Růžena Zátková se narodila v roce 1885 do bohaté jihočeské rodiny Zátků (1). Když se s rodinou na přelomu století přestěhovala do Prahy, začala studovat hru na klavír a malířství (2). Nedlouho po svém příchodu do Prahy mladá Zátková odjíždí za studiemi do Mnichova. Tato životní zkušenost v ní na do smrti zanechala znatelné ovlivnění místním symbolismem. V roce 1910 se Růžena provdává za carského diplomata a vášnivého sběratele umění Vasilija Chvoščinského, v té době působícího v Římě. Tam se také natrvalo usazuje a právě zde začíná formovat svojí uměleckou kariéru.
Umění pro Růženu v prvé řadě znamenalo, osvobození se od klasické role ženy ve společnosti. V Říme kolem sebe sdružuje kroužky různých umělců. Je zde konfrontována s nově vznikajícími futuristy. Futurismus se stal pro Růženu osudovým, ikdyž jí nelze striktně zařadit pouze do jednoho uměleckého směru. Pod vedením známého italského umělce Giacoma Ballyho si tento moderní směr osvojuje. V roce 1916 poprvé vážněji onemocní a je nucena se odjet léčit do švýcarského sanatoria. Zde tráví neuvěřitelně dlouhé tři roky s podezřením na tuberkulózu. Během pobytu v sanatoriu, ale ani po umělecké stránce nezahálí. Zde tvoří velmi známou ilustraci k biblickému králi Davidovi.
Beranidlo nabo též také Senzibilita (1916) vstupní dílo do světa futurismu
Jejím přítelem se stává i světoznámý autor futuristického manifestu a účastník Mussoliniho přepadení socialistického deníku Avanti! - Filippo Tommaso Marinetti. Přátelství s Marinettim je natolik zajímavé, jelikož sám velký autor futuristického manifestu měl k ženám jako zástupkyním futurismu dosti „odmítavý“ postoj. Pouze jediná žena si v jeho očích dokázala vybojovat úctu a obdiv. Tou ženou byla právě česká rodačka Růžena Zátková. Výjimečnost vztahu dokazují taktéž dvě uspořádané výstavy v Římě, které F. T. Marinetti pro Zátkovou na počátku dvacátých let uspořádal. Když Marinetti vystupoval se svým futuristickým programem v Praze ve Švandově divadle, začal pro Růženu Zátkovou připravovat velký návrat domů. Toho se však už bohužel Růžena nedožívá, když v roce 1923 umírá při další z mnoha návštěv léčebných sanatorii (3) ve Švýcarsku. Příčinou smrti byla tuberkulóza.
Marinetti (1922)
Za svůj život poznala spoustu zajímavých osobností. Natálie Gončarová a Michail Larionov (oba ruští emigranti, kteří odešli před komunistickou diktaturou do Francie, kde v roce 1938 získali občanství) se stali velmi blízkými přáteli Růženy Zátkové. Například Igor Stravinskij jí věnoval svou vokální skladbu Čtyři ruské rolnické písně.
Malířka se nenechala omezovat ani formou vyjádření. Její poměrně rozsáhlé dílo obsahuje koláže, kinetické asambláže, plastiky, ale také ilustrace inspirované perskými miniaturami, abstraktní obrazy, realistické kresby, primitivistická díla anebo scénář futuristického divadelního představení. Na ženu, která se proslavila ve světě (4) a dodnes je řazena mezi italské klasické futuristy, se v Čechách zapomnělo (5). Můžeme se jen dohadovat zda to bylo jejím životem v zahraničí nebo na kolik na tom měla podíl 40 let trvající komunistická diktatura v naší zemi. Je totiž pravdou, že o umělkyni řazenou mezi futuristickou a tedy i fašistickou skupinu světových umělců (6), nebyl rudým totalitním režimem v tehdejším Československu zájem. A nic na tom nezměnil ani fakt, že se jejím druhým manželem stal levicový novinář Artur Cappa, bratr budoucí Marinettiho ženy Bernadetty.
Pod vlivem primitivismu - Mallorca
Její díla se dnes dochovala většinou pouze v soukromých sbírkách rodin Zátků a Marinettiů. Je jen škoda celého Českého národa, že se ve školách mnohdy učí o trapných hospodských povalečích a alkoholicích a na některé skutečné české umělce světového formátu se zapomíná...
Boj předmětů o nadvládu (1922)
„Rozhodla jsem se, že nebudu to, čemu se říká 'současná umělkyně'. Silně se mi zprotivilo toto spojení a nesvoboda. Když se začíná, nikdy se předem neví, k jakému konci se dospěje. Práce má své zákony, své vidění a radosti a je dobré ji nerušit svým přesvědčením nebo nedej Bože takzvaným individualismem.“
Růžena Zátková
Báseň mladé Růženy Zátkové uveřejněná ve Zlaté Praze (1910):
Slzičky Panny Marie
Znám stráň jež léta každého
červeným kvítím tkaná...
To slzy jsou, jež ronila
Marie, čistá panna
-------------
Když s božským synem v náručí
v egyptské prchla kraje,
by ochránila Ježíška
před zlobou nízké láje,
-------------
tu nad tou lidskou krutosti
ji slza v oku vzplála,
a kam jen padla, památkou
tam země rozkvétala,
-------------
To rudé byly kvítečky,
jež znala tamní půda...
a hle, přec jimi zázrakem
i česká vzkvetla hruda.
-------------
neb z nebe když se dívala
k nám dolů Panna svatá,
nad naší zemí ubohou
prý smutkem byla jata.
-------------
A v jejím zoru přesvatém
zaplála slza bolu,
a v jasných lásky krůpějích
skanula na zem dolů.
-------------
A každý rok je stráň i luh
ve věnce květů vije,
ty slzy Panny Marie,
ty květy poesie!
červeným kvítím tkaná...
To slzy jsou, jež ronila
Marie, čistá panna
-------------
Když s božským synem v náručí
v egyptské prchla kraje,
by ochránila Ježíška
před zlobou nízké láje,
-------------
tu nad tou lidskou krutosti
ji slza v oku vzplála,
a kam jen padla, památkou
tam země rozkvétala,
-------------
To rudé byly kvítečky,
jež znala tamní půda...
a hle, přec jimi zázrakem
i česká vzkvetla hruda.
-------------
neb z nebe když se dívala
k nám dolů Panna svatá,
nad naší zemí ubohou
prý smutkem byla jata.
-------------
A v jejím zoru přesvatém
zaplála slza bolu,
a v jasných lásky krůpějích
skanula na zem dolů.
-------------
A každý rok je stráň i luh
ve věnce květů vije,
ty slzy Panny Marie,
ty květy poesie!
Poznámky:
(1) Dodnes v jižních Čechách známých díky továrně na těstoviny v Boršově nad Vltavou.
(2) Zde je nutné zmínit jméno Antonína Slavíčka, který byl zásadním učitelem mladé Růženy a uvedl jí do světa umění. Slavíček byl jedním z vrcholových českých umělců přelomu 19. a 20. století. Jako malíře ho lze zařadit mezi umělce pohybující se v tzv. náladovém realismu, z kterého vzešel. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. Umírá v roce 1910.
(3) Poslední místo kde Růžena Zátková pobývala bylo švýcarské město Lausanne.
(4) Žila v několika rozdílných zemí jak z textu vyplývá (Německo, Itálie, Švýcarsko, ale i Španělsko - přesněji Mallorca.).
(5) Nutno podotknout, že světlou výjimkou bylo uspořádání výstavy "Příběh malířky Růženy Zátkové" na pražském hradě.
(6) Jak již bylo v textu zmíněno Marinetti, který byl pokládán jako jeden ze zakladatelů futurismu se velice dobře znal s pozdějším italským ducem Benitem Mussolinim. 23. března 1919 se v Milaně na Piazza San Sepolcro v budově Milánského průmyslového a obchodního svazu shromáždilo stovka lidí. Toto shromáždění se všeobecně považuje jako mezník ve vzniku italského fašismu. V oné stovce nespokojenců, byla přítomna i početná skupinka poměrně nedávno vzniklých futuristů s Marinettim v čele. Futuristé se i na dále angažovali v tzv. přímých akcích fašistů. Jak již bylo zmíněno výše, nejznámější z nich bylo přepadení centrály socialistických novin Avanti!. V čele útoku stal Benito Mussolini společně právě s Marrinettim. Celá tato akce si vyžádala 4 mrtvé a 39 zraněných.
