Svérázný portrét malé české vesnice, ve které, jak místní říkají, přistálo UFO v podobě kilometrové továrny: korejská automobilka Hyundai. Z vesnice, která se proslavila především kysaným zelím a pivem Radegast, se tak stala průmyslová zóna - největší investice na zelené louce v historii ČR. Mnozí z majitelů polí, na kterých dnes automobilka uprostřed vsi stojí, však dlouho své pozemky prodat nechtěli. Donutil je až nátlak jejich sousedů a anonymní dopis, který odolávajícím sedlákům a jejich blízkým pohrozil smrtí. Režisér Vít Klusák se do Nošovic vrací dva roky po dramatických výkupech pozemků, v době, kdy továrna začíná chrlit levná auta a spřádá hravý i mrazivý portrét místa, které se náhle a nevratně proměnilo k nepoznání. Ožívá tak sociální groteska o poli, na kterém rostou auta.
Tento snímek odhaluje praktiky korporací, ukazuje přetvářku, která je pro korporace typická, neboť umožňuje prosadit egoistické zájmy kapitalistické třídy vykořisťovatelů nad obyčejnými lidmi. Pro korporaci Hyundai byla "investice" v Nošovicích výhodná hlavně proto, že jí náš stát vše zaplatil. Stát poskytnul Hyundai investiční pobídky v hodnotě několika desítek miliard korun. Režim proplácí také náklady na zaměstnance včetně mezd. To není vše. Hyundai má také daňové prázdniny, takže stát přichází o miliardy ročně. Veškeré zisky proudí do ciziny. Užitek pro lidi, pro stát a "českou" ekonomiku nulový. Tolik stálo vytvoření 3500 pracovních míst s otřesnými pracovními podmínkami a minimální mzdou, která ani nepokryje základní životní potřeby. Kdyby měl těmto lidem stát vyplácet sociální podporu, byla by to podstatně levnější záležitost.
Nošovice jsou prosnulé především svými pracovními podmínkami. Přesčasy jsou normou, někdy jsou sdělovány pár hodin před koncem směny (12 hodin u pásu není žádnou vyjímkou). Nemocenská je trestána snižováním mzdy, je omezován pitný režim zaměstnanců, ale i toaleta. Platnost českých zákonů končí za branou závodu, protože zaměstnanci jsou tu přeci od toho, aby "drželi hubu, krok a makali, jak se jim řekne", protože "tam venku" čekají "stovky dalších", které chtějí pracovat místo nich. Pod nablýskanými halami korporátního kolosu a propracovanou PR kampaní se skrývá otročina. To dokazuje skutečnost, že kapitalistického zisku může být dosaženo pouze vykořisťováním pracovních sil. Nošovický Hyundai se dá právem nazývat Potěmkinovou vesnicí reálného kapitalismu.
Nošovice jsou prosnulé především svými pracovními podmínkami. Přesčasy jsou normou, někdy jsou sdělovány pár hodin před koncem směny (12 hodin u pásu není žádnou vyjímkou). Nemocenská je trestána snižováním mzdy, je omezován pitný režim zaměstnanců, ale i toaleta. Platnost českých zákonů končí za branou závodu, protože zaměstnanci jsou tu přeci od toho, aby "drželi hubu, krok a makali, jak se jim řekne", protože "tam venku" čekají "stovky dalších", které chtějí pracovat místo nich. Pod nablýskanými halami korporátního kolosu a propracovanou PR kampaní se skrývá otročina. To dokazuje skutečnost, že kapitalistického zisku může být dosaženo pouze vykořisťováním pracovních sil. Nošovický Hyundai se dá právem nazývat Potěmkinovou vesnicí reálného kapitalismu.
