středa 16. ledna 2013

RIP Jan Palach



Před čtyřicetičtyřmi lety, dne 16. ledna 1969, se přímo na Václavském náměstí upálil na protest proti okupaci ČSSR dvacetiletý student historie a politické ekonomie na FF UK, Jan Palach. Zemřel až po třech dnech na následky popálení. Byl to zoufalý výkřik do tváře mlčící většiny a apel na svědomí těch, kteří se zoufale pokoušeli utišit jeho hlas.Osobní obětí, kterou chtěl přimět k akci společnost, nacházející se na pokraji úpadku, je dodnes hodný obdivu a uznání. Ač se může svojí fatálností tento čin v dnešní době jevit jako zbytečný a absurdní, v tehdejší době však naprosto zapadl do atmosféry začínající normalizace a zániku občanské statečnosti. Po jeho sebevraždě následovalo několik dalších živých pochodní – Zajíc, Hlavatý, Plocek a další.

"Živé pochodně" vzplály i po takzvaném převratu coby odkaz činu Jana Palacha. Hořely například v Praze, Hlučíně, na Zlínsku nebo v Ostravě... Byli nespokojeni s režimem, se stavem dnešní společnosti, což podrobně rozebrali ve svých dopisech, kde čin zdůvodňovali. V dnešní době, však podobné satisfakce jako Jan Palach člověk sebeupálením již nedosáhne. Je obvykle označen médii za blázna či zkrátka napíší, že motiv jeho činu není znám. Už jen to ukazuje na fakt, že dnešní režim je ve své podstatě ještě horší, než ten komunistický. Obět Jana Palacha nebyla zbytečná. Zavazuje nás, abychom nemlčeli, když máme křičet. Je potřeba si odkaz Jana Palacha připomínat, mluvit o jeho motivaci k činu a burcovat lidi k aktivitě a osobní statečnosti. Odkaz Jana Palacha je proto aktuální i dnes, možná více, než kdy dříve. Připomíná nám, že rezignace, apatie, bezpáteřnost a bezpráví jsou stále přítomny a jsou dokonce i programovými body režimu a vlády, uváděné v život. Nezapomeneme!

Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.
- Jan Palach