stvořily nátlakové skupiny. Již nerozhodují kritéria morální, etická a náboženská. Mírou všeho se stala globalizovaná moc a vize globálních nátlakových skupin. V takto globalizovaném světě jsou mezilidské vztahy v rámci globální společnosti neustále vystavovány devastaci. Veškeré ideje, hodnotové vzorce kultury a morální kodex pozbyl hodnotového smyslu. Naprostá absence uvědomění si své identity, kultury a jejích hodnot se v soudobé společnosti projevuje posuzováním svého života podle křivek ekonomického růstu, vývoje financí, bohatství a podobných kritérií.
Důsledky globalizace jsou viditelné všude. Devastace mezilidských vztahů, patrný nárůst lhostejnosti, kriminalita, krutost vůči svému národu, ale také etnické násilí eskalující do uměle řízeného „střetu civilizací“. To vše současná společnost zažívá z důvodu ztráty své identity - naprostá absence kulturního vzorce a hodnotových měřítek, které přesahují přítomný okamžik. Postupující globalizace je tak proti skutečnému rozměru lidského života lhostejná. Vyměnila člověka a jeho život za individuální peněžitý zisk.
