Dělnická třída, národní třída. To je název jedné z kapitol z příručky Revoluce a jak na ní v moderní společnosti od kontroverzního finského nacionalistického myslitele Kai Murrose. Kai Murros v této kapitole svým „historickým materialismem marxismu“ dokazuje, že dělník je srdcem národa, jeho budovatelem a hlavním ochráncem. Třídou, která je s osudem národa provázána, třídou která s národem stojí i padá. Samotnými myšlenkami marxismu tak vyvrací Marxovu tezi, že dělník je bytostně internacionální.
Revoluce a jak na ní v moderní společnosti je příručka psaná ve formě pouček pro člena revoluční strany. Sám Kai Murros, o svém použití a aplikování Marxových myšlenek na pojem národa, píše: „Snažil jsem se vypadat jako dogmatický marxista a jak jen to je možné využít marxismus jako rámec pro mé nacionalistické názory. Mým záměrem bylo na marxistické teorii dokázat, že revoluce je nevyhnutelná, ale nebude marxistická, ale bude národní. Chtěl jsem využít zbraně levice proti ní samotné, jejich materialismus aplikovat na historii.“
V národní třídě složené z dělníku tak Kai Murros vidí revoluční mýtus, který jednou provždy srazí kolos kapitalistického útlaku. Kai Murros následuje marxistické pojetí provedení revoluce - dvě revoluce - první zničí kapitalismus a rozdrtí jeho zbytky pomocí diktatury národního proletariátu a druhá, která tuto sílu bude delegovat zpět do místních společenství, družstev, odborů a tak dále. Přičemž Kai Murros druhou část označuje jako obtížnější, jako překonání sama sebe a posunutí národů do nové společnosti - organické demokracie.
Kontroverzní kapitola, koketující s třídním bojem národního proletariátu proti kapitalistické kosmopolitní třídě utlačitelů je pro někoho inspirativní, pro jiné pobuřující. Předložené myšlenky národní třídy, podle Kai Murrose, jsou tedy těmi potřebnými k otevření debat a přehodnocení postojů. Mysl nikoho nenechají bez odezvy.
Kai Murros - Dělnická třída, národní třída
S ohledem na empirické důkazy a materialistickou analýzu dějin, lze říci bez jakékoliv pochybnosti, že ze všech společenských tříd je pouze ta dělnická svou povahou národní.
S raketovým vzestupem globálního hospodářství se stává více zřejmě bolestně jasné, že bohatství nahromaděné kapitalistickou třídou přestalo respektovat hranice. Peníze nemají státní příslušnost.
Horní třída, je jedno, zda feudální nebo kapitalistická, byla od přírody vždy kosmopolitní. Podporováni svými možnostmi a bohatstvím byli členové horní třídy schopni se družit s ostatními své třídy bez ohledu na jejich příslušnost národní či státní.
Ve srovnání s kapitalistickou třídou je střední třída plně závislá na národním státu a sociálních strukturách, které jí poskytuje. Ale ve skutečnosti střední třída neustále jako papoušek opakuje proti národní fráze, které se naučila od kapitalistické třídy, kterou slepě obdivuje.
Tradičně nejvroucnější zastánci národního nihilismu jsou levicoví pseudointelektuálové, rozmazlení potomci buržoazie.
Existuje staré rčení, že horní třídy jsou všude pořád stejné. To platí rovněž pro střední třídu, jež se stále snaží napodobit tu kapitalistickou. Ale pravou podstatu národa lze pozorovat v jeho ohromné mase - v rolnících a dělnících.
Nakonec je to právě jen ta jedna třída, která vede revoluci, ta která nevlastní žádný kapitál a nemá žádné falešné iluze, je pouze vázána na osud národa a národního státu - tím mám na mysli dělnickou třídu.
Na dně sudu byli vždy dělníci a rolníci. Vždy byli vysmívání, pohrdáni a využíváni a přesto právě oni v celé historii světa budovali a bránili národy. Jak by jen dělnická třída mohla být něčím jiným, než třídou národní?
Zde můžete najít rozhovor s Kai Murrosem.
