V další kapitole knihy Revoluce a jak na ní v moderní společnosti se kontroverzní evropský nacionalista Kai Murros zabývá problémem nastolení nového státu, společnosti a funkcí revoluční strany v národním společenství. Nové společnosti se podle něj dá dosáhnout pouze revolucí a následnou diktaturou národního proletariátu, která se postaví mezinárodnímu kapitalismu, protože: „jedinou skutečnou formou kapitálu je pracovní síla“. Pád fiktivního kapitálu, v podobě peněz, je tedy předehrou k národní revoluci v moderní době, jak uvádí Kai Murros.
Nové společenství tedy bude vycházet z předpokladu tohoto pracovního kapitálu, to znamená, že: „v moderní socialistické revoluci dělnická třída převezme vedoucí postavení ve společnosti.“ K závěru o nevyhnutelnosti a vůdčí roli proletariátu, ve kterém Kai Murros vidí skutečnou podstatu národa, došel použitím materialistické analýzy dějin po vzoru marxistů, kterou vyvrací však samotné a chybné závěry Marxe.
Nové společenství má však být elitářské. Kai Murros prosazuje zavedení tzv. organické demokracie, která je podle něj jedinou příznivou organizační schopností k lidskému životu. Sám v organické demokracii vidí počátek “nové historie“ lidstva. A jak tzv. organickou demokracii charakterizovat? Guillaume Faye ve svém díle Proč bojujeme výstižně definoval organickou demokracii takto: „Má tedy být člověk proti demokracii? V žádném případě: spíše je třeba se upamatovat na evropské zdroje organické demokracie. A tato organická demokracie, která má původ v politické filozofii řecké antiky, je dosažitelná teprve v homogenním národě… organická demokracie tedy předpokládá meritokracii, tzn. výběr na základě přínosu, ne plutokracii, jak je tomu dnes… organická demokracie není v žádném případě egalitářská. Potřebuje vůdčí osobnosti. Ty ale musí sloužit národu, ne sobě samým… souhrnně lze říci, že organická demokracie je založena na následujících pojmech, které jsou zdánlivě protikladné, ve skutečnosti se však vzájemně doplňují: princip etnické homogenity, princip priority vůle národa, princip aristokratického výběru (meritokracie), princip dějinného osudu.“
Kai Murros - Stát, společnost a strana
Bude socialistická společnost elitářská? Pravdou je, že všechnu politickou a ekonomickou moc vytvářejí elity.
Jestliže uvažujeme o tom, zda bude elita součástí socialismu, musíme se ptát, zda revoluce a zničení kapitalistického systému bude vyžadovat takové koncentrace politické, ideologické a vojenské moci, jejímž výsledkem bude nová a silná elita.
Musíme udělat dvě revoluce - první srazí kapitalismus a rozdrtí jeho zbytky pomocí diktatury národního proletariátu. Po tomto musíme tuto sílu delegovat zpět do místních společenství, družstev, odborů atd. Tato druhá revoluce bude daleko obtížnější než první.
Diktatura národního proletariátu je nezbytným krokem na cestě k organické demokracii. Jakmile se pravomoci přenesou zpět do komunity, družstev a odborů, z lidí se stanou elity. Nesmíme dovolit, aby revoluce změnila postoje naše a naší strany.
Historie spočívá v zápase mezi masou a elitou, jakmile se z lidí stanou elity, elity určující a rozhodující skrze organickou demokracii, tento boj skončí. To bude počátkem nové historie lidstva.
Aby organická demokracie přežila, bude potřebovat ochranu státu. Největší hrozbou organické demokracie jsou ty ekonomické síly, které jsou nad rámec místních společenství, stejně jako vrozené frakcionářství způsobuje místní anarchii. Odpovědí na tyto problémy je existence státu.
Stát poskytne podporu rodící se organické demokracii překonat ekonomické problémy, aby utišil místní anarchie. Stát poskytne ochranu práv jednotlivců před touto anarchií.
Strana povede stát, aniž by byla státem. Chránit stranu před zkažeností musí především autorita mravní a ne soudní. Aby byla strana vedena účinně, její autorita musí být centrální. Autorita státu je založena na zákonech a decentralizaci. Autorita strany je mravní a centralizovaná.
