Identita, jako protiklad modernímu světu

Moderna, jako panství rozumu, byla reakcí na tehdější feudální svět. Reakcí, která se však vydala špatným směrem a stvořila svět stejně nesvobodný, jako ten proti němuž se vymezila. Zakládním postulátem osvícenského racionalismu bylo osvobození se od všech starých autorit, které měly být nahrazeny racionálním rozumem, ideologií pokroku.   

Racionalismus tak stvořil profánní svět, ve kterém má být vše hodnotné podřízeno účelovosti. Racionalismus neuznává hodnotu samu o sobě, nýbrž jen hodnotu, která musí mít nějaký účel, který se dá nejlépe vymezit peněžní kalkulací. Moderna vše podrobila jednomu jedinému měřítku, kterým je užitečnost a výnosnost.  

Stejně tak byl člověk „sproštěn“ společenství, které bylo postavené na rodiných a etnických vazbách, aby z něj byl stvořen „svobodný“ občan. Občan, který opustil skupinovou solidaritu, která mu byla nahrazena společenskou smlouvou založenou na domnělé rovnosti a svobodě. Občan, který se svým rozumem rozhoduje a podle něj ve svém zájmu koná – což znamenalo nástup individualismu a jeho ospravedlnění. Stejně tak moderna stvořila teorii člověka, jakožto tabula rasa, tedy člověka, který je listem nepopsaným a do budoucna podrobeným univerzálnímu racionálnímu rozumu. 

Rozvíjet však pozitivně svou skutečnou individualitu je v rámci moderního světa  nemožné, protože člověk je podroben systémové racionalitě – nemůže rozvíjet svou potencionalitu pramenící z jeho biologické podstaty, protože je funkcionální součástí racionálního systému, který prosazuje jen svou pravdu, která vždy musí být účelná a přesně měřitelná. V nepřehledné moderní společnosti lidé neznají sami sebe, nejsou schopni se zorientovat a tak celkem pochopitelně volí tu nejistější cestu: starají se o svůj individuální blahobyt.  

Univerzální panství rozumu se stalo mírou všeho a všechno, co si nárokovalo odlišnost mělo mít do budoucna místo jen na smetišti dějin. Takovéto panství stvořilo postupem času přebujelou globální společnost, ve které člověk přestal vědět kým je a ztratil tak z části svou identitu. Identitu totiž lze nalézt jen v diferencích vůči ostatním a identita proto nemůže být určena racionalismem positivně. Touha po svobodě a rovnosti odřízla člověka od společenství, které ho chránilo a vystavilo ho osamoceného celému světu řídícímu se racionální logikou liberální demokracie a tržní společnosti, ve které je jeho svoboda již jen čistě formální. 

Identita znamená svébytnost, je to něco, co jedince zmocňuje ke svobodě, dává mu vůli k moci, aby s lidmi svého společenství stvořil svět sám sobě na míru. Identita, tedy způsob jak podle vlastních biologických (etnických) předpokladů vytvářet svůj vlastní kulturní svět s vlastními závaznými normami, které ve společenství přinášejí schodnost a zároveň odlišnost od ostatních skupin, je tak nahrazena univerzálním racionalismem. Ztratil tak tedy i další navazující identity, například identitu muže a ženy, respektive otce a matky. Identita to je dynamický předpoklad, který zůstává v jádru konstantní, ale navenek se může měnit a to vlastním a osobitým způsobem.  

Identita to je diverzita světa, jeho dynamika. Identita to je tisíce cílů a tisíce pravd.  Identita to je mnoho národů a mnoho dobra a zla. Identita to je panství nad vlastním světem, ne morálka otroka. Identita to je vyjádření naší největší niternosti v reálném světě. Je to styl, který vkládá našemu světu naší vlastní a jedinečnou formu. Protože člověk je skrze svou identitu pánem forem. Moderna zná však jen jednu formu a tou je univerzální lidstvo. Avšak to, co moderna nazývá stejnorodým lidstvem, má ve skutečnosti tisíce cílů a tisíce pravd, ptejme se tedy moderního světa – neschází právě v reálném světě ono stejnorodé lidstvo?