V naší zemi není téměř nikdo, kdo by jednou v životě nevyužil služeb zdravotnictví. V poslední době si každý z vás všiml, že se začaly vybírat různé poplatky apod. Již dnes můžeme sledovat absurdní návrhy vlády. Snížení počtu lůžek, zvýšení poplatků za pobyt ve všech typech zdravotnických zařízení, platba za sanitku... A to není ani špička ledovce. Očekává se větší „spoluúčast“ pacientů, čili se zvětší částky na poplatcích a také vzniknou další položky k placení. Reforma dělí zdravotní péči na standard a nadstandard.
Jelikož je zdravotnictví hrazeno z veřejných financí, je zvláštní, že není vedena širší diskuze, natož referendum. Zatím nebyly veřejnosti poskytnuty žádné uspokojující důkazy, proč musí být takto „kastována“ a proč si musí připlácet.
Nejsou peníze anebo je za tím „něco“ jiného?
Do zdravotnictví „proudí“ každým rokem něco kolem 200 mld., ovšem stávající finanční systém zdravotnictví a jeho pravidla jsou už ze své podstaty nastaveny tak, aby nebylo možné kontrolovat toky financí, což vede k jeho zneužívání a to činí celý systém neefektivním. Že by účelně? Kdo ví… Jde především o „černé díry“ v nichž mizí každoročně desítky miliard. Upozorňovali na ně i sami lékaři ve své kampani „Děkujeme, odcházíme“. Dle samotných lékařů je hlavním problémem neprůhlednost, plýtvání, korupce a klientelismus.
Především je na vině celý legislativní systém pro udělování veřejných zakázek, výběrových řízení, jenž má za následek uzavírání nevýhodných smluv pro nákup zdravotních přístrojů, materiálu a služeb (např. úklid). Díky tomu vznikají předražené zakázky, které jsou vlastně penězovody k obohacení soukromých osob a firem. Že jsou tyto smlouvy uzavírány u spřátelených firem managementu nemocnice, dozorčích rad apod. není ničím neobvyklým. Kámen úrazu je v tom, že stát zde nemůže spolehlivě určovat, co se za jakou cenu koupí.
Pokud nebude tento systém změněn, půjde to se zdravotnictvím stále od zdi ke zdi. Díky tomuto systému financování se zdravotnictví již nějaký ten pátek potýká (účelně) s problémy. Možná právě proto, aby ve vhodný moment odkázání na tuto skutečnost sloužilo jako argument pro likvidaci solidarity a k zavedení tržních principů do zdravotnictví…
Dalším neřešeným problémem českého zdravotnictví je především financování pojišťovnami, které odmítají platit včas své závazky a v plné výši. Náklady na léčbu poskytují nemocnicím mnohdy i s tříměsíčním zpožděním a navíc ne vždy hodlají zaplatit každý zákrok.
Hospodaření zdravotních pojišťoven je kapitolou sama o sobě.
Chod pojišťoven je závislý na penězích, které musejí lidé každý měsíc odvádět („zdravotní“), ale je velkou neznámou, kolik z vybraných peněz se vlastně použije na léčbu - ačkoli jde o veřejné finance jež by měly být průhledné a přehled s jejím hospodařením by měl být přístupný veřejnosti.
Můžeme jenom hádat, kde všechny peníze „končí“, ale honosná sídla pojišťoven, každoroční obměna vozového parku a IT techniky, třinácté a čtrnácté platy, dovolená u moře za peníze pojišťovny, hovoří za své… Pojišťovny slouží také jako „trafiky“ k financování neprůhledných zakázek viz. Kauza IZIP, kamerové systémy pro VZP – vše samozřejmě z peněz plátců pojištění.
Obohacuje se i farmaceutická lobby, dodavatelé zdravotních materiálů i pomůcek. Jejich zisky jdou ročně do řádu desítek miliard. Na vině ale rozhodně není princip solidarity a pomoci, na kterém je zdravotnictví postaveno, jak se nám snaží ministr Heger namluvit. Viníci jsou ti, kteří se chtějí na reformě zdravotnictví přiživit.
Žádný z Hegerových návrhů neřeší skutečný problém
Reforma v žádném případě nechce řešit problémy s distribucí výdajů na léčebnou péči (opožděné platby pojišťoven), ani předražené zdravotní přístroje, pomůcky a drahé léky. Naopak cílem reforem je zvýšit zisky pojišťovnám, které už tu nějakou dobu nejsou proto, aby pomáhaly. Heger a jeho klika stále mluví o zprůhlednění celého systému financování a hospodaření nemocnic, ale nikdo z jeho ministerstva stále nezastavil zakázky firem, jež za velké peníze poskytují úklid, vaření, ostrahu a jiné služby nemocnicím. Nikdo stále nepotrestal viníky předražených zakázek.
Otázkou tedy zůstává, o co tedy skutečně jde?
Otázkou tedy zůstává, o co tedy skutečně jde?
Vylhané tvrzení, že „Cílem vlády je zajistit občanům zdravotní péči na principu skutečné solidarity prostřednictvím moderního a udržitelného zdravotnictví.“ - působí v kontrastu s návrhy reformy natolik demagogicky, že tomu nevěří snad ani pan Heger a členové vlády.
Ačkoli se to nezdá, zdravotnictví je velkou možností jak vydělat. Pacientem může být potenciálně každý a není člověka, který by hodlal šetřit na svém zdraví. Každý pracující je povinným plátcem „zdravotního“, z něhož mu je v případě nemoci hrazena léčba. S penězi operují pojišťovny, které s vybranými financemi hospodaří po svém, nikdo je nekontroluje. Ze „zbytku“ hradí zdravotní úkony a materiál k tomu potřebný.
Vláda se už nějakou dobu presentuje jako Robin Hood vůči pojišťovnám a tvrdí, že pokud „vypotřebujeme“ limit 5 tisíc v poplatcích za rok, peníze nám budou vráceny. Stačí si zjistit, co všechno se do toho limitu nepočítá. Těžko si lze představit, že člověk navštíví lékaře za rok tolikrát, aby pokryl limit 5 tisíc. Naproti tomu, tam, kde je toto překročení limitu možné – za pobyt v nemocnici, ambulanci apod. se nic nezapočítává... Takže vlk se nažere a koza zůstane celá.
Další Hegerův nápad s léčivy je postaven rovněž na tomto principu. Tento zákon má údajně znevýhodňovat farmaceutickou lobby, ale naopak ji ještě více zefektivňuje , neboť k lobbování nebude docházet tak jako dříve u lékařů v ordinacích, ale u lékárníků. Lékař bude jenom předepisovat „léčebnou látku“ která bude napsána na krabičce.
Součástí reformy je návrh, jehož cílem je ještě více posílit pravomoci pojišťoven. Pojišťovny získají takovou pravomoc, aby mohly regulovat a defacto spravovat síť zdravotnických zařízení, aby mohly snadno „řídit“ své náklady. Nemocnice, které nekývnou na smlouvy, budou zlikvidovány. Dá se očekávat, že nemocnice budou převáděny na akciové společnosti. Sečteno, podtrženo - skutečnými vládci nemocnic budou pojišťovny, které rády poskytnou svým kamarádům prostor k obchodu.
Tato reforma má udělat ze zdravotnictví byznys a v podstatě jde o neformální privatizaci. Stát bude „zaručovat“ standard a privátní sektor zase nadstandard. Pravděpodobně půjde o takovou neveřejnou dohodu, že stát se bude starat o nemocnice, které se postupem času převedou do soukromých rukou a obchodníci s nadstandardem budou shrabovat zisky. Dle našich informací hodlá v tomto sektoru „podnikat“ i velký dobrák Bakala.
Dá se říci, že všechny reformní kroky jsou postaveny na lži. Heger a jeho souputníci vědí, že podaří-li se jim získat veřejné mínění, vznikne prostor pro velký kšeft.
Standard a nadstandard
Návrh vlády je, že z veřejného zdravotního pojištění bude hrazena pouze částka, odpovídající ekonomicky nejvýhodnější péči – zpravidla nejnovější a nejúčinnější metody bývají dražší. Je zcela zřejmé, že standart bude ve skutečnosti znamenat minimum. Jde o pouhé slovíčkaření, na které se snaží lidi uchlácholit.
Povinností státu nebude zajistit řádnou léčbu potencionálního pacienta a plátce zdravotního pojištění, ale poskytnout mu jen to nejlevnější. Takže pacient dostane péči, na kterou bude mít peníze a ne takovou, jakou bude doopravdy potřebovat.
V praxi to znamená především používání starých léčebných metod a technologicky starých zdravotních pomůcek, neboť bývají nejlevnější – ale ne vždy nejvhodnější. To platí pro lidi, kteří na nadstandard nebudou mít. Půjde především o ty, které vláda pošle svými škrty a zvyšováním cen do existenční nouze - o důchodce, nezaměstnané, nízkopříjmové zaměstnance apod. Dokonce zazněl i návrh, že v rámci standartu bude hrazena pouze péče v celkové hodnotě 1 milion korun, takže ten kdo na to nebude mít, toho čeká krematorium a poté rozptylová loučka.
Špatně z toho vyjdou pacienti, ale pojišťovnám se zvýší zisk, neboť už nebudou muset platit to co doposud, zaplatí jenom „standart“ (minimum) a zbytek doplatí pacient obchodníkům se zdravím.
Nikdo nehodlá šetřit na svém zdraví a na to strůjci reforem spoléhají. Zabezpečí jim to bezpečné výdělky. Takže pokud přijdeme do nemocnice, budeme si vybírat z „menu“ dle našich financí. Prostě povinné zdravotní pojištění nám nebude stačit, Takže budeme muset v podstatě platit dvakrát.
Ale nebyl by to správný kapitalismus, kdyby nezajistil „pomoc“ i v tomto směru. Takže se můžeme těšit na „výhodné“ úvěry, připojištění apod. Určitě nám bude ochotná i nějaká poradna za drobný poplateček, pomoci.
Díky všudypřítomné reklamě si budeme připadat jako někde v supermarketu, nebo nějaké obchodní pasáži… Ale na tomto principu má zdravotnictví dle reforem skutečně ve své finální fázi fungovat!
Kdo ale rozhodne o tom, co je standart a nadstandard? Jelikož tato věc musí být definována zákonem a ne nějakou vyhláškou, bude to pravděpodobně někdo, kdo bude zastupovat zájmy kšeftařů s „bílým byznysem“ – zdravotním zbožím všeho druhu. Takže ti, kteří budou péči definovat ku prospěchu dodavatelů zdravotnického trhu, se nebudou mít vůbec špatně.
Skutečný cíl
Léčba spoluúčastí a nadstandard tedy bude znamenat desítky miliard ročně pro konta pojišťoven, dodavatele zdravotnického materiálu a poskytovatele finančních služeb, kteří do zprivatizovaného zdravotnictví zcela jistě přijdou, aby mohli lidem půjčovat peníze na zdravotní péči či aby je „připojistili“. Větší zisky pojišťoven, dodavatelů zdravotního materiálu, na úkor potencionálních pacientů. Zisky tak bude odsávat jenom malá skupina lidí, stát uvidí minimum. Vyšší zisky těchto společností ale budou znamenat větší výdaje pro pacienty.
Skutečným cílem tedy není „zachránit“ zdravotnictví, ale privatizovat jej a upravit tak, aby generovalo zisky úzké skupině lidí. O tom, že do nemocnic má vtrhnout kapitalismus, svědčí i slova ministra Hegera, který tvrdí, že „neefektivní nemocnice se na trhu neuplatní“.
Heger nedávno prohlásil, že hodlá akceptovat připomínky k reformám, ale pouze ty, které „nebudou měnit význam a smysl reformních zákonů“. Co na tom, že se mu postavili i lékaři. Na Listině základních práv a svobod se v článku 31. píše: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči.“
Pokud nám chtějí brát to, na co máme právo dle listiny, která je nadřazená zákonům ČR, je na místě ptát se, jestli není lepší vůči osobě p. Hegera přistoupit k razantnější akci, než-li jenom k připomínkám.
Ačkoli se to nezdá, zdravotnictví je velkou možností jak vydělat. Pacientem může být potenciálně každý a není člověka, který by hodlal šetřit na svém zdraví. Každý pracující je povinným plátcem „zdravotního“, z něhož mu je v případě nemoci hrazena léčba. S penězi operují pojišťovny, které s vybranými financemi hospodaří po svém, nikdo je nekontroluje. Ze „zbytku“ hradí zdravotní úkony a materiál k tomu potřebný.
Vláda se už nějakou dobu presentuje jako Robin Hood vůči pojišťovnám a tvrdí, že pokud „vypotřebujeme“ limit 5 tisíc v poplatcích za rok, peníze nám budou vráceny. Stačí si zjistit, co všechno se do toho limitu nepočítá. Těžko si lze představit, že člověk navštíví lékaře za rok tolikrát, aby pokryl limit 5 tisíc. Naproti tomu, tam, kde je toto překročení limitu možné – za pobyt v nemocnici, ambulanci apod. se nic nezapočítává... Takže vlk se nažere a koza zůstane celá.
Další Hegerův nápad s léčivy je postaven rovněž na tomto principu. Tento zákon má údajně znevýhodňovat farmaceutickou lobby, ale naopak ji ještě více zefektivňuje , neboť k lobbování nebude docházet tak jako dříve u lékařů v ordinacích, ale u lékárníků. Lékař bude jenom předepisovat „léčebnou látku“ která bude napsána na krabičce.
Součástí reformy je návrh, jehož cílem je ještě více posílit pravomoci pojišťoven. Pojišťovny získají takovou pravomoc, aby mohly regulovat a defacto spravovat síť zdravotnických zařízení, aby mohly snadno „řídit“ své náklady. Nemocnice, které nekývnou na smlouvy, budou zlikvidovány. Dá se očekávat, že nemocnice budou převáděny na akciové společnosti. Sečteno, podtrženo - skutečnými vládci nemocnic budou pojišťovny, které rády poskytnou svým kamarádům prostor k obchodu.
Tato reforma má udělat ze zdravotnictví byznys a v podstatě jde o neformální privatizaci. Stát bude „zaručovat“ standard a privátní sektor zase nadstandard. Pravděpodobně půjde o takovou neveřejnou dohodu, že stát se bude starat o nemocnice, které se postupem času převedou do soukromých rukou a obchodníci s nadstandardem budou shrabovat zisky. Dle našich informací hodlá v tomto sektoru „podnikat“ i velký dobrák Bakala.
Dá se říci, že všechny reformní kroky jsou postaveny na lži. Heger a jeho souputníci vědí, že podaří-li se jim získat veřejné mínění, vznikne prostor pro velký kšeft.
Standard a nadstandard
Návrh vlády je, že z veřejného zdravotního pojištění bude hrazena pouze částka, odpovídající ekonomicky nejvýhodnější péči – zpravidla nejnovější a nejúčinnější metody bývají dražší. Je zcela zřejmé, že standart bude ve skutečnosti znamenat minimum. Jde o pouhé slovíčkaření, na které se snaží lidi uchlácholit.
Povinností státu nebude zajistit řádnou léčbu potencionálního pacienta a plátce zdravotního pojištění, ale poskytnout mu jen to nejlevnější. Takže pacient dostane péči, na kterou bude mít peníze a ne takovou, jakou bude doopravdy potřebovat.
V praxi to znamená především používání starých léčebných metod a technologicky starých zdravotních pomůcek, neboť bývají nejlevnější – ale ne vždy nejvhodnější. To platí pro lidi, kteří na nadstandard nebudou mít. Půjde především o ty, které vláda pošle svými škrty a zvyšováním cen do existenční nouze - o důchodce, nezaměstnané, nízkopříjmové zaměstnance apod. Dokonce zazněl i návrh, že v rámci standartu bude hrazena pouze péče v celkové hodnotě 1 milion korun, takže ten kdo na to nebude mít, toho čeká krematorium a poté rozptylová loučka.
Špatně z toho vyjdou pacienti, ale pojišťovnám se zvýší zisk, neboť už nebudou muset platit to co doposud, zaplatí jenom „standart“ (minimum) a zbytek doplatí pacient obchodníkům se zdravím.
Nikdo nehodlá šetřit na svém zdraví a na to strůjci reforem spoléhají. Zabezpečí jim to bezpečné výdělky. Takže pokud přijdeme do nemocnice, budeme si vybírat z „menu“ dle našich financí. Prostě povinné zdravotní pojištění nám nebude stačit, Takže budeme muset v podstatě platit dvakrát.
Ale nebyl by to správný kapitalismus, kdyby nezajistil „pomoc“ i v tomto směru. Takže se můžeme těšit na „výhodné“ úvěry, připojištění apod. Určitě nám bude ochotná i nějaká poradna za drobný poplateček, pomoci.
Díky všudypřítomné reklamě si budeme připadat jako někde v supermarketu, nebo nějaké obchodní pasáži… Ale na tomto principu má zdravotnictví dle reforem skutečně ve své finální fázi fungovat!
Kdo ale rozhodne o tom, co je standart a nadstandard? Jelikož tato věc musí být definována zákonem a ne nějakou vyhláškou, bude to pravděpodobně někdo, kdo bude zastupovat zájmy kšeftařů s „bílým byznysem“ – zdravotním zbožím všeho druhu. Takže ti, kteří budou péči definovat ku prospěchu dodavatelů zdravotnického trhu, se nebudou mít vůbec špatně.
Skutečný cíl
Léčba spoluúčastí a nadstandard tedy bude znamenat desítky miliard ročně pro konta pojišťoven, dodavatele zdravotnického materiálu a poskytovatele finančních služeb, kteří do zprivatizovaného zdravotnictví zcela jistě přijdou, aby mohli lidem půjčovat peníze na zdravotní péči či aby je „připojistili“. Větší zisky pojišťoven, dodavatelů zdravotního materiálu, na úkor potencionálních pacientů. Zisky tak bude odsávat jenom malá skupina lidí, stát uvidí minimum. Vyšší zisky těchto společností ale budou znamenat větší výdaje pro pacienty.
Skutečným cílem tedy není „zachránit“ zdravotnictví, ale privatizovat jej a upravit tak, aby generovalo zisky úzké skupině lidí. O tom, že do nemocnic má vtrhnout kapitalismus, svědčí i slova ministra Hegera, který tvrdí, že „neefektivní nemocnice se na trhu neuplatní“.
Heger nedávno prohlásil, že hodlá akceptovat připomínky k reformám, ale pouze ty, které „nebudou měnit význam a smysl reformních zákonů“. Co na tom, že se mu postavili i lékaři. Na Listině základních práv a svobod se v článku 31. píše: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči.“
Pokud nám chtějí brát to, na co máme právo dle listiny, která je nadřazená zákonům ČR, je na místě ptát se, jestli není lepší vůči osobě p. Hegera přistoupit k razantnější akci, než-li jenom k připomínkám.
Jak si představuje pan Heger a jeho nohsledi české zdravotnictví?
Leták A4
2xA5
Šablona
Žádné komentáře:
Okomentovat