Mezi 13.-17. únorem roku 1945 se nad saskou metropolí zbarvilo nebe do černa. 805 spojeneckých andělů smrti zde shodilo tisíce tun bomb, z nich skoro polovina byla zápalných. Drážďany se ten den proměnily doslova v peklo. Spojencům se zde podařilo vytvořit tzv. ohnivou bouři, která brala vše co jí stálo v cestě. To vše pouhých 12 týdnu před bezpodmínečnou vojenskou kapitulací Říše.
Drážďany byly v té době tzv. uzlovým městem do kterého se postupně stahovali němečtí uprchlíci z východu, kteří prchali před postupující Rudou armádou. Vojenské posádky či jiné vojenské cíle byste ve městě hledali marně. Smysl této barbarské akce byl čistě demonstrační, stejně tak jako použití atomových bomb v Japonsku. Během těchto dnů poslové svobody a demokracie bez mrknutí oka povraždili stovky tisíc nevinných lidských obětí, na které se dnes nesmí vzpomínat. Staly se totiž jen nepohodlnou statistikou, která se od války postupně snižovala a dnes upadla do všeobecného zapomnění. Prodloužená ruka systému v podobě tzv. antifašistů se dnes cítí oprávněna nám diktovat na koho smíme vzpomínat a ukazuje nám tak, že některé oběti mají nejspíše vyšší cenu než jiné! Někteří z těchto užitečných idiotů dokonce veřejně děkují, za tento hrůzný zločin, za který nebyl a nikdy nejspíše nebude nikdo potrestán.
Odpočívejte v pokoji vy povinně bezejmenní!
