Historie a vývoj Schwarze Front (dále pouze SF) jsou do značné míry totožný s životním osudem jejího vůdce Dr. Otto Strassera. Založení SF předcházel ideový rozkol v rámci národně socialistického hnutí a jeho strany NSDAP. Mezníkem pro vznik SF se stala hospodářská krize v roce 1930. V Sasku vypukla stávka kovodělníků a O. Strasser, jako jeden z předních členů NSDAP veřejně podpořil stávkující. Svaz průmyslníků žádal vůdce NSDAP Hitlera, aby zakázal takovýto postoj funkcionářům své strany. O. Strasser neuposlechl, zůstal věren národně socialistické ideji a v květnu 1930 po několika hodinové hádce s Hitlerem se stranou rozešel . Spolu se svými přáteli nezaložil novou stranu, ale vytvořil opoziční hnutí SF.
SF vznikla sloučením Tatkreis a stoupenců Bundische Jugend, Landvolkbewegung a dalších skupin. Tato opozice vytýkala straně zradu idejí národního socialismu a zradu 25 bodů programů NSDAP, zvláště jejích socialistických požadavků. Označovala to jako zburžoaznění stranického aparátu. O. Strasser v SF ideologicky navázal na svůj manifest „Německé revoluce“. SF začala hledat možné spolupracovníky a O. Strasser se obrátil například i na svého přítele Ernsta Niekische, který však spolupráci s ním odmítl.
Hitler po uchopení moci SF ihned zakázal a zabavil její tiskoviny. Pro takovýto případ však již byla připravena skupina SF ve Vídni, která ve vydávání tiskovin pokračovala. V Německu začalo zatýkání členů SF a pro Strassera nastala doba ilegality. Spoléhal na nespokojenost v řadách SA, kde proletářské živly zazlívaly Hitlerovi jeho spojenectví s velkokapitálem. Dne 9. 5. 1933 dostal O. Strasser od svého bratra Gregora varovný dopis, že jeho úkryt na bavorsko-rakouských hranicích je prozrazen a že musí ihned uprchnout. O. Strasser přesto zajel za bratrem do Mnichova k jejich poslednímu setkání a v ranních hodinách opustil autem Německo směrem na Vídeň. Zde se policejně nepřihlásil a vzhledem k vnitropolitickému vývoji v Rakousku nepočítal s delším pobytem. Ve Vídni totiž byly časté pumové útoky, které nikdy nebyly objasněny, protože policejní president byl tajným stoupencem Hitlera. Dne 4. 7. 1933 byli podle sdělení policie odhaleni původci posledních atentátů. Patřili prý k SF; bylo zatčeno 19 osob, ale vůdce O. Strasser unikl.
Nezbylo mu nic jiného, než nastoupit do elektrické dráhy spojující Vídeň s Bratislavou. V druhé polovině roku 1933 tak začala nová fáze činnosti SF a Dr. O. Strassera na území Československa. Země byla ohrožena Hitlerovým Německem a před očima komitétů a výborů na záchranu německých uprchlíků tak musel Strasser tlumit svůj nacionalismus a názory na židovskou otázku. Hnutí SF tak muselo projít alespoň navenek změnou a připravit se na pronikání agentů gestapa do svých řad.
O. Strasser přišel do Prahy, aby pokračoval v boji proti „zrádcům německé revoluce“. Vydával letáky, brožury, časopis „Die Deutsche Revolution“, navazoval spojení v ČSR i v zahraničí a v jednom období dal do svých služeb i tajnou vysílačku. Jak sám uvádí ve svých pamětech, používal ochrany čs. policejních úřadů a nalezl přátele mezi novináři a funkcionáři českých i německých stran, které tušily Hitlerovo nebezpečí. O. Strasser si ještě přinesl svůj názor na vývoj poměrů v Německu. Národně socialistický boj o moc nazýval vytrvale „německou revolucí“ a srovnával jej s Velkou francouzskou revolucí. Hitlerovo vítězství přirovnával k etapě vlády girondistů, zatímco budoucí předpokládané vítězství SF mělo odpovídat době vlády jakobínské. Sám protestoval proti ztotožňování „ideje“ a „vůdce“ v NSDAP. Jeho vitalita, jeho nezničitelný optimismus, s nímž stále znovu prorokoval brzké vystřídání Hitlerových „girondistů“ Strasserovými „jakobíny německé revoluce“, sebevědomí, inteligence a politické vzdělání přesahující průměr „starých bojovníků“, schopnost a ochota vzdávat se dogmat, jakmile začala překážet, byly kladné body, které SF odlišovaly politických sekt.
Ale v jeho vlastnostech bylo zároveň nebezpečí pro něho osobně i pro hnutí. Vitalita vyvolala horečnou činnost a z optimismu se stal sklon přehánět vlastní politický význam. Přesto zůstal do konce Třetí říše nekompromisním bojovníkem proti Hitlerovu systému a byl neúplatný i v době finančních obtíží. Projevoval ochotu spojovat se s pravými i levými politickými směry, ale nikdy neustoupil od svých zásad.
Jakmile se O. Strasser usadil v Praze, vydal veřejné provolání adresované jednak do zahraničí a jednak německému národu a říši. V tomto provolání vysvětlil své pohnutky, pro něž se rozešel s NSDAP. Jako hlavní důvod rozkolu uvedl, že Hitler zradil zásady „německé revoluce“ a spojil se s kapitalisty a junkery. Strasser tvrdil, že chtěl dovést do konce socialistickou revoluci, v níž by bylo místo i pro náboženskou svobodu. Socialistické Německo si představoval jako součást Evropské federace (více například zde a zde). Při úvahách o mezinárodních vztazích pamatoval na otázku národnostních menšin, k nimž počítal i národnost židovskou. Ve svém provolání se obracel jmenovitě k německé mládeži, kterou se snažil burcovat proti mezinárodnímu kapitalismu, proti totalitarismu a reakci, proti versailleskému diktátu, pro vybudování německého socialismu, pro samosprávu a národní společenství po zničení versailleského diktátu a všeho evropského imperialismu, pro svobodné Německo ve svobodné Evropě. Provolání podepsal „akční komitét německé revoluce“ prohlašující se za německou protivládu. Všechny uvedené myšlenky pak měly být propagovány a prohlubovány v chystaném časopise „Die Deutsche Revolution“.
Další příležitostí k většímu vystoupení O. Strassera na veřejnost se stala hromadná zatýkání v Německu v prosinci 1934. Strasser, pro něhož byla „noc dlouhých nožů“ velkou ranou, protože bylo vyhlazeno „levicové“ křídlo NSDAP a zejména proto, že mezi oběťmi byl i jeho bratr Gregor. Goebbels dal rozšířit verzi, že zatýkání bylo vyvoláno zradou Strasserových společníků. Proti tomu se O. Strasser ohradil a vysvětloval to nedostatečnou znalostí podstaty SF. Prohlásil, že SF nezná vůbec žádnou emigraci, neboť v zahraničí působí pouze půl tuctu „politických důstojníků“ štábu SF, kteří pracují v obou zahraničních střediscích (Praha a Kodaň), zatímco vlastní boj se vede v samotném Německu.
Strasserovými spolupracovníky byli lidé, kteří původně hájili národně socialistické zásady, avšak později se s Hitlerem rozešli z osobních důvodů nebo i ideových důvodů. Život v emigraci nebyl nijak lehký a i zde se časem objevily názorové diference a osobní spory. Je samozřejmé, že právě Strasserovo hnutí nezůstalo uchráněno pokusů gestapa o rozbití zevnitř. K nejbližšímu okruhu Strasserovu patřili Friedrich Beer alias Heinrich Grunov, Alfred Hagen zvaný Franke Grieksch, Dr. Hubert Adam alias Dr. Mahr a Werner Otto zvaný Otto Pfeifer. Krycích jmen používali s vědomým čs. policejních úřadů, aby se chránili před pomstou Hitlera. Sám Otto Strasser používal pasu znějícího na jméno Dr. Otto Baumann, narozený 9.8 1896 v Hermannstadtu v Rumunsku.
Začátkem října 1934, kdy se Dr. Mahr vrátil z inkasní cesty v severočeských krajích, referoval Strasserovi o příčinách poklesu odběru časopisu „Die Deutsche Revolution“ a doporučoval změnit obsah článků, zastavit většinu útoků na Hitlerův režim a uznat dobré stránky, zásluhy a výsledky jeho režimu, na nichž by bylo možno dále v intencích SF budovat. Strasser uznal oprávněnost těchto reforem. Při tzv. říšském sjezdu SF ve dnech 4. až 6. 10. 1934 v Praze, jehož se účastnili stoupenci SF nejen z ČSR, ale i z Německa, se vyjádřil k účastníkům sjezdu, že by byl ochoten ke spolupráci s Hitlerem, kdyby jeho bratr Gregor byl plně rehabilitován a jemu kdyby byly uděleny režimem dalekosáhlé plné moci na poli hospodářské politiky. Pokud se týkalo Sárské otázky, uvedl, že do posledního okamžiku bude zachovávat zdrženlivost a teprve v poslední chvíli vydá heslo pro spojení s Německem. Ale nakonec O. Strasser později i toto zavrhl.
Dr. Mahr byl nakonec usvědčen SF ze své spolupráce s gestapem, což mělo na svědomí spoustu zatčení členů SF, kteří v tajnosti překročili hranice Německa, aby dopravili propagační materiál do Německého vnitrozemí. Jeho spolupráce s gestapem se dostala na stůl čs. policie, která výsledek vyšetřování a Mahrovo doznání oznámilo v prosinci 1934 státnímu zastupitelství. SF tehdy hrozil zákaz jejího legálního působení na území ČSR.
Hlavní zájem však gestapo mělo přímo o O. Strassera. Již na přelomu roku 1933/34 nabídl v Praze jakýsi Mr. Frank Strasserovi za „neznámou organizaci“, že bude podporovat SF pravidelným předplácením 5000 exemplářů časopisu hnutí. Čtvrtletní předplatné ihned vyrovnal v librových bankovkách a brzy nato pozval O. Strassera na schůzku s „šéfem“ organizace do Francie. Dne 15. 6. 1934 se Strasser dostavil do hotelu Lutetia v Paříži, kde se však dozvěděl od Mr. Franka, že „šéf“ mezitím odcestoval a očekává jej v Saarbrückenu. Strasserova nedůvěra měla být rozptýlena sdělením, že tam mají společného známého, spisovatele K. Heidena. V Saarbrückenu se „šéf“ opět neobjevil. Zato kolem hotelu, kde se měla konat schůzka, se pohybovali civilisté, v nichž Strasser poznal SS-many. Podařilo se mu lstí uniknout z budovy. Neúnavný Mr. Frank se v červenci opět vrátil do Prahy. Vyvracel Strasserovi jeho obavy a lákal jej na schůzku do Londýna. Navrhoval, aby soukromé letadlo řídil spolupracovník SF Dr. Mahr. Strasser odmítl, ačkoli tehdy ještě nevěděl, že Mahr byl ve službách gestapa.
Počátkem roku 1935 se podařil konečně gestapu vážný zásah do řad SF. Od poloviny listopadu 1934 se ozýval denně tajný vysílač SF, o němž panovala domněnka, že je umístěn kdesi v západních Čechách. Vysílačka pracovala na krátké vlně a bylo možno ji nalézt těsně vedle anglické, německé, vatikánské a moskevské stanice. Vysílačka se ozývala pravidelně několikrát denně. Vysílání bylo zhusta zachycováno radioamatéry a obsahovalo výhradně zprávy politického rázu zaměřené proti německé vládě.
Vysílačku obsluhoval Ing. Rudolf Formis, který přišel do ČSR jako emigrant na jaře 1934 ze Stuttgartu. Tam pracoval jako vedoucí vysílače Muhlacker a byl velkým odborníkem v radiotechnice. I on věřil v původní ideje národního socialismu a podobně, jako bratry Strassery jej zklamal vývoj NSDAP. Byl to s největší pravděpodobností on, kdo překazil 15. 2. 1933 velkou Hitlerovu volební řeč ve Stuttgartu úmyslnou poruchou na vysílači. Ale každopádně se za to dostal do koncentračního tábora. Odkud se mu podařilo na jaře 1934 uprchnout a jeho cesta vedla přes Železnou Rudu do ČSR. V Praze se sblížil s SF. Strasser si byl vědom, že časopis „Die Deutsche Revolution“ přes všechnu námahu s kolportáží neproniká k příliš velikému okruhu Němců a proto se rozhodl zřídit tajný vysílač.
Formis měl ve Stuttgartu ukrytou krátkovlnnou vysílačku a vydal se znovu bez průkazu do Německa, s velkým rizikem vysílačku vyzvedl a poslal k čs. hranicím do Wildenau, odkud ji podle dohody s Dr. Mahrem, měl převzít kurýr SF. Kurýr Roth z Aše byl právě nemocen a poslal do Wildenau svou manželku. Velký kufr byl však příliš těžký a proto žena použila pohodlnější cesty přes celnici, ale byla zadržena čs. celníkem. Vysílačka byla zabavena a uložena na celnici. Když hrozilo nebezpečí, že přístroj propadne, vyzdvihl jej Roth na příkaz Mahra z celnice. Celníkům stačilo prohlášení, že přístroj bude vrácen do Německa, aby mu jej vydali. V Aši již čekal na Rotha Mahr a převezl zavazadlo do Prahy.
Mahr se domníval, že vysílačka bude instalována u Železné Rudy, kde svého času Formis podél čs. hranic prováděl pokusy s krátkovlnnými aparáty. Z úsporných důvodů a pro usnadnění styků padla nakonec volba na malý osamělý hotel u Svatojánských proudů v Záhoří.
Formis zařazoval do vysílání jednak projevy O. Strassera na gramofonových deskách a jednak vlastní pohotové komentáře k politickým událostem, k nimž čerpal denně podklady ze světového tisku prodávaného v Praze. Poslouchal pravidelně i říšsko-německé stanice a vtipně reagoval na jejich propagandu. Činnost vysílačky vyvolávala v nejvyšších nacistických kruzích v Berlíně velkou nervozitu a rozhořčení. Dokonce se na čs. ministerstvo zahraničí k Dr. Kroftovi dostavil německý velvyslanec Koch a přednesl svou stížnost.
V noci z 23. na 24. 1. 1935 zazněly v hotelu Záhoří výstřely, které ukončily Formisův život. Celá událost byla pečlivě vyšetřována čs. policí, dobový tisk o ní přinesl podrobné zprávy, byla také zpracována beletristicky. Nové světlo do případu vnesl protokol s hlavním účastníkem vraždy Alfredem H. Naujocksem, sepsaný 6. 3. 1945 v Londýně. Naujocks přešel před koncem války ke Spojencům a byl v Londýně vyslechnut čs. zpravodajskými orgány.
Naujocks vypověděl, že asi tři měsíce před zavražděním Formise byl pozván k Heydrichovi, který mu rozkázal, aby odjel do Prahy a zastřelil O. Strassera. Při instruktáži se dozvěděl podrobnosti o SF, o Strasserově bydlišti, jeho denní kavárně a o Mahrovi, který byl konfident gestapa. Jiný agent gestapa, který byl též ve styku s O. Strasserem, bydlel v hotelu Juliš a měl Naujocksovi pomoci při plnění jeho úkolu. Naujocks vzal sebou do Prahy Wernera Gotsche. Odjeli na falešné pasy a oba byli vyzbrojeni. Vyhledali v hotelu Juliš agenta gestapa, který je zasvětil do dalších podrobností ohledně SF, avšak při opakovaných schůzkách si jeho údaje odporovaly, takže Naujocks v nich nespatřoval záruku pro úspěch akce. Kromě toho on i Gotsch viděli v O. Strasserovi bývalého významného činitele NSDAP a dobrého Němce a proto rozkaz nevyplnili. Po návratu do Berlína nazval Heydrich Naujockse zbabělcem a vyhrožoval mu.
Zakrátko byl Naujocks poslán Heydrichem znovu do ČSR, aby zneškodnil vysílačku v Záhoří a přivezl Formise. Vzal sebou Edithu Kasbachovou, o níž Naujocks při výslechu uvedl, že nebyla agentkou a že podrobnosti se dozvěděla až těsně před provedením činu. Vyvrátil také omyl čs. policie, že Kasbachová podlehla při útěku zranění. Gestapo jim dalo k dispozici tmavomodrý mercedes, v němž Naujocks (s pasem na jmého Hans Muller) a Kasbachová s lyžařskou výstrojí přijeli do Prahy a potom se ubytovali na Slapech. Při lyžařském výletě si Naujocks identifikoval hotel Záhoří podle neobvyklé antény. Seznámil se v hotelu s Formisem, který se jim představil jiným jménem. Naujocks a Kasbachová na jednu noc zůstali v hotelu a Naujocks sledoval, jak v určitou hodinu se ozval z horního poschodí motor a bzukot vysílačky. Od Formisova pokoje si pořídil voskový otisk klíče. Nato se vrátil do Slap, kde Kasbachová zůstala a on odletěl z Prahy do Berlína. Dal si vyhotovit klíč k Formisovu pokoji, opatřil si kyselinu na zničení vysílačky a požádal, aby mu byl přidělen jako pomocník opět Werner Gotsch. Naujocks letadlem a Gotsch vlakem přijeli do Prahy.
Oba agenti podrobně připravili akci (prozkoumání okolí hotelu, počet a ubytování personálu, zakoupení lana, aby Gotsch vnikl nepozorovatelně oknem do hotelu) a čin provedli. Naujocks při výslechu zdůrazňoval, že nechtěli zabít Formise, který však sám začal střílet a tak dva agenti zastřelili Formise „v sebeobraně“. Vysílačku polili éterem připraveným k omámení Formise a zapálili. Pistolemi drželi v šachu personál hotelu a zakázali i telefonovat pod pohrůžkou, že hotel je obklíčen. Všichni tři po laně opustili hotel a rychle odjeli přes Prahu směrem na Děčín.
Nervově zhroucenou Kasbachovou posadili v Praze do berlínského rychlíku, aby ji uchránili zatčení při eventuálním pronásledování. V ranních hodinách byla celnice na Sněžníku ještě zavřena, agenti nechali stát vůz před závorami a nepozorovaně přešli do Německa. Na německé celnici nechali příkaz, aby byl ráno mercedes převezen přes hranice, což také místní občan provedl.
Zavraždění Formise a zničení tajné vysílačky bylo pro další činnost SF vážnou ranou. Strasserovi spolupracovníci byli zastrašeni. Spoustu z nich s O. Straserem a SF ukončilo spolupráci. Pro O. Strassera nastaly i osobní těžkosti; dostal výpověď z bytu a nesnadno hledal nový, protože pronajímatelé se báli o svůj majetek a život. Tiskárna Prager Tagblatt oznámila, že napříště nehodlá tisknout „Die Deutsche Revolution“ a to nejen vzhledem k neutěšené finanční situaci časopisu, ale i z obav před represáliemi z Německa. Němečtí dopisovatelé Prager Tagblatt by mohli být v říši stíháni a německé úřady by je i jinak mohly šikanovat.
Záhořský případ měl dohru v soudní síni. O. Strasser, Mahr a majitel hotelu Graf byli souzeni koncem roku 1935 pro nedovolené přechovávání a provoz tajné vysílačky. Líčení bylo prohlášeno za tajné. O. Strasser a Mahr dostali po pěti měsících nepodmíněně, hoteliér Graf čtyři měsíce. Strasserovo odvolání bylo zamítnuto, což s výčitkou na adresu čs. justice uvádí ve svých pamětech. Ale nakonec mu byl trest cestou milosti prominut.
V létě 1935 si SF opatřila ze Švýcarska novou vysílačku. Byla vmontována do osobního auta, které projíždělo podél čs. hranic a denně vysílala z jiného místa. Vzhledem k vzrůstajícímu napětí mezi ČSR a Německem upustila ilegální skupina, která provoz vysílačky financovala, od vysílání.
Zdroj: Bohumil Černý - Schwarze Front v Československu (1966)
