Gregor Strasser se narodil 31. května 1892 do rodiny katolického soudního úředníka v bavorském městě Geisenfeld. Zde v mládí navštěvoval gymnázium a po závěrečných zkouškách sloužil v letech 1910 až 1914 jako lékárnický učeň v bavorské vesničce Frontenhausen. V roce 1914 začal studovat farmakologii na univerzitě Ludwiga Maxmillianse v Mnichově, ve stejném roce se přihlásil jako dobrovolník do Německé císařské armády. Gregor Strasser se během 1. světové války vypracoval až do hodnosti nadporučíka a byl oceněn válečným křížem první a druhé třídy.
V roce 1918 pokračuje ve studiu na univerzitě Friedricha Alexandera v Norimberku a v roce 1919 se spolu se svým bratrem Otto Strasserem (více zde, zde a zde) připojují k pravicovým Freikorps Franze Rittena von Eppa. V roce 1919 úspěšně skládá státní zkoušku a začíná pracovat jako lékárník v Landshutu. Zde zakládá a vede nacionalistickou skupinu Sturmbataillon Niederbayern. Mladý Heinrich Himmler mu zde slouží jako pobočník. V roce 1920 se Gregor Strasser a jeho skupina podílí na neúspěšném Kappově puči.
Brzy se Gregor Strasser dostává do čela polovojenské nacionalistické organizace Volkischer Wehrverband. Ta se v roce 1921 připojuje k NSDAP, která byla o rok dříve založena v Mnichově. V roce 1923 se Gregor Strasser aktivně podílí na neúspěšném “Pivním puči“. V dubnu 1924 je v procesu s “vlastizrádci“ odsouzen na jeden a půl roku vězení v pevnosti Langsberg. Za pár týdnů je však propuštěn, protože byl zvolen do bavorského zemského sněmu za Volkischer Blok (odnož v té době zakázané NSDAP). 7. prosince 1924 je zvolen do Říšského sněmu Výmarské republiky. Kandidoval za Deutschvölkische Freiheitspartei, která sloužila jako náhražka za tehdy zakázanou NSDAP. Gregor Strasser si tuto pozici udržel až do roku 1932.
V roce 1925 do strany naverboval svého bratra, studovaného právníka a ekonoma Otto Strassera . Oba dva bratři brali socialistický program strany smrtelně vážně. Což Hitler po svém návratu z vězení sledoval dosti nelibě. Avšak nemohl přehlédnout zejména organizační schopnosti Gregora Strassera a uvědomoval si, že pokud chce národně socialistické hnutí celonárodně uspět, musí se prosadit ve všech regionech a z Bavorska expandovat na sever do Pruska a zejména do centra komunistické strany - Berlína.
Hitler tedy Gregoru Strasserovi nabídne šanci organizovat stranu a založit stranické pobočky na severu. Strasser nabídku přijal a začal neúnavně objíždět sever Německa a oslovoval shromáždění, jmenoval oblastní vůdce a organizoval celonárodní stranický aparát. Získal v této oblasti značné množství kontaktů a přívrženců a svými úspěchy se stal číslem dvě strany. Jeho politická organizace se rozkládala od Pruska, Saska a Hannoveru až k průmyslovému Porýní. Na tomto území dominoval socialistický program postavený na proletářské třídě. Zejména díky organizačním schopnostem Gregora Strassera, již není NSDAP pouze stranou jihoněmeckých voličů, ale stává se stranou celoněmeckou, masovou. Stranou apelující na nižší třídy a jejich tendencí a příklonech k socialismu. Členství strany vzrostlo z 25 000 členů z roku 1925 na 800 000 členů v roce 1931.
Z iniciativy Gregora Strassera je také založena zahraniční organizace NSDAP/AO v Rakousku, 1. května 1931 je Dr. Hans Nieland jmenován jejím prvním vůdcem. Gregor společně se svým bratrem Ottou zakládá v Berlíně v roce 1926 nakladatelství Kempf - Verlag, které mimo jiné produkovalo týdeník Der Nationale Socialist, který vycházel od roku 1926 až do roku 1930.
Díky své funkci se Gregor Strasser těšil ohromnému vlivu na provinční funkcionáře a svým nefalšovaným bavorským původem byl velice oblíbený. Na rozdíl od Hitlera se těšil oblibě a důvěře ostatních politických stran.
Na začátku roku 1928 se stává říšským lídrem propagandy NSDAP a od ledna 1928 až do prosince 1932 se stává říšským organizačním vůdcem hnutí. Gregor Strasser reorganizuje strukturu NSDAP na regionální organizace s vertikálním způsobem řízení. NSDAP se stála silně centralistickou ve způsobu řízení a s vysokou úrovní propagandy. Strasserovy návrhy na restrukturalizaci Německé říše byly přijaty v platnost NSDAP v roce 1932 pod názvem Politische organisation.
Ideologie revolučního křídla NSDAP vedená Gregorem Strasserem se od Hitlerova křídla lišila skutečným ekonomickým socialistickým programem, ve kterém bylo požadováno moci profesních komor, kolektivizace výroby a zisků, ekonomická a územní decentralizace Německa a z toho vyplívající samospráva. V politické rovině byla strana na severu proti Hitlerově navrhovanému imperialismu, naopak byla pro evropskou spolupráci.
V roce 1925 Gregor Strasser jmenuje svým pobočníkem mladého novináře s univerzitním vzděláním, Dr. Josepha Goebbelse. Gregor Strasser se mu stává politickým učitelem a jeho víra v socialismus a radikalismus mladého Josepha Goebbelse přitahují.
Revoluční ideologie Národního socialismu Gregora Strassera byla postavena na boji proti liberalismu, kapitalismu a marxismu. Svou revoluční vizi socialismu popsal jako: „Zprava si vezmeme nacionalismus, který je tak nešťastně spojen s demokracií a kapitalismem, a zleva si vezneme socialismus, který udělal tak nesmyslné spojení s internacionalismem. Tak vytvoříme Národní socialismus, který bude hnacím motorem nového Německa!“ Jeho socialismus se tvrdě vymezoval proti reakcionářským idejím sociálních demokratů a marxistů. Obě dvě ideje pro něj svým materialismem byly stejné jako kapitalismus: „Čím dál větší touha zvyšuje nesmyslnou konzumní poptávku, která také zvyšuje nároky na dělníka a jeho otroctví, osud otroctví se stal symbolem naší doby. Co dnes lidé mají ze svého života? Běhají a spěchají, trápí se, dřou jako na galejích – vedou život, ve kterém vládne děsivá prázdnota. Není to o novém ekonomickém systému, který chceme. Není to o zvýšení výroby, jak po ní volá marxismus, ale o duších lidí!“ Skutečný socialismus Gregor Strasser spatřoval v myšlence národa, jen zde ve společenstvím spřízněném se dá idea spravedlnosti uvést v platnost: „My jsme socialisté a ne pouze sociální reformátoři. Nebojme se nazývat socialisté, ačkoliv marxisté tuto myšlenku tak pošpinili!“
Svým odmítáním materialismu usiloval Gregor Strasser o revoluci ducha: „Stejně jako náš boj proti kapitalistickému hospodářství a duchu této kapitalistické ekonomiky, kterou musíme vykořenit ze srdcí každého člověka, je náš boj bojem také proti formě a stavu současné společnosti, je to boj na život a na smrt proti duchu této společnosti a tohoto státu - proti liberalismu a proti falešné demokracii.“ Skutečné hodnoty hledal Gregor Strasser ve svobodné lidské duši a ne v hodnotě peněz kapitalistické společnosti: „Musíme se naučit, že práce je více než majetek! Že úspěch je více než vydělané peníze! Nejvíce žalostný odkaz kapitalistického ekonomického systému je, že nás naučil soudit všechny věci podle hodnoty peněz a majetku. Úpadek lidí, jenž je nevyhnutelným důsledkem tohoto standardu, je úhlavní nepřítel rasy, krve a života! Nikdy jsme nepochybovali, že národní socialismus a jeho kolektivismus výrobních prostředků a osvobození německého dělníka, zvětší dělníkovi podíl na zisku a vlastnictvím akcií také podíl na moci. Ale to vše by vedlo, opět ke starému pořádku, pokud nezměníme ducha myšlení. Musíme proto útočit a napadat dnešní žebříček hodnot, ve kterém kraluje materialismus. Dali jsme přednost duchovní svobodě jako vrcholu lidského snažení před hnaním se za bohatstvím.“
Revoluční vizi národního socialismu Gregor Strasser spatřoval v naplnění jeho vize „apokalypsy“, do které bude vládnoucí systém zahnán: „Vše co je škodlivé pro existující řád, má naší podporu, protože chceme absolutní katastrofu … jednou větou jsme pro politiku katastrofy, to znamená kolaps liberálního systému. Jako národní socialisté jsme pro vše, co urychlí začátek katastrofy tohoto systému. Jsme pro každý úder do systému, pro každou vládní krizi, každé oslabení státní moci a systému … to pro nás bude jenom dobré … a vždy se musíme tyto krize pokusit posílit … s cílem urychlit smrt tohoto systému.“ Jen v úplném stavu na pokraji zhroucení vládnoucího systému se k moci může dostat nová revoluční myšlenka prosazena „duchovními elitami“, které podle Gregora Strassera zplodila první světová válka, a které čekají na svůj čas.
Cílem této revoluce nebyla moc jednotlivců, ale moc jako prostředek jak: „nastolit nový, lepší, spravedlivější, mravnější systém, který bude lepší než ten současný.“ Pro nový spravedlivější socialistický a nacionalistický systém měl však svou přesnou hierarchii, na které byla vize revolučního socialismu postavena: „Duch naší, národně socialistické myšlenky, musí přemoci ducha liberalismu a falešné demokracie, má-li Třetí říše vzniknout! Vírou v hluboce zakořeněný organický život jsme si uvědomili, že falešné přesvědčení o rovnosti člověka je smrtící hrozbou, s níž liberalismus ničí lid, národ, kulturu a morálku, porušujíce nejhlubší úrovně našeho bytí. Hierarchie, o níž tu mluvím, výlučně závisí na zásluhách jedince pro společenství. Musíme rozhodně odmítnout lež, že všichni lidé si jsou v podstatě stejní a rovni. Lidé si nejsou rovní, nejsou si rovni již od narození, a proto nemohou vykonávat rovnocenné pozice ve společnosti. Tato nerovnost musí mít jediného cíle - přínos jednotlivce pro společnost, národ, stát.“ Na tomto principu měl tedy vzniknout nový organický stát - socialistický, odbyrokratizovaný decentralizací moci, která měla být ve státní správě delegována na kraje, obce a v hospodářské na pracoviště, řemeslnou výrobu a rolníky. Vše mělo mít jeden cíl: „… vytvořit úplně nové myšlení. Myšlení, které nás osvobodí od dnešních požitků, které představují peníze, které nás ženou za zisky a falešnými úspěchy. To je punc marxistického socialismu, jehož názory brojí proti kapitalismu, ale přitom je s ním duchovně na stejné lodi. Proti tomu se Národní socialismus staví na odpor, vychází z přírodních principů a nenavrhuje falešné teorie, vedoucí k pádu civilizace. Musíme se naučit, že v národní ekonomice nejde o zisk, ale pouze o zajištění přežití pro členy národa.“
Tento ideál spojující nacionalismus a socialismus přilákal NSDAP zástupy stoupenců, ale rozcházel se samotnou ideou vůdce hnutí Adolfa Hitlera, který si vybudoval pevné vazby na kapitalisty a bankéře. Hitlera nikdy ekonomika nezajímala a nikdy ji proto neztotožňoval se světonázorem Národního socialismus, ve svém Mein Kampf píše: „Stát se nemůže ztotožňovat s žádnou konkrétní ekonomickou koncepcí či ekonomickým vývojem, stát je rasový organismus a ne hospodářská organizace. Ještě nikdy se nestalo, aby byl stát založen mírovými ekonomickými prostředky.“ Strana vedena Hitlerem tak zastávala absurdní a rozpornou politiku, v níž se nacisté museli zavděčit dvěma stranám. Hitler musel jednak z počátku umožnit revolučnímu socialistickému křídlu přilákat masy voličů na socialistickou rétoriku, bojující proti finančním magnátům a na druhou stranu uchovat si přízeň těchto bohatých, kteří přispívali horentními sumami. Taková byla komická politika Hitlera, jenž viděl jen svou moc. Adolf Hitler tedy kapituloval před skutečnou sociální spravedlností a ekonomickou svobodou německého národa.
První větší veřejný rozkol mezi “severem a jihem“ nastal na podzim v roce 1925. Jednalo se o návrh sociálních demokratů a komunistů, aby byly vyvlastněny rozsáhlé statky a majetky sesazených královských a knížecích rodin a aby byly převedeny do vlastnictví republiky. Vše mělo rozhodnout referendum a Gregor Strasser a Joseph Goebbels navrhli, aby se NSDAP přidala v tomto návrhu na stanu sociálních demokratů a komunistů. Hitler zuřil, mnozí z těchto bývalých vládců spolu s kapitalisty přispívaly do pokladny NSDAP, za což jim byl Hitlerem slíben boj proti komunistům, socialistům a odborům. Pokud by se Strasserovi a Goebbelsovi podařilo jejich plán realizovat, s těmito příspěvky by mohl být konec a Hitlerova moc ve straně by byla ohrožena.
Další komickou situací Hitlerovy politiky bylo, když na podzim roku 1930 Gregor Strasser a Gotffried Feder předložili návrh zákona, který měl uzákonit maximální úrokovou sazbu 4%, vyvlastění majetku bankovních a burzovních magnátů a všech východních židů, bez jakéhokoliv odškodnění. Hitler se opět postavil proti a prosadil stažení navrhovaného zákona.
Stejně jako bratři Strasserové měl i Goebbels v úmyslu znárodnit velký průmysl a statky a vytvořit v říšském sněmu komoru obchodních společností. Podle svědectví Otto Strassera Goebbles na schůzích strany dokonce vykřikoval: „Požaduji, aby byl maloměšťák Hitler z nacistické strany vyloučen!“ Pro Goebbelse byl Hitler zpočátku idolem, ale když zjišťoval, jak klade do cesty jejich revoluce překážky, tak mu jeho idol vybledl. Goebbels a Strasserové se 22. listopadu 1925 dokonce pokusili, bez Hitlerovy přítomnosti, prosadit nový stranický program, který by nahradil program „starý“ a „reakční“. Hitler však vyčkal vhodného okamžiku a 14. února udeřil. Svolal schůzi do Bamberku na jihu Německa. Pro setkání chytře vybral všední den, kdy bylo pro vůdce ze severu obtížné uvolnit se ze zaměstnání. Jediný kdo přijel, byl Gregor Strasser a Joseph Goebbels, Hitlerovu nátlaku odolali, ale byli přehlasováni. Joseph Goebbels si po schůzi do deníku zapisuje: „Hitler mluví dvě hodiny. Cítím se, jako by mě někdo mlátil. Jaký je toto Hitler? Reakcionář? Nesmírně neobratný a nejistý. Zcela se mýlí, co se týče ruské otázky. Itálie a Anglie jsou našimi přirozenými spojenci! Strašné!… Musíme rozdrtit Rusko!… Otázky soukromého majetku šlechty se nesmíme ani dotknout. Hrozné!… Nemohu ze sebe vypravit ani slovo. Cítím se, jakoby mě někdo praštil přes hlavu… Jistě jedno z mých největších životních zklamání. Ztratil jsem úplnou víru v Hitlera. Je to hrozný pocit: moje opora se pode mnou zřítila.“
Hitler nicméně rozpoznal jeho talent, a protože byl znalcem povah, poznal, že Goebbels nade vše prahne po uznání. V dubnu jej přiměl k cestě do Mnichova, poslal mu naproti na nádraží své vlastní auto a poskytl mu dlouhou osobní audienci. Hitler jej vyplísnil za jeho podporu "socialistického" křídla, ale nabídl mu, že „smaže jeho hřích", jestliže uzná jeho vůdcovství. Goebbels zcela kapituloval a nabídl Hitlerovi osobní věrnost - zjevně upřímný slib, jehož se pak přidržel až do konce svého života. Za odměnu jej Hitler jmenoval gauleiterem Berlína, kde měl vzít vítr z plachet komunistům. Joseph Goebbels na oplátku zmírnil svůj socialistický radikalismus a po boku Hitlera se pustil do boje proti socialistickému křídlu strany.
Bratr Gregora Strassera, Otto, hnutí po osobním rozporu s Adolfem Hitlerem opouští roku 1930. Gregor Strasser v hnutí zůstal a doufal v postupnou změnu ze vnitř. Nakonec však i on byl ze strany vyhnán, když mu Říšský kancléř Kurt von Schleicher nabízí místo vicekancléřského úřadu pruského ministerského předsedy v prosinci 1932. Von Schleicher doufal, že přetáhne touto nabídkou Strassera na svou stranu, na stranu národních konzervativců a rozvrátí NSDAP a zabrání tím revoluci a převzetí moci Hitlerem. Ale jeho plán selhal a po intervenci Hitlera rezignuje Strasser na všechny pozice ve straně. Pokračuje jako publicista, ale již bez své politické moci a vlivu.
Během Noci dlouhých nožů, která byla oficiálně nazvána Röhm - Putsch, byl Gregor Strasser uvězněn Gestapem a 30. června 1934 zavražděn. Fritz Günther von Tschirschky, jeden z právníků, podal svědectví o vraždě: podle jeho pamětí byl Gregor Strasser zavražděn ve věznici ve své cele střelbou přes okno do zadní části hlavy. Tschirschky samotný exekuci neviděl, protože stál na chodbě, o pár minut později však viděl stráže nesoucí ven krvavé tašky. Gregor Strasser byl krátce po vraždě roztrhán a jeho části těla byly na dvorku věznice spáleny.
Během této noci byly veškeré revoluční vize národního socialismu zničeny. Z toho všeho zbyla už jen nenaplněná idea revolucionářů a snílků, mezi které Gregor Strasser sám patřil a popisoval, jako: „… jsme socialisté. Jsme nepřátelé, úhlavní nepřátelé dnešního kapitalistického hospodářského systému s jeho vykořisťováním ekonomicky slabých, s jeho nespravedlivým platovým systémem, s jeho nemorálním způsobem posuzování hodnoty lidských bytostí podle jejich bohatství, jejich peněz a jsme odhodláni tento systém změnit.“
