V posledních letech provázených morální krizí, v době celosvětového úpadku civilizačních hodnot, se jeví doposud fungující západní systém jako přežitý, z posledních sil kolapsu odolávající režim zavedený v demokratických zemích jakoby neúprosně odsouzen k zániku. Má západní společnost v evidetně kolabujícím, troskami obklopeném světě alternativu, jak udržet fungování jistého řádu? V této sekci se pokusíme položit základní otázku a nástin řešení za předpokladu, že bychom liberálně demokratický systém označili za přežitou epochu dvacátého století, která musí být nutně překonána.
Parlamentní demokracie jako podvod
„Vystupujeme proti parlamentní demokracii jak z principiálních, tak i ideologických důvodů.“
(Pino Rauti)
Je třeba stát společně proti parlamentarismu jako neefektivnímu systému – jakémusi chapadlu a politickému nástroji současné oligarchie. Současná vláda nepracuje pro lid, ale pro banky, korporace a své individuální zájmy. Zájmové skupiny dnes mohou běžně zasahovat do státní ekonomiky, která má ve své úloze především sloužit lidem. Obyčejný regionální lobbing a mimostátní kontrola kapitálu zastíraná zastupitelskou skupinou, která ve své formě zákonitě upřednostní soukromé zájmy je jen důkazem toho, že současná kapitalistická společnost nabízí živnou půdu zejména bezcharakterním dravým jedincům nedbajících jakýchkoliv vyšších hodnot. Je třeba si uvědomit, že lid politiky k ničemu nepotřebuje. Volební systém je jen uměle vytvořenou iluzí o nutnostech volit odborné zastupitele a celá parlamentní demokracie je pouze falešnou hrou s občany. Stranický systém musí být v budoucnu zavržen jako přežitý pokus o zastupitelskou formu vlády, jež podléhá nadnárodnímu kapitálu, který je samotným státním aparátům v kapitalistickém systému nadřízen. Tento podvod mající za účel přesvědčit občany, že volení zástupci reprezentují jejich zájmy namísto zájmů finančních korporací je největším omylem současného světa.
„I v demokraciích je skutečná moc v rukou menšiny... to je nevyhnutelné. A kdo ještě věří, že tato zastupitelská menšina vyjadřuje jeho vůli?“
(Julius Evola)
Současná elita podporuje pouze hrstku lidí se sklony k korupci, postrádající morální zásady, zodpovědnost vůči státu a lidu. Ve vytunelovaném zbídačeném posthavlovském Česku jsou obce prakticky bez zvolených zastupitelstev, protože lidé odmítají jít k volbám, čímž dávají prostor k opakování současných defraudačních postupů. Tyto pak vedou k chudnutí obyvatelstva a člověk, který je otrokem peněžní totality nemůže být svobodný. Je tedy třeba vkládat apel na to, aby bylo jedinci vytvářejícímu hodnoty pod záštitou státem kontrolovaného ekonomického systému zajištěno právo na práci a důstojný život. Dále by pak státní aparát fungoval jako orgán spravující veškerý kapitál, který by byl soukromému vlastníku poskytován za účelem vytváření hodnot, popřípadě jiného využití. Soukromé vlastnictví by nadále fungovalo, avšak pod kontrolou státu, jež by vlastníkovi poskytoval patřičná vlastnická práva. Stát by měl být nejvyšším orgánem, který bude zasazen do kontrolní role, která je nedotknutelná a nezpochybnitelná.
„Jediná věc, na které fašista opravdu trval, bylo to, aby ekonomickým silám, jejichž zájmy jsou výlučně ekonomické, byla odňata možnost diktovat státu svou vlastní politiku.“
(Giorgio Locchi, výňatek z eseje Podstata Fašismu)
Socializace – naplnění zásady My jsme stát!
Cílem socializace společnosti je skutečný fašismus, tedy zavržení pozice statisty namísto státně činného občana a jeho nahrazení aktivním státním příslušníkem, jehož cílem je budovat národní pospolitost. Socializace totiž není jen ekonomickým procesem, ale kompletním zespolečenštěním systému. V podstatě by se v konečném efektu jednalo o vybudování pospolitosti za pomoci podpůrných mechanismů. Fašistická zásada je stavěna na stavu, kdy cílem je politicky aktivní jedinec – občan se zájmem o věci veřejné a nacionálně socialistická zásada vlády lidu tvoří zákony, čímž participální demokracie dochází skutečnému naplnění těchto zásad. Z člověka, který sedí u televize a přihlíží rozkrádání republiky se tak stane osobnost, která sama ovlivňuje dění ve svém okolí. Politická moc země musí být převedena do rukou samotných lidí, kteří prostřednictvím svého hlasování v lidových výborech rozhodují o osudu země. Lid by tímto převzal osud do svých rukou a o svých potřebách by rozhodoval sám. Na lidových schůzích by se řešily problémy na obecní, městské, domácí i mezinárodní úrovni. V tomto systému by elitáři a vykořisťovatelé neměli žádnou šanci. To je opravdová moc, kterou lidé třímají, zatímco politické strany mají v programu vesměs polarizaci společnosti a rozvracení národní pospolitosti a jednoty. Po vzoru organicky demokratického státu by prostřednictvím sněmů v lidových výborech mohl kterýkoliv občan předložit svůj návrh, čímž by bylo dosaženo možnosti upřednostnit zejména průbojné jedince s vůlí rozhodovat na základě vyšších hodnot o jednotlivých zákonech. Přirozeným výběrem by tímto docházelo k vytvoření hiearchické struktury založené na podpoře občanů.
„Náš stát je organický. Jedinci nebo osobnosti jsou v něm postaveny do pevné hiearchické vazby – rovnostářství neexistuje. Organický stát je strukturován kvalitativně podle hodnoty jednotlivce. Legitimita se odvozuje od ctností... Výběr je strukturálním principem státu.“
(Rutilio Sermonti)
Participativní demokracie – Systém vlády, který má budoucnost V moderních demokraciích nazývaný jako totalitní systém.
Každý občan je v místě bydliště zaregistrován v tzv. občanském lidovém výboru, který zvolí místní lidový výbor a lidové okresní výbory. Co rozhodnou občanské lidové výbory je nezpochybnitelné. Pracující občané jsou zároveň členy v profesních odborových organizacích a tyto instituce vysílají své zástupce do celostátního Národního shromážnění. Národní shromáždění řídí ministerský předseda a ministři. Národního shromážnění ve své úloze pouze naformuluje usnesení občanských lidových výborů do podoby zákona a rozejde se. Skutečná demokracie může fungovat bez politických stran, které by prosazovaly vlastní zájmy na úkor hlasu lidu, který je schopen o svých potřebách rozhodovat referendy v různých problematických oblastech. Třetí cesta není proti demokratickému systému, nýbrž proti její znásilněné formě v podobě střetyvolávajícího stranictví, jež musí být v konečném výsledku upevňována za pomocí nástrojů humanitárního bombardování, potlačování lidských práv, zaprodávání občanů trhu, který vykořisťuje vše lidské a činí ze člověka jen komoditu bez práva na budoucnost. Organická demokracie třetí cesty, to je uplatnění participativních metod při řízení obcí, krajů a státu. Cílem je naplnit fašistickou zásadu, že každý člověk je součástí státního celku. Organická demokracie nežádá pasivitu, ale naopak aktivního občana směřujícího k naplnění vyšších principů.
Národ namísto kapitálu a rozkladného partajnictví!
