V nedávném rozhovoru pro ČTK prezident Miloš „Viróza“ Zeman v reakci na události v Českých Budějovicích uvedl k údajným „neonacistům“ vyvolávajícím prostestní akce: „Jediná cesta je cesta aktivní represe. To znamená rozbíjet v samém začátku jejich demonstrace, jejich pseudokoncerty“. Dle něj je plošná represe „extrémistů“ účinnou cestou, jak zabránit nepokojům ve vyloučených lokalitách.
Zde je zcela evidentní, že jde o snahu obvinit z následků politiky režimu někoho dalšího a přenést tak zodpovědnost na někoho jiného, nejlépe vybranou skupinu, která by mohla splňovat spolu s demagodickým odůvodněním kritéria viny. U „demokratických politiků“ nejde o nic neobvyklého. Naposledy byla tato „pracovní metoda“ použita při obhajobě reforem. Důchodci, nebo nezaměstnaní byli obviněni z defraudací sociálních systémů či drancování zdravotnictví. A dalo by se pokračovat… Zemanova verze o „extremistech páchajících zlo“ je navíc o to nebezpečnější, že jde o „kacíře“ u kterých by se dala automaticky předpokládat vina a jejich odsouzení by bylo přijatelné v rámci celospolečenské shody. Všichni se přeci v této těžké době musejí všemožně omezovat, nebo utahovat opasky. Když se můžou omezovat matky s dětmi, proč nakonec neomezit také svobodu?
V realitě dneška, kdy je na denním pořádku porušování práv ať už na úřadech, pracovištích, ve státních institucích, v justici atd. dostávají celospolečenské represe svůj význam. Probíhají politické procesy jsou zcela potichu upozaděny zatímco exponenti režimu a jeho kulturní fronta stále hovoří o demokracii.
Skoro se tak nabízí tvrzení, že „neonacisté“ jsou viníci krize, špatného soužití a všeho strádání vůbec. Jako by to byli ti, kteří jsou zodpovědní za to, že nám byl mocným trhem coby přírodní a neměnnou silou vzat „blahobyt a růst“ tedy spíše jeho iluze, na dluh s vysokým úrokem. Jako by to byli ti extrémisté, kteří berou a chtějí brát svobodu. Jakoby narušovali bezstarostnou idylku multi-etnického soužití mezi Čechy a cikány. Z Hradu se tak nabízí řešení, že zbaví-li se společnost a režim „radikálů“, tak všechny problémy najednou samy zmizí.
Vlády si nevědí rady s krizí. Krizí kapitalismu, kterou sám kapitalismus vyvolal svou nadprodukcí, spekulacemi a lichvou. Poptávka po „vinících“ se proto bude přirozeně zvyšovat. Žádné opatření proti krizi se nechystají, nezaměstnanost a zadluženost státu i občanů i po změně vlády stále stoupá a je historicky rekordní. Česko je kolonií a Češi jsou v „podnájmu“ zahraničních investorů ve své vlastní zemi. Klientelismus a korupce se stala součástí politiky. Podplácení se stalo organickou součástí hospodářského mechanismu a naprosto běžnou částí ekonomických kalkulací.
Nic se nezměnilo, ačkoliv je „pravicová“ vláda již díkybohu dávno pryč. Její vládnutí bylo poznamenáno permanetními útoky. Zvyšováním vykořisťování, zdražováním, výprodejem zbytku státního majetku, poklesem mezd a růstem rozdílů, odpíráním pomoci a plošným okrádáním všech občanů a obecně také likvidací všech jistot - veřejných služeb, zejména bezplatná zdravotní péče, práva na vzdělání, zabezpečení ve stáří apod. I nadále jsou ignorována základní práva občanů stanovená v Ústavě a Listině základních práv a svobod. Permanentně probíhající politické procesy s „extremisty“ však nejsou špičkou ledovce. Tažení bojující demokracie je soustředěno i vůči obyčejným lidem. Ať už to je již zmíněná likvidace jistot a sociálních systémů, k základním právům občanů u nás patří i v souladu s ústavní Listinou základních práv a svobod, také právo na práci a spravedlivou odměnu za ni, nebo právo na pomoc která zajistí základní životní potřeby a důstojný život rodin i jednotlivců.
Samostatnou kapitolu tvoří sociální genocida - řádění exekutorské mafie, a obecně růst osobních bankrotů, osobních tragédií a sebevražd. Vlády se starají se pouze o to, aby zisky podnikatelů byly vysoké a rostly. Pomyslné nůžky se rozevírají. Tam vily a bavoráky, a o kousek vedle bída. Není tedy vůbec pochyb o tom, že právě narušování a ignorace základních práv občanů se u nás v současném období stále více prohlubuje. Obyvatelstvo je však nepociťuje tak silně, protože je dostává po malých doušcích. A tak například invalidé, kteří byli z ničeho nic shledáni práceschopnými a odesláni na „trh práce“, kde už však žádná práce není, jsou vlastně obětmi stejného režimu jako protistátní spiklenecká skupina souzená za pořádání dětského dne.
Kapitalismus je v krizi, proto bude ještě více stupňovat svůj tlak vůči lidem, kteří již dnes ať už chtějí nebo ne, jsou nuceni žít částečně na dluh státu a dluh vlastní. Bývalý Premiér Nečas v nynější asociální diktatuře nastavil laťku poměrně vysoko. Zisky bank a korporací jsou rekordní, stejně tak počet exekucí. A nová vláda? Ta situaci nezlepší, nemá jak. Do svého čela postaví buďto zkrachovalé kandidáty na prezidenta, nebo lobbisty penzijních fondů. Zruší jen ty nejkřiklavější reformy, nebo jejich nejvíce šokující části. Například ve zdravotnictví – kde byl sice zrušen nadstandard a úhradová vyhláška, ale privatizace nemocnic a ústavů pokračují dále. Nynější stav se rozhodně nezlepší, ale „zakonzervuje“. Nezaměstnanost bude dál fakticky růst, i když je statisticky uměle snižována. Vše bude pokračovat, porušování Listiny a Ústavy bude akorát „lidštější“. Daňové ráje, lichva, exekuce, definice přiměřených zisků... řešení něčeho takového nelze očekávat.
Není pochyb o tom, že Česko ještě stále čeká na svou krizi. Veškerý český průmysl je v troskách, ekonomika v držení cizinců. Průmysl u nás představují jen montážní linky a montovny automobilů zahraničních vlastníků, štědře dotované státem. Česká republika je ve výrobě automobilů na počet obyvatel jedničkou. Nyní však poptávka upadá. Zkušenost z amerického města Detroit, který nyní čelí všeobecnému bankrotu, jasně ukazuje, kam vede jednostranná orientace a co nám v brzké době hrozí.
V této situaci potřebuje režim vytvářet nepřítele. Čím více, tím lépe. „Na hradě“ to jsou neonacisté, a v„podhradí“ cikáni. Hlavně ať se lidé hašteří. V této situaci je pro režim lepší, obviní-li z protestních akcí „extremisty“, než aby připustil, že svojí politikou, vytváří řadu problémů, a že je to především režim sám, jeho účelová politika, která vyhnala do ulic obyčejné lidi a přinutila je bojovat za svoji bezpečnost, kterou jim však státní aparát nemůže poskytnout. Pro režim je pochopitelně lepší, když hněv lidu směřuje na ty, kteří nemají žádnou moc. Tento přístup a úsilí režimu také dokazuje rozsáhlé využití policejních provokatérů na těchto protestních akcích, kteří měli za úkol eskalovat střety a za skandování primitivních hesel „cikáni do plynu“ přivedli rozvášněné davy vstříc svým kolegům těžkooděncům, kde společně tento dav násilně rozprášili. Je jasné, kdo bude obviněn z radikalizace davu. Vinu neponese režim a jeho politika, ale „radikálové“.
Nejde přeci kolektivně potrestat tisíc obyčejných lidí, snažší cíl představuje pár desítek „nácků“, po kterých ani pes neštěkne. A řešení problému? Brzy je vše zase ve starých kolejích, ať už jde o Litvínov, Šluknov nebo kdekoli jinde. Vydělali pouze realitní spekulanti a neziskovky, ale obyčejní Češi prohrávají, jako všude. A režim? Ten má své vytoužené viníky.
V dnešní atomizované společnosti jsou protesty, které by mohly něco reálně změnit bohužel sci-fi, jsou buďto pouhou demonstrací síly, nebo nespokojenosti. Na pracovištích, tedy tam, kde by se dalo něco ovlivnit, protestovat nikdo nebude, to již neviditelná ruka trhu zajistila zvýšeným tlakem na zaměstnance, vzájemným „konkurenčním“ bojem mezi sebou a růstem obav zaměstnanců se zajištěním svých základních životních potřeb.
Pro režim je pořád lepší nasraný dav u cikánského ghetta, než u bank, parlamentů nebo milionářských čtvrtí…
