Jak už jsme v předchozích dílech nastínili, žádná z vládních reforem nemá za cíl řešení problémů v daných resortech ani nemají za cíl něco ušetřit. Jinak tomu není ani u sociální reformy Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen MPSV), kde se za lacinými hesly o boji proti „sockám“ a „flákačům“ hraje o velké peníze na zakázky administrativní reorganizace (nejen) správy sociálního zabezpečení.
Vládní proklamace a rétorika zcela oportunně míří na „socky“ a „flákače“, coby údajné strůjce a viníky zadlužení země. Ale „flákání socek“ nepůsobí takovou ekonomickou škodu jako různé tunely, rádoby transparentní zakázky, které budou muset občané zaplatit. Zatímco drobné peníze „socek“ jdou do oběhu a tvoří HDP, vytunelované miliardy směřují na konta bank v cizích státech a poté slouží k financování nekalých obchodů – tedy k dalšímu okrádání lidí. Skuteční parazité budou nabízet řešení a budou se považovat za zachránce. Jde o zcela běžnou taktiku, která se v Kocourkově provozuje celá desetiletí – umělé štvaní lidí proti sobě. Vymyslí se zástupný problém, který upoutá pozornost a skutečné vykrádání a tunelování pokračuje vesele dále. Dalšími viníky „krachu“ jsou samotní občané, kteří údajně „prožrali“ 1,4 bilionů korun.
Kdo je viník? „Socky“, občané, nebo někdo jiný? Nechme se mýlit, naše vláda vybere dost peněz na daních, zdravotním i sociálním pojištění. Na území ČR byl v roce 2010 zjištěn počet obyvatel - celkem 10 526 685. Pokud by 5 500 000 lidí měsíčně odevzdalo daně ve výši 4 000 Kč, Celkem by to dělalo měsíčně 22 000 000 000 Kč, ročně pak 264 000 000 000 Kč. Pojistné u zaměstnanců odvádíme 2x. Kdybychom vzali nějaký průměr i za podnikatele a měsíčně pojišťovnám odevzdali 3 000 Kč měsíčně, tak do kasy pojišťoven připluje měsíčně od šesti milionů pojištěnců 18 000 000 000 Kč. A kde jsou daně z nemovitosti, pohonných hmot, alkoholu a cigaret a další DPH? Opravdu si myslíte, že peníze nejsou? Nebo provozuje vláda svoje účetnictví? Možná…
V předchozích dílech o reformních návrzích jsme vás informovali, že tzv. reformy nejsou žádným prostředkem ke zlepšení situace ve státě, ale pouhou bezbřehou privatizací.
Tato reforma je nejrozsáhlejší a vyžaduje si úpravu mnoha zákonů a vyhlášek, díky kterým budou poslední zbytky sociálního státu transformovány na plný kapitalistický systém, na úrovni států Rumunska, Maďarska apod. Jsou odstraňovány poslední bariéry pro pohyb kapitálu a spekulace do sektorů, kde to zatím nebylo možné.
Nestoři globálního kapitalismu se ve státech Evropy snaží přimět vlády, pomocí výhružek, ale také úplatků, aby byly zestátněny (socializovány) dluhy jejich finančních domů, bank a institucí. Čili dluhy, které byly způsobeny jejich finančními spekulacemi, mají být přeneseny na občany. Tento jev je obvykle ještě doprovázen privatizací, korupcí a defraudací veřejných a státních zakázek. To všechno je dnes i u nás realitou. Naše současná vláda je zaměřena na privatizaci státních veřejných služeb, které mají být nahrazeny soukromým sektorem, který je regulovaný „neviditelnou rukou trhu“. Současná ekonomická situace v Evropě a ve světě nám dokazuje fakt, že nestojí-li ve středu zájmu ekonomiky člověk, vede dříve nebo později ke krachu.
Privatizace je průvodní jev globalizace. Defacto jde o vystřídání role státu kapitálem. Jde o to stát zcela vyřadit, nahradit jej, hlavně v oblasti veřejných služeb, které jsou privatizovány, což znamená také likvidaci systému sociálního zabezpečení a (nejen) ekonomické suverenity. Globalizace sama o sobě oslabuje pozici národního státu, protože vytváří vlastní pravidla, stanovuje termíny, vyhlašuje diktáty, nutí a pomocí svých šedých eminencí podplácí a ovlivňuje vlády. A tak se stanou lidé ve své vlastní zemi cizinci. Dění v naší zemi může být příkladem. Situace v Sýrii a Libyi ukazuje, co se stane, když se samostatný a soběstačný stát odmítá podvolit.
Kde je zakopaný pes
Likvidace národního hospodářství, faktická neexistence české ekonomiky, nezdanění kapitálu obrovských firem, odliv jejich zisků a protičeská politika jsou pravými viníky dnešního stavu ekonomiky, nezaměstnanosti a spolu s tím, také frustrací velké části českého obyvatelstva, přičemž jeho nemalá část končí jako lidé bez domova nebo se nachází v jiných, neřešitelných situacích, ze kterých díky ztrátě pospolitosti, chceme-li kolektivismu, není úniku.
Za vlády rozpočtové odpovědnosti stouplo zadlužení na rekordních 1,3 bilionu, z toho 200 mld. je Kalouskova práce. Nemysleme si, že cílem je něco ušetřit, protože vše co se ušetří, se utopí v neprůhledných zakázkách. Vláda ze zneužívání dávek dělá argument k plošným škrtům. Jenže za vinu konkrétních jednotlivců, nelze trestat mladé rodiny, svobodné matky s dětmi či invalidy, tedy lidi s omezenou možností výdělku. Jsme toho názoru, že pokud má vláda na stamilionové korupční zakázky, pokud může odpouštět prominentním zahraničním podnikatelům miliony na daních a zúčastňovat se okupací cizích zemí, tak by si měla najít prostředky i na zajištění existence obyvatelstva.
Škrty nějak nezabrání zneužívání dávek, jediné co by tento jev mohlo zcela eliminovat, je podpora zaměstnanosti nebo nejlépe povinnost pracovat. Globalizace a kapitalismus, spolu s likvidací národního majetku, těžkého průmyslu, potravinové soběstačnosti zlikvidoval řadu pracovních míst a z Česka se stala montovna a překladiště, přičemž díky tomu vznikly další zbytečné výdaje nutné pro snahu zaměstnat lidi bez práce a pomoci jim odrazit se ode dna.
Ačkoli se vláda ohání reformami a změnami v sociální oblasti, nemá vypracovaný žádný plán (který už nemá několik desetiletí) na snížení nezaměstnanosti, na podporu rodin, růst ekonomiky. Nikdo z vlády nezkoumal, jak se celá reforma dotkne lidí s podprůměrnými příjmy, což je v ČR více než polovina obyvatel. Přitom tyto reformy se právě ve veliké míře dotknou této příjmové skupiny. Dá se říci, že nějaký plán vláda přeci jenom má – zlikvidovat ty, kteří nemůžou pracovat na 100%, nebo nemají „průměr“.
Pro komunismus byly typické politické procesy, které se konaly téměř permanentně po celou dobu jeho existence u nás. Tyto justiční zločiny byly po „sametové revoluci“ nahrazeny zločiny asociálními, jehož obětí se může stát kdokoli. Tyto zločiny nemají žádného konkrétního viníka, ani nejsou podloženy žádnými rozsudky, protože každý si za svou životní situaci může přeci „sám“. Ve skutečnosti jsou způsobeny změnou „žebříčku hodnot“ samotného režimu. Jenom v zemích bývalého východního bloku stála transformace ekonomiky přes milion lidských životů. Dá se říci, že nyní procházíme další transformací, na jejímž konci nesporně budou další oběti.
Nejcitelnější změny v rámci Sociální reformy
Co zbylo ze zákoníku práce?
Přesčasy, víkendy a noční se nemusí oceňovat v takové míře jako doposud. Nižší odstupné – ti kteří pracují v daném podniku rok, dostanou odstupné ve výši jednoho měsíčního platu, pokud pracuje dva roky, dostane dva měsíční platy. Propouštění, které díky reformám zákonitě přijde, takže nebude tak nákladné, zbavovat se zaměstnanců ve velkém měřítku. Největší tlak pocítí převážně zaměstnanci v oblastech, kde není dostatek práce.
Od nového roku mohou vedle odborů působit i další zástupci zaměstnanců jako například závodní rady. Nikde se však nepíše, že tito zástupci budou skutečně zastupovat zaměstnance k jejich prospěchu. Samozřejmě, že i odbory mohou být nástrojem zaměstnavatele, pokud jsou zkorumpovány. Jako typický příklad můžeme uvést poměry ve fabrice Hyundai v Nošovicích nebo ČKD Kutná hora, kde dochází k hrubému porušování zákoníku práce. Domníváme se, že tento zákon má umožnit jakýsi „šach-mat“ mezi pracovníky a zaměstnavatelem, protože z návrhu není zřejmé, jaký ze zástupců zaměstnanců bude mít větší slovo. Tento návrh v konečném důsledku také štěpí síly zaměstnanců. Zaměstnavatel, který není „fér“ se rád postará o to, aby zaměstnance rozdělil, takže z členství v „jeho“ závodní radě může být odměněno třeba nějakými výhodami. Dá se říci, že je to jedno z dalších opatření proti stávkám. Dále se budou zdaňovat zaměstnanecké benefity, přičemž je kladeno velké úsilí o jejich úplné zrušení.
Bydlení – nespravedlivý generátor lichvářských zisků
Příspěvek na bydlení má být omezen, bude vyplácen 5 let a nárok na něj budou mít nadále ti, jejichž náklady na bydlení překročí 1/3 příjmu. O příspěvky žádají převážně lidé, kteří na bydlení dávají až 80% svých příjmů. Nutno podotknout, že spousty lidí by o příspěvek na bydlení žádat vůbec nemuselo, kdyby bydlení nebylo předmětem spekulace a velkých zisků. Z bydlení, se stal výhodný kšeft a to nejenom pro realitky a majitele bytových fondů, ale i pro banky, poskytující různé hypotéky, úvěry a půjčky. Sociální byty, které by mohly situaci mnohých jedinců vyřešit, neexistují, protože stát nevlastní žádný bytový fond a tento sektor zcela přenechal trhu. Bytová politika v dnešním státě vůbec neexistuje a tak se její absence musí nahrazovat těmito příspěvky na bydlení, které shrábnou v konečném důsledku spekulanti s byty. K pobírání příspěvků na bydlení z důvodu zvýšení nájmů pobízí své nájemníky i dobrák Bakala, aby měl více příjmů. S touto politikou se nelze ztotožnit, protože bydlení není privilegium, ale právo.
Mzdy nejsou spravedlivé - klesá hodnota peněz, což se kompenzuje umělým snižováním hodnoty práce. Nutno podotknout, že příjmy lidí jsou uměle snižovány, neboť poslední valorizace minimální mzdy proběhla v roce 2007 a od té doby ceny některého zboží či služeb stouply až o 100%. Kupní síla člověka, který pobírá minimální mzdu, je tedy dnes daleko nižší, než před čtyřmi lety. Někdo možná namítne, že dnes téměř nikdo nepobírá minimální mzdu (8 tisíc Kč). Je to zčásti pravda. Mnozí zaměstnavatelé dávají pár stovek „navrch“, což však situaci takového zaměstnance reálně nějak moc neovlivní. V ČR za tuto mzdu pracuje jeden milion zaměstnanců, a dá se hovořit o tom, že se nachází v tzv. příjmové chudobě, tj. jejich příjmy jsou o něco málo nižší než 10 tisíc.
Pokud bychom chtěli kupní sílu jednotlivce pobírající minimální mzdu „srovnat“ do stavu v jakém byl před pěti lety, musel by být dnes takový zaměstnanec odměněn již 11-12 tisíci. Dá se hovořit o umělém podhodnocování české práce. Jelikož jsme pouhou kolonií, není se čemu divit.
Průměrná mzda činí 26 tisíc. Tato částka je však jenom statistickým údajem, ve kterém jsou započteny i zisky jednotlivců v řádech milionů korun měsíčně (jenž jsou minimálně zdaňovány), tudíž jde o značně zkreslené číslo, které má od reality daleko. Skutečnost je taková, že 60% zaměstnanců nedosáhne na průměrnou mzdu, přičemž jeden milion Čechů má příjem nižší než 10 tisíc Kč.
Více drahoty – více žadatelů o příspěvky
Během této krize klesají reálné příjmy obyvatel, na úkor zisků firem a společností. Důsledkem této politiky, která v době krize ještě posiluje, nebude jistě málo žadatelů o různé příspěvky. Zvyšování DPH, poplatků a různých (de)regulací, ovlivní ceny veškerých služeb a zboží. Takže lidé budou žádat o příspěvky, protože skupinka těch, kteří určují ceny „neviditelnou prackou trhu“, chtějí větší zisky.
Všechny příspěvky, podpory apod., o které budou lidé žádat, budou vyřizovány na úřadě práce, neboť se počítá s likvidací mnoho institucí MPSV a s tím spojené propouštění jejich zaměstnanců.
Důchody a příspěvky budou od roku 2013 dostávat občané na speciální kartu (pravděpodobně obdoba opencard). Tato „úspora“, ve skutečnosti znamená zisky pro banky, které budou mít monopol na provoz „sociálních karet“. Lidé budou moci vybírat své peníze pouze v bankomatech a ty jsou v ČR rozmístěny nerovnoměrně k podílu osídlení. Čili peníze nedostanou v hotovosti, ale převodem na jejich účet. První výběr hotovosti bude zdarma, za další se bude platit bankám. V rizikových oblastech může docházet k přepadání především starších lidí při své cestě pro peníze. Tato sociální karta, má nahradit i průkazy ZTP, přičemž je kladeno úsilí o zrušení jejich dosavadních výhod.
Privatizované úřady práce – zisky kšeftařů s prací na úkor férového zprostředkování práce
Naše vláda je obdivuhodná. Dokáže najít místo trhu i tam, kde by to člověk těžko čekal – ve veřejné správě a v sociálním zabezpečení. A aby se „ušetřilo“, budou privatizovány Úřady práce. Část agendy má přejít na soukromé pracovní agentury, které za to že budou shánět lidem práci, dostanou od státu zaplaceno a stát to patrně strhne uchazeči o zaměstnání. Je to docela zajímavý krok. Reforma ruší povinnost zaměstnavatelů povinně informovat Úřady práce o volných místech. Úřady práce resp. region bez těchto informací ztratí přehled o volných pracovních místech a o situaci na trhu práce. Podle toho lze usoudit, že ÚP resp. jeho neprivatizovaná státní část bude jenom kulisou, ve které se budou utápět peníze, neboť takto „vykleštěný“ ÚP nebude v podstatě moci plnit funkce, které jemu přísluší.
Takže místo toho se tyto poptávky, budou asi prodávat. Tzn. zaměstnavatel za malou úplatu prodá svoji poptávku soukromé pracovní agentuře, která ji zase prodá státu. Tomu se v Kocourkově říká úspora a zefektivnění… Toto je jeden to posz typických příkladů privatizace veřejných služeb u nás. Umělá tvorba bezpracného zisku pro „prostředníky“, kteří na zcela běžných věcech budou vydělávat velké peníze. Propustí se zkušení úředníci, kteří stejnou práci vykonávali za polovinu ceny a nahradí je nezkušení, mizerně placení pracovníci soukromých pracovních agentur, které si za svoji „práci“ budou účtovat daleko větší částky.
Proběhne i změna struktur úřadů včetně způsobu jeho řízení - totální reorganizace, tzn. nákup nové techniky apod. v neprůhledných zakázkách – asi někdo vydělá. Nikdo neví, kolik vlastně bude stát reorganizace a změny ve strukturách úřadů MPSV. Ta poslední stála několik desítek miliard, tak uvidíme, jak se „ušetří“…
MPSV v podstatě bude šetřit tak, že omezí úřady a jejich práci předá privátnímu sektoru, který bude stejnou činnost vykonávat za daleko vyšší ceny, protože jde po zisku. Více je totiž v Kocourkově méně! Je zcela zřejmé, že úniky osobních dat – pro reklamní účely apod. – jak už je v naší zemi zvykem, budou na denním pořádku a pravděpodobně budou i generátorem dalších zisků, pro tyto společnosti. Ostatně nejedna soukromá pracovní agentura má potíže se zákonem.
Rozhodně nečekejte, že by přišla nějaká spravedlnost – napakují se skuteční parazité. Peníze, které by „socky prožraly“ (jak říká rád pan Kalousek) se rozdělí mezi několik jednotlivců, kteří budou vydělávat na neštěstí a složitých situací druhých.
Nezaměstnaní – Totallen einsatz po sedmdesáti letech zpět.
Lidem na Úřadu práce se zhorší podmínky. Uchazeč může být vyřazeni, pokud opustil předchozí zaměstnání sám (což se může stát pod nátlakem) nebo pokud opustil zaměstnání zprostředkované ÚP. Vyřazen z evidence může být také, pokud odmítne vykonávat Veřejnou službu, v rozsahu 20 hodin týdně. Zvláště v krajích kde není dostatek práce, se může mnoho lidí dostat do neřešitelných situací a budou nuceni žádat o podporu. Tu dostanou pouze v případě, že prodají svůj movitý majetek. Příspěvky jako životní a existenční minimum už nějakou dobu přestaly splňovat svoji funkci, protože neodpovídají dnešním možnostem a cenám a už vůbec nesplňují ochrannou funkci před chudobou a v podstatě popírají Listinu základních práv a svobod (článek 30, odstavec 2)
Postižení – odsunuti na druhou kolej
Invalidní důchody jsou již dnes přehodnocovány dle jiných kritérií, než před rokem. A proti těmto posudkům lékařské komise se nelze odvolat. Hlavním motivem tohoto návrhu ale není zlepšení postavení postiženého člověka ve společnosti, ale snaha odstrčit jej na „druhou kolej“ v rámci úspor. Ruší se také zvýhodněný rodičovský příspěvek při péči o nemocné dítě.
Plošně se bude zavádět „zvýšení spoluúčasti“ tedy dotyční budou více platit. To čeká invalidy od roku 2013. Stát bude přispívat pouze na pomůcky dražší než 24 tisíc, přičemž 10% si budou muset zaplatit ze svého. Možná že ani nic nedostanou, protože při žádosti o příspěvek se bude posuzovat majetek dotyčného.
Někteří budou finančně oslabeni – z několika tisíců kč měsíčně se stane třeba jen 200 kč měsíčně – vše se odvíjí podle míry postižení., kterou určuje lékařská posudková komise. Díky reformám dojde k neřešitelným situacím, kdy se lidé stanou i finančně nesamostatnými. Jsou případy, kdy lidé, kteří potřebují díky své nemoci dozor, nemají dostatek prostředků na život. Do práce je nikdo nevezme, protože statut invalidy-zaměstnance nebude mít pro zaměstnavatele žádnou výhodu.
Ti kteří pobývají v zařízeních, ve kterých jsou po podmínkou, že svůj pobyt hradí důchodem, budou muset ústav opustit, neboť na něj nebudou mít a budou tedy odkázáni jen na solidaritu bližních, pokud nějaké mají.
Čili stát, jenž má řešit problémy občanů, je přesune na ně samotné. Ti však zřídka kdy mají možnost svoji situaci sami zlepšit a jsou odkázáni pouze na pomoc svých bližních.
Dochází k situacím, kdy lidé, kteří nejsou schopni pořádně stát na nohou, přichází o důchod a musí nastoupit do práce. Jenom letos stát takto úspěšně „vyléčil“ 7 tisíc invalidů. Otázkou zůstává, kdo je zaměstná, když v je ČR půlmilionová armáda nezaměstnaných, uměle vytvořená vládou a kapitalisty.
Stáváme se svědky úkazů, které jsme znali pouze z povídek Charlese Dickense, Jacka Londona a dalších spisovatelů, zabývajících se sociální tématikou, odehrávající se za dob raného kapitalismu, kdy lidé neměli žádná práva.
Jako cena útěchy mají být poradny pro tyto lidi, které jim vesměs stejně nepomůžou. A aby to nebylo málo, stát ruší statut zdravotně znevýhodněného a daňové výhody pro podnikatele, jež zaměstnávají tyto lidi, třeba v různých chráněných dílnách a provozech. Defacto postižení budou pykat za své postižení či úraz.
Na sociální reformě je nejhorší to, že zasáhne největší počet lidí, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodněni. Dá se říci, že po této reformě budou zákonně diskriminováni. Protože nebylo zpracováno žádné porovnání se stavem navrhovaným a stavem nynějším, obáváme se, že k žádným úsporám ve skutečnosti nedojde. Reformy povedou mnoho lidí přímo na ulici, v lepším případě do hmotné nouze. Již stávající situace rodin s nejnižšími příjmy je značně obtížná.
Vládní proklamace a rétorika zcela oportunně míří na „socky“ a „flákače“, coby údajné strůjce a viníky zadlužení země. Ale „flákání socek“ nepůsobí takovou ekonomickou škodu jako různé tunely, rádoby transparentní zakázky, které budou muset občané zaplatit. Zatímco drobné peníze „socek“ jdou do oběhu a tvoří HDP, vytunelované miliardy směřují na konta bank v cizích státech a poté slouží k financování nekalých obchodů – tedy k dalšímu okrádání lidí. Skuteční parazité budou nabízet řešení a budou se považovat za zachránce. Jde o zcela běžnou taktiku, která se v Kocourkově provozuje celá desetiletí – umělé štvaní lidí proti sobě. Vymyslí se zástupný problém, který upoutá pozornost a skutečné vykrádání a tunelování pokračuje vesele dále. Dalšími viníky „krachu“ jsou samotní občané, kteří údajně „prožrali“ 1,4 bilionů korun.
Kdo je viník? „Socky“, občané, nebo někdo jiný? Nechme se mýlit, naše vláda vybere dost peněz na daních, zdravotním i sociálním pojištění. Na území ČR byl v roce 2010 zjištěn počet obyvatel - celkem 10 526 685. Pokud by 5 500 000 lidí měsíčně odevzdalo daně ve výši 4 000 Kč, Celkem by to dělalo měsíčně 22 000 000 000 Kč, ročně pak 264 000 000 000 Kč. Pojistné u zaměstnanců odvádíme 2x. Kdybychom vzali nějaký průměr i za podnikatele a měsíčně pojišťovnám odevzdali 3 000 Kč měsíčně, tak do kasy pojišťoven připluje měsíčně od šesti milionů pojištěnců 18 000 000 000 Kč. A kde jsou daně z nemovitosti, pohonných hmot, alkoholu a cigaret a další DPH? Opravdu si myslíte, že peníze nejsou? Nebo provozuje vláda svoje účetnictví? Možná…
V předchozích dílech o reformních návrzích jsme vás informovali, že tzv. reformy nejsou žádným prostředkem ke zlepšení situace ve státě, ale pouhou bezbřehou privatizací.
Tato reforma je nejrozsáhlejší a vyžaduje si úpravu mnoha zákonů a vyhlášek, díky kterým budou poslední zbytky sociálního státu transformovány na plný kapitalistický systém, na úrovni států Rumunska, Maďarska apod. Jsou odstraňovány poslední bariéry pro pohyb kapitálu a spekulace do sektorů, kde to zatím nebylo možné.
Nestoři globálního kapitalismu se ve státech Evropy snaží přimět vlády, pomocí výhružek, ale také úplatků, aby byly zestátněny (socializovány) dluhy jejich finančních domů, bank a institucí. Čili dluhy, které byly způsobeny jejich finančními spekulacemi, mají být přeneseny na občany. Tento jev je obvykle ještě doprovázen privatizací, korupcí a defraudací veřejných a státních zakázek. To všechno je dnes i u nás realitou. Naše současná vláda je zaměřena na privatizaci státních veřejných služeb, které mají být nahrazeny soukromým sektorem, který je regulovaný „neviditelnou rukou trhu“. Současná ekonomická situace v Evropě a ve světě nám dokazuje fakt, že nestojí-li ve středu zájmu ekonomiky člověk, vede dříve nebo později ke krachu.
Privatizace je průvodní jev globalizace. Defacto jde o vystřídání role státu kapitálem. Jde o to stát zcela vyřadit, nahradit jej, hlavně v oblasti veřejných služeb, které jsou privatizovány, což znamená také likvidaci systému sociálního zabezpečení a (nejen) ekonomické suverenity. Globalizace sama o sobě oslabuje pozici národního státu, protože vytváří vlastní pravidla, stanovuje termíny, vyhlašuje diktáty, nutí a pomocí svých šedých eminencí podplácí a ovlivňuje vlády. A tak se stanou lidé ve své vlastní zemi cizinci. Dění v naší zemi může být příkladem. Situace v Sýrii a Libyi ukazuje, co se stane, když se samostatný a soběstačný stát odmítá podvolit.
Kde je zakopaný pes
Likvidace národního hospodářství, faktická neexistence české ekonomiky, nezdanění kapitálu obrovských firem, odliv jejich zisků a protičeská politika jsou pravými viníky dnešního stavu ekonomiky, nezaměstnanosti a spolu s tím, také frustrací velké části českého obyvatelstva, přičemž jeho nemalá část končí jako lidé bez domova nebo se nachází v jiných, neřešitelných situacích, ze kterých díky ztrátě pospolitosti, chceme-li kolektivismu, není úniku.
Za vlády rozpočtové odpovědnosti stouplo zadlužení na rekordních 1,3 bilionu, z toho 200 mld. je Kalouskova práce. Nemysleme si, že cílem je něco ušetřit, protože vše co se ušetří, se utopí v neprůhledných zakázkách. Vláda ze zneužívání dávek dělá argument k plošným škrtům. Jenže za vinu konkrétních jednotlivců, nelze trestat mladé rodiny, svobodné matky s dětmi či invalidy, tedy lidi s omezenou možností výdělku. Jsme toho názoru, že pokud má vláda na stamilionové korupční zakázky, pokud může odpouštět prominentním zahraničním podnikatelům miliony na daních a zúčastňovat se okupací cizích zemí, tak by si měla najít prostředky i na zajištění existence obyvatelstva.
Škrty nějak nezabrání zneužívání dávek, jediné co by tento jev mohlo zcela eliminovat, je podpora zaměstnanosti nebo nejlépe povinnost pracovat. Globalizace a kapitalismus, spolu s likvidací národního majetku, těžkého průmyslu, potravinové soběstačnosti zlikvidoval řadu pracovních míst a z Česka se stala montovna a překladiště, přičemž díky tomu vznikly další zbytečné výdaje nutné pro snahu zaměstnat lidi bez práce a pomoci jim odrazit se ode dna.
Ačkoli se vláda ohání reformami a změnami v sociální oblasti, nemá vypracovaný žádný plán (který už nemá několik desetiletí) na snížení nezaměstnanosti, na podporu rodin, růst ekonomiky. Nikdo z vlády nezkoumal, jak se celá reforma dotkne lidí s podprůměrnými příjmy, což je v ČR více než polovina obyvatel. Přitom tyto reformy se právě ve veliké míře dotknou této příjmové skupiny. Dá se říci, že nějaký plán vláda přeci jenom má – zlikvidovat ty, kteří nemůžou pracovat na 100%, nebo nemají „průměr“.
Pro komunismus byly typické politické procesy, které se konaly téměř permanentně po celou dobu jeho existence u nás. Tyto justiční zločiny byly po „sametové revoluci“ nahrazeny zločiny asociálními, jehož obětí se může stát kdokoli. Tyto zločiny nemají žádného konkrétního viníka, ani nejsou podloženy žádnými rozsudky, protože každý si za svou životní situaci může přeci „sám“. Ve skutečnosti jsou způsobeny změnou „žebříčku hodnot“ samotného režimu. Jenom v zemích bývalého východního bloku stála transformace ekonomiky přes milion lidských životů. Dá se říci, že nyní procházíme další transformací, na jejímž konci nesporně budou další oběti.
Nejcitelnější změny v rámci Sociální reformy
Co zbylo ze zákoníku práce?
Přesčasy, víkendy a noční se nemusí oceňovat v takové míře jako doposud. Nižší odstupné – ti kteří pracují v daném podniku rok, dostanou odstupné ve výši jednoho měsíčního platu, pokud pracuje dva roky, dostane dva měsíční platy. Propouštění, které díky reformám zákonitě přijde, takže nebude tak nákladné, zbavovat se zaměstnanců ve velkém měřítku. Největší tlak pocítí převážně zaměstnanci v oblastech, kde není dostatek práce.
Od nového roku mohou vedle odborů působit i další zástupci zaměstnanců jako například závodní rady. Nikde se však nepíše, že tito zástupci budou skutečně zastupovat zaměstnance k jejich prospěchu. Samozřejmě, že i odbory mohou být nástrojem zaměstnavatele, pokud jsou zkorumpovány. Jako typický příklad můžeme uvést poměry ve fabrice Hyundai v Nošovicích nebo ČKD Kutná hora, kde dochází k hrubému porušování zákoníku práce. Domníváme se, že tento zákon má umožnit jakýsi „šach-mat“ mezi pracovníky a zaměstnavatelem, protože z návrhu není zřejmé, jaký ze zástupců zaměstnanců bude mít větší slovo. Tento návrh v konečném důsledku také štěpí síly zaměstnanců. Zaměstnavatel, který není „fér“ se rád postará o to, aby zaměstnance rozdělil, takže z členství v „jeho“ závodní radě může být odměněno třeba nějakými výhodami. Dá se říci, že je to jedno z dalších opatření proti stávkám. Dále se budou zdaňovat zaměstnanecké benefity, přičemž je kladeno velké úsilí o jejich úplné zrušení.
Bydlení – nespravedlivý generátor lichvářských zisků
Příspěvek na bydlení má být omezen, bude vyplácen 5 let a nárok na něj budou mít nadále ti, jejichž náklady na bydlení překročí 1/3 příjmu. O příspěvky žádají převážně lidé, kteří na bydlení dávají až 80% svých příjmů. Nutno podotknout, že spousty lidí by o příspěvek na bydlení žádat vůbec nemuselo, kdyby bydlení nebylo předmětem spekulace a velkých zisků. Z bydlení, se stal výhodný kšeft a to nejenom pro realitky a majitele bytových fondů, ale i pro banky, poskytující různé hypotéky, úvěry a půjčky. Sociální byty, které by mohly situaci mnohých jedinců vyřešit, neexistují, protože stát nevlastní žádný bytový fond a tento sektor zcela přenechal trhu. Bytová politika v dnešním státě vůbec neexistuje a tak se její absence musí nahrazovat těmito příspěvky na bydlení, které shrábnou v konečném důsledku spekulanti s byty. K pobírání příspěvků na bydlení z důvodu zvýšení nájmů pobízí své nájemníky i dobrák Bakala, aby měl více příjmů. S touto politikou se nelze ztotožnit, protože bydlení není privilegium, ale právo.
Mzdy nejsou spravedlivé - klesá hodnota peněz, což se kompenzuje umělým snižováním hodnoty práce. Nutno podotknout, že příjmy lidí jsou uměle snižovány, neboť poslední valorizace minimální mzdy proběhla v roce 2007 a od té doby ceny některého zboží či služeb stouply až o 100%. Kupní síla člověka, který pobírá minimální mzdu, je tedy dnes daleko nižší, než před čtyřmi lety. Někdo možná namítne, že dnes téměř nikdo nepobírá minimální mzdu (8 tisíc Kč). Je to zčásti pravda. Mnozí zaměstnavatelé dávají pár stovek „navrch“, což však situaci takového zaměstnance reálně nějak moc neovlivní. V ČR za tuto mzdu pracuje jeden milion zaměstnanců, a dá se hovořit o tom, že se nachází v tzv. příjmové chudobě, tj. jejich příjmy jsou o něco málo nižší než 10 tisíc.
Pokud bychom chtěli kupní sílu jednotlivce pobírající minimální mzdu „srovnat“ do stavu v jakém byl před pěti lety, musel by být dnes takový zaměstnanec odměněn již 11-12 tisíci. Dá se hovořit o umělém podhodnocování české práce. Jelikož jsme pouhou kolonií, není se čemu divit.
Průměrná mzda činí 26 tisíc. Tato částka je však jenom statistickým údajem, ve kterém jsou započteny i zisky jednotlivců v řádech milionů korun měsíčně (jenž jsou minimálně zdaňovány), tudíž jde o značně zkreslené číslo, které má od reality daleko. Skutečnost je taková, že 60% zaměstnanců nedosáhne na průměrnou mzdu, přičemž jeden milion Čechů má příjem nižší než 10 tisíc Kč.
Více drahoty – více žadatelů o příspěvky
Během této krize klesají reálné příjmy obyvatel, na úkor zisků firem a společností. Důsledkem této politiky, která v době krize ještě posiluje, nebude jistě málo žadatelů o různé příspěvky. Zvyšování DPH, poplatků a různých (de)regulací, ovlivní ceny veškerých služeb a zboží. Takže lidé budou žádat o příspěvky, protože skupinka těch, kteří určují ceny „neviditelnou prackou trhu“, chtějí větší zisky.
Všechny příspěvky, podpory apod., o které budou lidé žádat, budou vyřizovány na úřadě práce, neboť se počítá s likvidací mnoho institucí MPSV a s tím spojené propouštění jejich zaměstnanců.
Důchody a příspěvky budou od roku 2013 dostávat občané na speciální kartu (pravděpodobně obdoba opencard). Tato „úspora“, ve skutečnosti znamená zisky pro banky, které budou mít monopol na provoz „sociálních karet“. Lidé budou moci vybírat své peníze pouze v bankomatech a ty jsou v ČR rozmístěny nerovnoměrně k podílu osídlení. Čili peníze nedostanou v hotovosti, ale převodem na jejich účet. První výběr hotovosti bude zdarma, za další se bude platit bankám. V rizikových oblastech může docházet k přepadání především starších lidí při své cestě pro peníze. Tato sociální karta, má nahradit i průkazy ZTP, přičemž je kladeno úsilí o zrušení jejich dosavadních výhod.
Privatizované úřady práce – zisky kšeftařů s prací na úkor férového zprostředkování práce
Naše vláda je obdivuhodná. Dokáže najít místo trhu i tam, kde by to člověk těžko čekal – ve veřejné správě a v sociálním zabezpečení. A aby se „ušetřilo“, budou privatizovány Úřady práce. Část agendy má přejít na soukromé pracovní agentury, které za to že budou shánět lidem práci, dostanou od státu zaplaceno a stát to patrně strhne uchazeči o zaměstnání. Je to docela zajímavý krok. Reforma ruší povinnost zaměstnavatelů povinně informovat Úřady práce o volných místech. Úřady práce resp. region bez těchto informací ztratí přehled o volných pracovních místech a o situaci na trhu práce. Podle toho lze usoudit, že ÚP resp. jeho neprivatizovaná státní část bude jenom kulisou, ve které se budou utápět peníze, neboť takto „vykleštěný“ ÚP nebude v podstatě moci plnit funkce, které jemu přísluší.
Takže místo toho se tyto poptávky, budou asi prodávat. Tzn. zaměstnavatel za malou úplatu prodá svoji poptávku soukromé pracovní agentuře, která ji zase prodá státu. Tomu se v Kocourkově říká úspora a zefektivnění… Toto je jeden to posz typických příkladů privatizace veřejných služeb u nás. Umělá tvorba bezpracného zisku pro „prostředníky“, kteří na zcela běžných věcech budou vydělávat velké peníze. Propustí se zkušení úředníci, kteří stejnou práci vykonávali za polovinu ceny a nahradí je nezkušení, mizerně placení pracovníci soukromých pracovních agentur, které si za svoji „práci“ budou účtovat daleko větší částky.
Proběhne i změna struktur úřadů včetně způsobu jeho řízení - totální reorganizace, tzn. nákup nové techniky apod. v neprůhledných zakázkách – asi někdo vydělá. Nikdo neví, kolik vlastně bude stát reorganizace a změny ve strukturách úřadů MPSV. Ta poslední stála několik desítek miliard, tak uvidíme, jak se „ušetří“…
MPSV v podstatě bude šetřit tak, že omezí úřady a jejich práci předá privátnímu sektoru, který bude stejnou činnost vykonávat za daleko vyšší ceny, protože jde po zisku. Více je totiž v Kocourkově méně! Je zcela zřejmé, že úniky osobních dat – pro reklamní účely apod. – jak už je v naší zemi zvykem, budou na denním pořádku a pravděpodobně budou i generátorem dalších zisků, pro tyto společnosti. Ostatně nejedna soukromá pracovní agentura má potíže se zákonem.
Rozhodně nečekejte, že by přišla nějaká spravedlnost – napakují se skuteční parazité. Peníze, které by „socky prožraly“ (jak říká rád pan Kalousek) se rozdělí mezi několik jednotlivců, kteří budou vydělávat na neštěstí a složitých situací druhých.
Nezaměstnaní – Totallen einsatz po sedmdesáti letech zpět.
Lidem na Úřadu práce se zhorší podmínky. Uchazeč může být vyřazeni, pokud opustil předchozí zaměstnání sám (což se může stát pod nátlakem) nebo pokud opustil zaměstnání zprostředkované ÚP. Vyřazen z evidence může být také, pokud odmítne vykonávat Veřejnou službu, v rozsahu 20 hodin týdně. Zvláště v krajích kde není dostatek práce, se může mnoho lidí dostat do neřešitelných situací a budou nuceni žádat o podporu. Tu dostanou pouze v případě, že prodají svůj movitý majetek. Příspěvky jako životní a existenční minimum už nějakou dobu přestaly splňovat svoji funkci, protože neodpovídají dnešním možnostem a cenám a už vůbec nesplňují ochrannou funkci před chudobou a v podstatě popírají Listinu základních práv a svobod (článek 30, odstavec 2)
Postižení – odsunuti na druhou kolej
Invalidní důchody jsou již dnes přehodnocovány dle jiných kritérií, než před rokem. A proti těmto posudkům lékařské komise se nelze odvolat. Hlavním motivem tohoto návrhu ale není zlepšení postavení postiženého člověka ve společnosti, ale snaha odstrčit jej na „druhou kolej“ v rámci úspor. Ruší se také zvýhodněný rodičovský příspěvek při péči o nemocné dítě.
Plošně se bude zavádět „zvýšení spoluúčasti“ tedy dotyční budou více platit. To čeká invalidy od roku 2013. Stát bude přispívat pouze na pomůcky dražší než 24 tisíc, přičemž 10% si budou muset zaplatit ze svého. Možná že ani nic nedostanou, protože při žádosti o příspěvek se bude posuzovat majetek dotyčného.
Někteří budou finančně oslabeni – z několika tisíců kč měsíčně se stane třeba jen 200 kč měsíčně – vše se odvíjí podle míry postižení., kterou určuje lékařská posudková komise. Díky reformám dojde k neřešitelným situacím, kdy se lidé stanou i finančně nesamostatnými. Jsou případy, kdy lidé, kteří potřebují díky své nemoci dozor, nemají dostatek prostředků na život. Do práce je nikdo nevezme, protože statut invalidy-zaměstnance nebude mít pro zaměstnavatele žádnou výhodu.
Ti kteří pobývají v zařízeních, ve kterých jsou po podmínkou, že svůj pobyt hradí důchodem, budou muset ústav opustit, neboť na něj nebudou mít a budou tedy odkázáni jen na solidaritu bližních, pokud nějaké mají.
Čili stát, jenž má řešit problémy občanů, je přesune na ně samotné. Ti však zřídka kdy mají možnost svoji situaci sami zlepšit a jsou odkázáni pouze na pomoc svých bližních.
Dochází k situacím, kdy lidé, kteří nejsou schopni pořádně stát na nohou, přichází o důchod a musí nastoupit do práce. Jenom letos stát takto úspěšně „vyléčil“ 7 tisíc invalidů. Otázkou zůstává, kdo je zaměstná, když v je ČR půlmilionová armáda nezaměstnaných, uměle vytvořená vládou a kapitalisty.
Stáváme se svědky úkazů, které jsme znali pouze z povídek Charlese Dickense, Jacka Londona a dalších spisovatelů, zabývajících se sociální tématikou, odehrávající se za dob raného kapitalismu, kdy lidé neměli žádná práva.
Jako cena útěchy mají být poradny pro tyto lidi, které jim vesměs stejně nepomůžou. A aby to nebylo málo, stát ruší statut zdravotně znevýhodněného a daňové výhody pro podnikatele, jež zaměstnávají tyto lidi, třeba v různých chráněných dílnách a provozech. Defacto postižení budou pykat za své postižení či úraz.
Na sociální reformě je nejhorší to, že zasáhne největší počet lidí, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodněni. Dá se říci, že po této reformě budou zákonně diskriminováni. Protože nebylo zpracováno žádné porovnání se stavem navrhovaným a stavem nynějším, obáváme se, že k žádným úsporám ve skutečnosti nedojde. Reformy povedou mnoho lidí přímo na ulici, v lepším případě do hmotné nouze. Již stávající situace rodin s nejnižšími příjmy je značně obtížná.
Leták A4
Leták A5
Šablona
