"Nejlepší ministr školství Dobeš" loni v únoru představil veřejnosti svůj návrh věcného záměru zákona o vysokých školách a přislíbil maximální otevřenost při jeho projednávání. K tomu samozřejmě nedošlo. Ačkoliv likvidátor českého školství Dobeš dávno odstoupil, neznamená to, že je nebezpečí privatizace vysokých škol zažehnáno. Jeho návrh byl sice stažen, ale dá se předpokládat, že podobný návrh bude dříve, nebo později znovu předložen.
Mluvíme-li o privatizaci veřejných služeb a způsobu jak jej provést, nelze nevzpomenout na Julínka a jeho reformu zdravotnictví. Ta před třemi lety neprošla a byla ve velké části zamítnuta, avšak dnes, po třech letech se její návrhy stávají skutečností.
Dnes se v souvislosti s reformou vysokých škol hovoří o zavedení zápisného nebo také školného. Zdravotnictví může opět sloužit jako názorný a odstrašující příklad. Začalo to připlácením za recepty, "julínkovným" a skončilo to nadstandartem. Pokud bude zavedeno zápisné, zcela jistě to povede k zavedení školného, tedy k realizaci Dobešova návrhu, byť třeba v lehce pozměněné formě, avšak se stejnou podstatou.
Závěry Dobešova (prozatím) neprosazeného věcného záměru mnohdy poukazují na problémy současné situace vysokoškolského vzdělávání, ale koncepce, která by je měla tento stav skutečně řešit, to rozhodně není. Nakonec průkopníkem zavádění tržních principů ve vzdělání je bezpochyby Plzeňská fakulta práv. Pojdme si shrnout do několika bodů proč jakékoliv zavedení poplatků za školství postrádá smysl...
Účelové podfinancovávání jako součástí předvoje privatizace
Stát dnes přispívá veřejným vysokých školám prostředky na jejich chod. Tyto částky jsou však každým rokem menší a menší. Český stát dává svým univerzitám a školám polovinu toho, než je průměr příspěvků v Evropě. Je nesporné, že takovýmto účelovým podfinancováváním se připravuje stejný scénář jako ve zdravotnictví - privatizaci, která bude ve vhodnou dobu veřejnosti nabídnuta jako jediné "přijatelné řešení". Studenti si mají školné platit proto, aby mohl stát ubírat školám více prostředků. Školné školám nepomůže, a rozhodně neztlumí propad finačních příspěvků. Proč?
Školné (nejen) podle Dobeše?
S nadsázkou se dá tvrdit, že k diplomu měl dostat student splátkový kalendář. U nás mělo mít školné i podobu "odložených půjček", kdy si student na studium vezme půjčku, jejíž úroky během studia platí stát(!), a samotná půjčka se splácí až po škole, a po dasažení určitého příjmu. Dovršením vysokoškolského studia ovšem studentům není zaručeno uplatnění na trhu práce a mnohdy se po ukončení studia musejí potýkat s nezaměstnaností - Není jim tedy zaručen trvalý příjem, ze kterého by mohli své závazky splácet.
V návrhu se spekulovalo zhruba o 16 tisích, což je podprůměrný příjem. Otázkou dále zůstává, zda-li by se hranice pro splácení půjčky ještě dále nesnižovala (což je více než pravděpodobné). Již samotná hranice 16 tisíc by znemožnila absolventovi založit rodinu a osamostatnit se.
Půjčku na studium tak měl student splácet v době, kdy chce již založit rodinu, nebo si pořídit vlastní bydlení (což je dnes velice obtížné). Pokud půjčku student nesplatí, například díky nezaměstnanosti (v Evropě velice častý jev) stát - daňoví poplatníci půjčku i s úroky zaplatí za něj, což bude pro banky velice výhodné, neboť částky na úrocích se budou zvyšovat. Možná právě proto nazval Klaus Dobeše nejlepším ministrem školství? Kdo ví...
V západních zemích se původně nízké školné (vzhledem k průměrným příjmům) během několika let zvedlo řádově o stovky procent. Děti z dělnických rodin ale i střední třídy se musejí zadlužovat na desítky let dopředu. Trh jim brání ve vzdělání. To je kapitalistická logika v praxi. V ČR však mzdy dosahují asi třetiny mezd západních. Zatímco ve společnosti probíhají diskuze o škrtech, o tom, která sociální skupina údajně nejvíce "okrádá stát", lidem uniká fakt, že defraudantem nejsou žádné "socky" ale banky!
Studentské půjčky, které jsou na západě "hitem", mající původ především v USA, možná dokonce odstartují další finanční krach bank.
Studenti je nejsou schopní splácet. Lidé sice končí na ulici, ale banky stát za peníze daňových poplatníků oživí. Mnohé státy už od školného ustupují, neboť nedokáže zajistit to, co si od něj vlády naivně slibovaly.
Proto bude školné zbytečné. Banky okrádají lidi až až. Proto je hloupé podporovat školné.
Školné? Nic než kšeft pro banky!
Jediný kdo na školném vydělá, jsou banky! Podle výsledku mnohých propočtů bylo dokázáno, že když se student zadluží kvůli studiu například částkou 100 tisíc, ve finále odevzdá i s úroky 300 tisíc. Pokud na to nebude mít, stát resp. daňový poplatník tuto sumu odevzdá bankám. Daňový poplatník zaplatí ve finále více než doposud. Daňový poplatník tak zaplatí napumpování soukromých bank penězi. S nadsázkou by se tato "reforma" dala přirovnat k Hardvardským fondům Viktora Koženého. "Víc takových Kožených" prohlásil svého času Klaus. Jakmile se přistoupí k privatizaci školství, tedy zavedení školného, nikdo nezabrání tomu, aby nebylo zvyšováno.
Česká republika je rájem bank, spekulace a lichvy. U nás se nezdaňují finanční transakce, ani spekulace. Banky jsou státem ve státě. Školné tak jen bude garantem zabezpečení zisků bankovního sektoru, které jsou již dnes vysoké a nepřiměřené. Bude to taková "dobrá vůle" vládnoucí oligarchie, kterou však zaplatí studenti a daňoví poplatníci. Problém rozhodně není v tom, že stát má málo peněz, ale v tom, že banky jich chtějí stále více.
Akademické svobody? Autonomie vysokých škol?
O nějaké autonomii nebo a akademických svobodách v rámci vysokých škol si neděláme iluzi, neboť i dnes jsou vysoké školy zpolitizovány a poplatné režimu tak, jako to bylo vždycky.
Nesouhlasíme však s omezováním autonomie ekonomické. V návrhu věcného záměru zákona o vysokých školách se například hovořilo o "vysokoškolských radách". Dnes při státních vysokých školách existují tzv. správní rady, které dohlížejí nad jejich majetkem a hospodařením. Její členy jmenuje ministr školství. Mezi nimi nesmějí být zaměstnanci dané školy. Zákon měl výrazně posílit pravomoci těchto správních rad. Schvalování rozpočtu školy, statutu (stanov apod.) nebo také dlouhodobého záměru (strategie školy), tedy činnost, která dnes náleží akademickému senátu, měla přejít na správní radu. Tedy místo dohledu, které dnes tyto správní rady plní, měly školu přímo řídit. Měly nahradit akademický senát a převzít jeho pravomoci. Správní rady by se přetransformovaly na "vysokoškolské rady" a akademický senát by se tak stal jakýmsi "poradním kabinetem". Je tedy více než jasné, jakými kádry by tyto rady byly obsazeny.
Ekonomizace vysokého školství
Navrhovaná reforma fakticky usilovala o reorganizaci vysokých škol z veřejné služby na podniky. To by s sebou logicky přineslo manažerský styl řízení, podřízený soukromému sektoru a ekonomickým zájmům vládnoucích elit. Součástí přeměny strategie vysokých škol je řídit se konceptem „vzdělanostních potřeb trhu práce“. Tím dostává vysokoškolské vzdělání formu jakéhosi zboží, jehož poptávka se musí řídit požadavky zaměstnavatelů a "neviditelné ruky trhu". Prostě máme skákat tak, jak si trh píská. Dobeš v souvislosti s reformou veřejných vysokých škol mluvil také o privatizaci jejich majetku, je tedy jasné, v jakých rukách by skončil.
Defraudace prostředků daňových poplatníků
Pravým účelem zákona bylo (a možná i znovu bude) odklonit peníze a prostředky daňových poplatníků, které jdou zatím do školství, do rukou soukromých zahraničních bank, lokálních bysnysmanů a zkrachovalých politiků. Školám to samozřejmě nepomůže a daňový poplatník nic neušetří. Je to pořád dokola, stejná podstata jako u všech reforem v Kocourkově - přesunout veřejné prostředky (vybrané na daních) do soukromých rukou, což se v ČR děje buďto formou korupce nebo legitimizuje skrze zákony. Takže lidé o své peníze příjdou, instituce budou živořit a po čase uměle zkrachují a nahradí je privatní společnosti. Z univerzit se stanou firmy, ze studentů produkty.
Změní se kvalita vzdělání?
Ani náhodou. Vládní návrhy tohle neřeší. Nemají žádné řešení, jejich neoliberální podstata je jediná privatizovat - rozprodat majetky universit a privatizovat vzdělání. Těžko si můžeme myslet, že když se prostředky vybrané na školném předají bankám, tak to pomůže školám a výuce. Tomu nevěří snad ani tvůrci reformy nebo ti, kteří ji obhajují. Naopak pokud se školství omezí na produkt výdělku, vzdělání bude přesunuto na vedlejší kolej a stěžejní bude jak je již v kapitalistickém systému zvykem jediné – zisk.
Jak to bude (v budoucnu) vypadat v praxi?
University povedou různí bysnysmeni a místní politici. Mnozí zkompromitovaní se tak budou moci uklidit a věnovat se svému novému podnikání s požehnáním ministerstva. Tito lidé se logicky budou snažit o to, aby peníze, které do univerzit od daňových poplatníků proudí, mohli použít pro sebe a svůj obchod, nikoli pro vzdělání. Přinesou tito "soukromí investoři" školám peníze? Rozhodně ne, když ovládnou vedení vysokých škol, budou peníze daňových poplatníků (zákoně) defraudovat, aby je využili pro své firmy a zvýšili své soukromé zisky. Pokud budou v daném regionu chybět soukromé škole v nějakém oboru studenti, příslušná místa schválená ministerstvem v radě "konkurenční" veřejné VŠ zařídí, aby konkurenční státní veřejná škola dostala méně peněz od státu.
Náklady na studium VŠ jsou i dnes poměrně vysoké. A situace mnohých studentů jejiž dnes značně obtížná, obzvláště tedy v krajích s velkým nedostatkem pracovních příležitostí. Zavedením školného se tak sníží dostupnost vzdělání. Nastala vcelku zajímavá situace. Na mnoho školách se vyučuje nebo propaguje tento režim, včetně jeho ekonomického zřízení coby jediná možná forma zřízení. Tedy systém, který produkuje nerovnosti a napětí ve společnosti včetně patologických jevů. Mnoho kantorů, ale i studentů se (nevědomky) dostalo do konfliktu s principy, kterým musí věřit nebo které musí obhajovat. Tedy režim, jenž nyní vytváří z jistot privilegia a likvidaci sociálního státu tedy i bezplatného vzdělání vidí jako jediné východisko.
To vše v době, kdy zisky gigantických společností neúměrně rostou, jsou nejvyšší vůbec ve své historii, přičemž široké vrstvy obyvatel se stávají ze dne na den chudáky či bezdomovci. Nyní bohužel přišla řada na studenty a fakulty samotné. Ti dříve nebo později budou muset ustoupit zájmu kapitálu a režimu. Studentské protesty, ač byly oprávněné, snažily se zabránit pouze tomu, co v budoucnu přijde. Protože "jediná možná forma vlády" a neoliberalismus neznají jiné řešení.
Mnozí kritici součastného školství trefně označují jeho stav za žalostný a některé vyučované obory za zbytečné. S mnohým lze souhlasit. Neznamená to však, že je nutné školství zcela zdevastovat nebo dokonce zpoplatnit. Vzdělání je základem společnosti a každý stát potřebuje odborníky. Ať je naše doba jakkoliv rozmělňující, likvidace bezplatného vzdělání není rozhodně možností, která by měla tento stav řešit.
Máme za to, že zavedením zápisného se odstartuje postupná a pomalá privatizace vysokých škol, ze které však nebude mít užitek ani jeden student, natož daňový poplatník. Dobešův návrh, který byl smeten ze stolu, nám dává obraz, jakým směrem se bude privatizace a marketizace státních vysokých škol postupně ubírat. Dle nejnovějších informací do čela resortu školství míří Petr Fiala, bývalý rektor Masarykovy University v Brně. Ten je mimojiné velkým propagátorem školného. Ač jeho návrhy zatím nejsou známy, obáváme se, že výsledkem jeho úsilí bude, aby se "vlk nažeral a koza zůstala celá". Příští ministři budou prosazovat či podporovat školné v různých podobách, proto buďme ve střehu!
