Tento rozhovor s kontroverzním finským myslitelem Kai Murrosem byl původně publikován na stránkách identitářského portugalského magazínu Identitário.
Můžete naši čtenářům říci, kdy a proč jste se rozhodl zapojit do politiky a jak byste sám sebe politicky definoval?
Vždy jsem se zajímal o politiku, zpočátku jsem byl jen nacionalista. Můj nacionalismus byl však zpátečnický, malicherný a šovinistický. V hospodářských a sociálních otázkách jsem byl pravicově liberální - v 80. letech jsem například podporoval Margareth Thatcherovou. Pak přišlo mé celoevropské probuzení, ale ještě dlouho jsem zůstával pravicově liberální a thatcherovský.
Rozhodující změna v mém životě nastala na začátku 90. let. Právě jsem nastoupil na helsinskou univerzitu, když ve Finsku nastala největší ekonomická krize v jeho historii. Vzhledem k ekonomickému optimismu a aroganci ze “zlatých 80. let“ přišlo velké množství Finů o práci a majetek. Uvědomil jsem si, že liberální učení ekonomiky je falešné, věřil jsem, že ekonomické zákony jsou jako zákony přírodní - objektivní, vznešené a imanentní - ale teď jsem viděl, že to tak nebylo. Ekonomické zákony byly prostě politická propaganda, kouřová clona, kterou elita používá na ochranu svých zájmů.
Po tomto uvědomění, se mou vírou stalo socialistické myšlení. Stal jsem se socialistou, a v první polovině 90. let jsem si uvědomil základní věc o vztahu socialismu a nacionalismu - nacionalismus musí být vždy socialismus, nacionalismus je kolektivní ideologie. Nacionalismus se vždy zaměřuje na zlepšení života lidí jako celku. Zatímco liberalismus podporuje, aby byly splněny požadavky chamtivých a sobeckých jedinců. Byly to dramatické zážitky z 90. let, které mě donutily zapojit se do politiky a napsat svojí první knihu Revoluce a jak na ní v moderní společnosti.
Jste autorem provokativní a skandální knihy s názvem Revoluce a jak na ní v moderní společnosti, která je psaná ve formě příručky pro členy revoluční strany. Co jste vlastně očekával, že dosáhnete tímto textem ve zcela komfortní evropské společnosti?
Touto knihou jsem chtěl získat co nejvíce publicity, jak jen to bude možné. Samozřejmě jsem mohl psát stohy a stohy dopisů do novin a stěžovat si na hloupé politiky a nenasytné kapitalisty, ale nikdo by si mě nevšimnul. Musel jsem udělat něco, aby si mě někdo všimnul, musel jsem lidi zabíjet alespoň verbálně a když konečně přišla moje chvíle slávy, tak jsem veřejně jmenoval finské politiky a kapitalisty a řekl, že budou po národní revoluci zatčeni a zavřeni do zajateckých táborů. Kupodivu mě nikdo za tyto hrozby nezažaloval.
Z knihy je cítit, že měla inspiraci ve třech mužích - Lenin, Mao Tse Tung a Machiavelli. Někteří lidé Vás označují za národního bolševika, jak moc jste byl ovlivněn levicovými autory a jejich díly?
Ta kniha je rozhodně knihou marxistickou. Snažil jsem se vypadat jako dogmatický marxista a jak jen to je možné využít marxismus jako rámec pro mé nacionalistické názory. Od samého počátku bylo jasné, že media by o mě jako o nacionalistu neměla zájem. Finsko, stejně jako celý západní svět je ovládáno neslavnou a destruktivní energií z roku 1968. Tito levicoví liberálové by nejraději ukřižovali každého, kdo ukázal lásku k Evropě, ale jako levičák jsem dostal možnost mluvit a šířit tak i nacionalistický podtext mého myšlení.
A někteří finští nacionalisté si všimli, že Murrosovi je povoleno veřejně říkat to co by oni nikdy veřejně říct nemohli. Mým záměrem bylo na marxistické teorii dokázat, že revoluce je nevyhnutelná, ale nebude marxistická, ale bude národní. Chtěl jsem využít zbraně levice proti ní samotné, jejich materialismus aplikovat na historii. Myslím, že jsem odvedl vcelku dobrou práci, protože podle mého názoru můžeme být ortodoxní marxisté a použitím materialistické historie dojít tak k závěru, že revoluce bude národní. Mé marxistické myšlení bylo ze všeho nejvíc inspirováno Mao Tse Tungem, jednoduše proto, že nacionalismus pro něj byl pozitivní věcí. Vítězství čínské komunistické strany bylo ze všeho nejvíc procesem národního osvobození. Tato kombinace socialismu a otevřeného nacionalismu se mi velmi líbí. Zde na západě byla levice a marxisté příčinou sebe nenávisti a etnického masochismu, ale v Číně nic takového nevidím. V tomto smyslu je maoismus mnohem zdravější než západní marxismus.
Je pravda, že jsem byl označen za národního bolševika. Osobně se snažím takovýmto označením vyhýbat, protože pak by vás lidé, které by mohli vaše názory zaujmout, přestat poslouchat. A na druhé straně jsou lidé, kteří takovéto označení přijímají a ty mají tendence Vás kritizovat, když nebudete držet jejich stranickou linii. A proto, abych byl schopen komunikovat s lidmi v co největší míře a udržet si svobodu pohybu v politickém poli, tak se těmto označení vyhýbám. Osobně bych sám sebe popsal jako moderního evropského nacionalistu, zní to vágně, ale já jsem s tím spokojen.
Před několika měsíci jste se zúčastnil setkání nové pravice v Londýně a předtím druhé Evropské konference v Moskvě. Na těchto setkáních se dá najít několik různých ideologických pohledů od lidí jako je David Duke, Troy Southgate, Manfred Roeder a Guillaume Faye. Co byste řekl, že je vaším společným politickým jmenovatelem s nimi?
My všichni chceme vidět znovuzrození evropské civilizace a náš lid znovu hrdý a sebevědomý. Samozřejmě existuje mnoho cest k národní revoluci. Národní revoluci odrážejí dějiny, národní temperament a individuální tradice každého národa. Neexistuje jednotný recept pro národní revoluci a ani nemůže být řízena jednotnou revoluční organizací pro tento proces v západním světě. Proto musíme brzy pochopit a naučit se přijímat tyto rozmanitosti a množství politických tradic.
Globalismus, liberalismus, povinný konzum, etnický masochismus, přistěhovalectví. To jsou problémy, které trápí naši společnost, na které musíme poukazovat. Po dobu všech těch let, však politické nacionalistické strany nedokázaly dosáhnout žádných uspokojivých výsledků a získat sympatie našeho lidu. To nás vede k věčné leninské otázce - co je třeba udělat?
To je rozsáhlá otázka, o které můžeme napsat několik knih, a přesto bychom jsme nenahlédli pod její povrch, proto se budu snažit být stručný. Jsem optimista. Čím větší je tlak, tím jsou potřebnější nové myšlenky a radikální změny myšlení. Dosud se lidé vyhýbali nacionalistickým stranám a národním problémům prostě proto, že je materiální život docela pohodlný. Když se objevily problémy, lidem se dařilo je ignorovat a vyhýbat se jim. Dosud má prostě většina lidí pocit, že jim nacionalistické strany nemají co nabídnout. Ale tlak roste, to je jisté, již není otázkou zda, ale kdy. Nacionalistické strany byly sužovány skutečností, že se nacházejí na politické periferii. Být na politické periferii má bohužel i vliv na charakter strany, a je to právě charakter strany, který obvykle voliče odradí. Je dobře známým faktem, že lidé chtějí hlasovat pro vítěze a proto se nacionalistické strany dostaly do politické periferie.
Západní státy a jejich lidé na problémy reagují pomalu, ale nakonec budou reagovat. Není žádná šance, že tento tlak ustane, vše se jenom chystá ho zvětšit - bez ohledu na to co nám současná politická elita říká, se všechny věci jenom zhorší. A nakonec se jednoho dne dostaneme do kouta - nebude žádná cesta ven, už nebude způsob jak nad problémy přivírat oči a ignorovat je … konečně dosáhneme vyvrcholení. Jakmile dosáhneme tohoto bodu, odkud již není cesty návratu, se stane to, co Marx nazývá kvalitativní skok vpřed. To znamená, že nacionalismus se transformuje z opovrhovaného názoru do názoru hlavního ideologického proudu. Nacionalismus se přenese z periférie přímo do politického centra, nacionalistické strany se náhle stanou klíčem do budoucnosti a nacionalistická politika se vyvine na politiku marginální a reálnou.
Takže odpověď na otázku co je třeba dělat? Moje odpověď je nic. Možná trochu přeháním, ale můj názor je, že můžeme dělat jen to naše nejlepší a nechat současnosti volný průběh. Věřím v historický proces - všichni lidé nemusí být uvědomělí, ale rozhodně nejsou hloupí a sebevrazi … budou reagovat, a my budeme muset být u toho, až se to stane. Možná si myslíte, že je toto liberální kapitalistické monstrum neporazitelné, ale jen si vzpomeňme, když se náhle zhroutil Sovětský svaz - kdo mohl vědět, že se to stane? A ani dnes nejsou moc vidět praskliny v hospodářství a sociální základně liberálního kapitalistického světa. Jakmile se ekonomická struktura a současný politický a ideologický systém začne hroutit, budou lidé nuceni změnit a přehodnotit své hodnoty. A my ani nebudeme potřebovat Marxe, aby nám to řekl, bude stačit zdravý rozum - pokud staré pravdy nefungují, budeme muset najít nové.
Francouzský myslitel Guillaume Faye ve své polemické knize La Colonisation de l'Europe upozornil na nebezpečí islamizace a jeho etnické a kulturní zničení našeho kontinentu, jediným řešením je podle něj zastavení současného imigrantského toku. Souhlasíte s jeho názorem nebo podle Vás přehání?
Myslím, že pan Faye má naprostou pravdu. Evropská civilizace je v nebezpečí, pokud nebude eliminován imigrační příliv. Tato lavina druhořadých osob musí být zastavena za jakoukoliv cenu a jakýmikoliv možnými prostředky. V minulosti jsme byli nuceni vést nelítostné války, abychom zachránily Evropu. Musíme opustit náš soucit a slitování, které nás vede na scestí, nesmíme dopustit humanismu a liberalismus aby oslabil naší obranu. Rozvojový svět nyní zažívá nebývalou explozi růstu obyvatel, která má konec v nedohlednu. Zavedení západní medicíny a technologie do rozvojového světa umožnilo místnímu obyvatelstvu větší růst a svět jej podporuje. Ekonomický růst, který je zapotřebí k materiálnímu uspokojení této masy je prostě nemožný. Není k dispozici dostatek přírodních zdrojů na této planetě, aby se rozvojový svět dostal na stejnou životní úroveň jako Západ a je nutné omezit jeho populační růst. Vzhledem k tomu je rozvojový svět slepou sociální a ekonomikou uličkou pro chudé masy a ty budou hledat lepší život jinde, a proto se budou snažit kolonizovat k nám. Mluvíme o stovkách miliónu lidí, kteří se zoufale snaží dostat do Evropy, a pokud nic neuděláme tak přijdou a ovládnou Evropu a přemění si ji k obrazu svému - což bude znamenat konec veškeré civilizace, tak jak ji známe.
Náš demografický vývoj stagnuje, to znamená, že se rychle staneme menšinou na vlastním kontinentu, když se pokusíme absorbovat populační tlak z rozvojových zemí. To je jednoduchá biologie - populace, která se příliš rychle rozrostla a přirozené prostředí je jí malé, přirozeně usiluje o větší životní prostor. Tak dlouho dokud rozšiřující skupina dokáže dobývat nových životních prostorů tak dlouho také vyhlazuje původní populaci. Tak dlouho bude rozšiřující skupina nacházet nový prostor, tak dlouho bude také růst - to znamená, že pokud budeme přijímat přistěhovalce z třetího světa, budeme čelit nekontrolovatelnému růstu lidské masy. Tento růst skončí pouze tehdy, až se vyčerpají přírodní zdroje a nebude kam dobývat další životní prostor, pak se populace zhroutí. Válka za národní osvobození Evropy bude nutností, bude to nejradikálnější ekologická válka, jakou kdy svět viděl.
Liberálové a levičáci se domnívají, že tyto zásadní demografické změny nebudou mít politický dopad. Liberálové a levice si myslí, že západní společnost neztratí svůj unikátní progresivní charakter, i když už nebude obydlena Evropany. Liberálové a levičáci si také myslí, že je možné vyhladit a nahradit Evropany bez jakýchkoliv následků. Chystáme se dosáhnout vrcholu lidstva. V příštích desetiletích se rozhodne, zda se dostaneme do chaosu cizí invaze a přírodních katastrof, nebo přežijeme a znovu se staneme pány budoucnosti naší civilizace.
V globalizovaném světě tradiční národní stát pomíjí, budoucnost se jeví v geopolitických jednotách. V Evropě, se všemi jejími národy, probíhaly v nedávné minulosti “občanské“ války, myslíte, že je možné politické sjednocení Evropy anebo není možné takovéhoto spojení dosáhnout? Mnoho lidí napadne myšlenka „co my Portugalci máme s Finy společného?“
Problémem nacionalismu je, že je to otázka srdce a vášně, a proto není možné z důvodu nacionalismu, aby se vyvíjel racionálně. Pokud však budeme racionálně uvažovat, je zřejmé, že my Evropané musíme vytvořit společnou politickou a vojenskou jednotu, jejímž cílem bude chránit naše životní zájmy po celém světě. Bohužel racionální realizace tohoto faktu naráží na samotný nacionalismus Evropy - s ohledem na evropskou historii a její vražedné boje mezi samotnými evropskými národy.
Prvořadým cílem by tedy mělo být zaktivovat v lidech evropské myšlení - převládá zde totiž ve velké míře oddanost svému národu a teprve až pak Evropě. Otázkou je tedy, jak tento smysl pro evropanství v lidech zažehnout a vytvořit. Evropská unie v tomto evropanství selhává z prostého důvodu - jak se asi liberálním byrokratům a posluhovačům globalizace podaří vyvolat v lidech smysl po etnickém nacionalismu, který je tak potřebný, když ho sami tak nenávidí a protiví se jim? Evropská unie se nás snaží nakrmit liberální maketou nacionalismu, politicky korektním bastardizováním Evropy a křížením levicového humanismu a multikulturní společnosti. V mnoha ohledech jsou si Sovětský svaz a Evropská unie podobní - oba se snaží zavést umělé národní identity “od shora“, identity, které odpovídají potřebám byrokratické elity. A stejně jako se to nepovedlo Sovětskému svazu, nepovede se to ani Evropské unii.
Takže kde vzít skutečný a vášnivý evropský nacionalismus? Ano, nesmíme opomenout základní, již zmíněný faktor - tlak zvenčí. Pouze tehdy když bude Evropa zahnána do kouta, bude čelit vyhynutí vlastní rasy a totálnímu kolapsu civilizace, tak tehdy se Evropané spojí navzájem jako bratři a sestry. To je prokázaný psychologický fakt, že zážitky blízké smrti spojují lidi a Evropa smrti právě čelí. Musíme se sjednotit pod naším strachem a nenávistí vůči těm, kteří chtějí zničit náš život, zemi a důstojnost. Pouze sjednocením zaženeme tyto masy vrahů, zlodějů a násilníků. Naši nepřátelé nás vidí jako jednoho - je jim úplně jedno zda jsme Fini,Švédi, Španělé nebo Portugalci. Oni nás chtějí zničit, jen proto, že jsme bílý Evropané - to jsou naši nepřátelé, ti kteří nás vidí jako co opravdu jsme - jedna rasa, jeden národ, jedna civilizace.
Samozřejmě existuje také mnoho vnitřních faktorů, které vedou Evropu k hlubší integraci, ale rozhodující silou bude vnější ohrožení. Hodina tohoto evropanství se již pomalu blíží, hodina kdy Evropané opustí své národní cítění ve prospěch Evropy. Když jsou Finové rozzuřeni znásilněním švédské dívky imigrantskými násilníky a Norové zuří při pohledu na hořící auta v Paříži, tak jsme na dobré cestě.
Děkuji Vám moc za rozhovor a toto je má poslední otázka. Jaké máte plány do budoucna, jestli chystáte například další knihu či chcete něco vzkázat portugalskému čtenáři?
V současné době doufám, že má kniha o národní revoluci bude přeložena do co nejvíce jazyků. Francouzský a španělský překlad je již hotov, takže doufejme, že se co nejdříve objeví u vydavatele. Kniha byla překládána i do němčiny, ale kvůli tragické smrti mého německého přítele a vydavatele tento projekt skončil. Má druhá kniha Aquilon má úplně jiný přístup k národní revoluci, rád bych také tuto knihu publikoval ve spoustě evropských jazycích, jak jen to bude možné.
A ještě bych se rád vrátil s odpovědí k předešlé otázce, jejíž součástí bylo „co mají Finové a Portugalci společného?“ Opravdu zajímavá otázka, protože ze všech evropských národu jsou si tyto dva národy geograficky nejvíce vzdálení. Takže co máme společné? Má odpověď zní - všechno! Nyní, když Evropa bojuje o přežití před chamtivými masami vetřelců, my Evropané vidíme jasněji než kdy předtím naše stejné starosti, strach, nenávist a naší stejnou krev, vášeň a osud. Jak by mohli být od sebe Finsko a Portugalsko oddělené a každý jiný, když dnes Finsko brání břehy Portugalska.
Doufám, že mohu mým příspěvkem přispět k národně revolučnímu hnutí v Portugalsku, bylo by mi to velkou ctí. Je pravda, že jsem ještě nikdy nenavštívil vaší krásnou zem, a že nemluvím vaším jazykem, ale mé srdce je s vámi. A chci udělat vše pro to, aby Portugalsko a Evropa mohly žít navěky.
