Pro většinu společnosti se současný „rozvoj“ rovná pokroku civilizace, který je jako vývoj považován pouze za pozitivní asociaci. Ale co je rozvoj? Je naše současná společnost dobrým příkladem vývoje?
Pokrokové myšlení stvořilo základ pro naši současnou sobeckou a spotřební společnost. V žádném případě nepřispělo k lidskému pokroku, ale pouze stvořilo materialistickou a sobeckou vykořeněnou masu. Lidstvo se stalo jedním velkým výrobcem a spotřebitelem v globalizovaném světě. Člověk je poslušným otrokem, který bude pouze jen „nakupovat“, jak jen dlouho to půjde v neoliberálním kapitalistickém řádu. Moderní Západní společnost se tak točí kolem tří přikázání: bezbřehá individuální soutěž, maximalizovaná výroba a konzumace. Je to, co kážeme, skutečně pokrok? Sobecká společnost, která je jen a jen posedlá svým konzumním životem?
Lež jménem „humanitární a rozvojová pomoc“
Koncepce „humanitní a rozvojové pomoci“ je součástí začarovaného kruhu pokrokového myšlení. Hospodářský růst vytvořil globální bojiště, ve kterém každý den mnoho živočišných a rostlinných druhů vymírá nebo je ohroženo vyhynutím. Milióny lidí jsou každý den čím dál chudší, zatímco bohaté elity se stávají bohatšími a bohatšími. Tento vývoj vede k nesmírné degradaci lidského druhu, jak po stránce materiální tak zejména té duchovní.
„Humanitární a rozvojová pomoc“ je jen pozlátkem a fasádou. Touto pomocí se pouze globalisté snaží prosadit „západní“ způsob života v zemích se zcela odlišnou kulturou. Tento proces nám neustále předhazuje koloniální minulost a prvotní nesmazatelný hřích bílého člověka vůči celému světu. Evropané jsou dnes téměř prezentování jako rakovina lidstva. Dnešní pracující Evropané jsou prý zodpovědní za součastnou situaci třetího světa, a proto jsou prý povinní darovat peníze znovu a znovu. Všechny veliké úspěchy, které v tomto ohledu prezentují všechny ty vládní a nevládní humanitární organizace, nás mají uchránit před vědomím skutečné pravdy. Humanitární a rozvojová pomoc je nestoudnou lží a klamem. Není to nic víc než nafouknutá a lesklá bublina, která v nás má vyvolat pocit spokojenosti, abychom se dále neptali, kam šli všechny naše peníze a daně. Humanitární pomoc se stala vysoce vzkvétajícím ziskovým odvětvím, které je financované z našich peněz a daní. Jedním takovým příkladem humanitární „pomoci“ jsou „rozvojové půjčky“ Světové banky nebo zásahy Mezinárodního měnového fondu. Země třetího světa se touto pomocí pouze zavážou ke splácení úrokové půjčky, která k žádnému trvalému růstu těchto zemí nepovede. V tomto smyslu není humanitární pomoc ničím jiným než „USUROU“, která po různých cestách opět skončí v kapsách mezinárodních bank. V některých ohledech může být takováto humanitární pomoc považována za formu terorismu nebo dokonce genocidu.
Moderní imperialismus
Po pádu původního kolonialismu vzniknul nový druh koloniálního imperialismu, tentokrát však v úplně nové formě - imperialismus úrokového zadlužení. Dekolonizované země byly globalizací přinuceny v rámci pokroku vybudovat ekonomiku, která by svým charakterem odpovídala té západní kapitalistické. Tím se tyto země dostaly pod vliv Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. A to, co bylo předem každému střízlivě uvažujícímu člověku jasné, se také stalo - tyto země nebyly schopné platit své půjčky, banky jim proto daly nové půjčky, kterými měly být splaceny ty staré. Tak vzniknul začarovaný kruh, v jehož důsledku vznikly v těchto zemích zkorumpované a byrokratické vlády, loutky západního kapitálu.
Miliardy peněz, které protekly humanitárními organizacemi, si pak našly cestu do rukou byrokratických vlád a soukromých organizací. Humanitární pomoc se tak pro vlády zemí třetího světa stala návykovou drogou, kterou se však žádné problémy v dlouhodobém horizontu řešit nedají. Zadlužení těchto zemí je dnes již tak rozsáhlé, že většina zemí se z těchto dluhů už nikdy nedostane. Jsou nekonečně závislé na svých věřitelích, kteří se pomocí ekonomických sankcí dostali v těchto zemích k moci, což pouze vede k dalším a dalším hladomorům, za které podle globální propagandy mohou historicky bílí pracující Evropané, kterým je stále dokola předhazován jejich „prvotní hřích“.
Jsme tak svědky parazitování na slabých a závislých zemích, stejně jako na evropských pracujících daňových poplatnících. Takovýto imperialismus se dá nazvat parazitním a hnijícím kapitalismem. Imperialismus vedený finančním kapitálem vyrostl v nejvíce dominantní systém. Kapitalistické monopoly kontrolují světovou ekonomiku a naše současné politické systémy.
Světová banka (SB) a Mezinárodní měnový fond (MMF)
Velkým hráčem v tiché válce imperialismu je SB. Ta je zapojena v některých velmi pochybných projektech včetně těch, které vedou k imigraci původních obyvatel zejména do Evropy. Obyvatelům třetího světa je také brán jejich dlouholetý životní prostor, když jsou mezinárodními projekty ničeny jejich území jako například deštné pralesy. Takový příklad najdeme v Jižní Americe. Některé jihoamerické země jsou zatíženy kvótami, které musejí uspokojit západní produkci vývozem kukuřice. Pro splnění takových kvót jsou káceny nesmírné části deštných pralesů, z jejichž území se stává zemědělská půda. Tímto pravidlem se řídí spousta zemí, trh je zaplaven zemědělskými produkty, čímž klesá pro nakupující výrobce cena. Pro nás, spotřebitele, se však cena výrobků nemění, spíše naopak. A protože tyto země jsou zatíženy půjčkami, jsou nuceny vyrábět každoročně víc a víc, což vede jen do dalšího začarovaného kruhu, který má nedozírné následky na životní prostředí a identitu původních vytlačovaných společenství.
Celá finanční politika SB stojí na jediném pilíři - půjčování („rozvojová pomoc“), které vede k nátlaku na vlády. Tím postupně dochází k liberalizaci. Tím se rozumí veliké finanční škrty v sociálních výdajích, které nutí země například ke zdražování zdravotní péče. Po privatizaci všeho možného, přesně takové jaká proběhlo i v Evropě, pak dojde k absolutnímu otevření světovému trhu, což vede k dovozu nekvalitních a levných kapitalistických výrobků a otevírání továren cizích vlastníku, kteří se dychtí po celém světě za levnou pracovní silou, která přinese ještě větší zisky. Výsledkem je postupné zničení domácí výroby a zvyšování nezaměstnanosti. „Výhodné“ půjčky tak přivedly pouze liberalizaci a privatizaci ekonomiky a třetí svět tak nemá na výběr - v případě neakceptování těchto podmínek přijde hospodářská a politická izolace a na konci válka a smrt. To přesně se stalo v posledním roce Libyi. Ta praktikovala vlastní politiku a hospodářskou samostatnost, ze které těžil celý národ. Teď na ní dopadají všechny vymoženosti kapitalismu - privatizace, rozprodání veškerého majetků a zdrojů do soukromých zahraničních rukou, sociální devastace a degradace občanů do role otroků. Sýrie své kapitalistické rozhřešení nemá daleko…
Pojmy jako národ a jeho identita, příroda, svoboda a úloha státu, tak získaly zcela nový neoliberální výklad díky SB. SB a MMF to vše posloužilo pouze jako předmět zisku globalizace a růstu světové ekonomiky. A jak již víme, tento růst je výhodný pouze pro ty, kteří již mají mocné ekonomické postavení. Jediný důvod proč tedy instituce jako SB a MMF existují je zajištění soukromých investic a zájmů sionistické lobby, kterou zosobňuje transatlantická osa Washington-Brusel-Tel Aviv. Evropské podniky jsou tak rušeny a výroba přesunována do zemí třetího světa. To vše umožnila SB a MMF, kteří svou politikou zajistili to, že trhy a levná pracovní síla těchto zemí byla otevřena zahraničním kapitalistickým výrobcům. Zubožení těchto zemí finančními institucemi taktéž vede k imigraci nekvalifikované pracovní síly do Evropy za vidinou lepšího a snazšího života, kde se však opět stává otrokem nenasytných kapitalistických zaměstnavatelů a rozbuškami sociálních konfliktů. Sociální konflikty se pak stávají byznysem pro všechny ty vládní i nevládní organizace, které bojují proti rasismu, ale přitom se na etnických konfliktech spolu s kapitalismem přímo podílejí a vyvolávají je a nejsou schopny reflektovat skutečnost, že cizí kultura v Evropě bude vždy ohniskem sociálních problémů. To vše je dotováno našimi penězi. SB nebyla nikdy určena na pomoc těm nejchudším zemím a jejich lidu, ale pouze pomáhá bohatým ty chudé využívat a řídit jejich životy.
Politikou SB, MMF a mezinárodního ekonomického systému kapitalismu je postižen téměř celý svět. Neakceptování toho vede suverénní státy do krvavých válek se zájmy těchto institucí, které na bojišti představují americko-sionistické armády. Duchovní úpadek, krize identity a sociální nespravedlnost na území Evropy, stejně tak imperialismem postižený třetí svět bude existovat, dokud nebude odstraněn jeden z kořenů smrtelného problému lidstva - veliký kapitál v rukou americko-sionistické moci.
