„Není pochyb o tom, že na tomto světě kdekdo vypadá navenek krásně, ale uvnitř je prázdný; necítící mravní a duchovní aspirace nad fyzickým obalem… Ale Corneliu Codreanu a jeho velkolepý charakter odpovídal duševní velikosti. Výkřiky obdivu z davu pro něj byly bezvýznamné. Chválu nevítal. Byl velikým bojovníkem se ctižádostí velikých reformátorů… Charakteristickým projevem jeho duše byla dobrota. Jestliže chcete poznat základní motivy, které hnaly Cornelia Codreanu k tak tvrdému a zoufalému boji, tak nejlepší odpovědí na to je, že to byl soucit s trpícími lidmi. Jeho srdce krvácelo, když vidělo mizérii, ve které rolníci a dělníci žili. Jeho láska k lidem byla neomezená. Byl citlivý k trpící a pracující mase. Byl k nim pokorný a měl nekonečné úsilí, jež jim dodávalo naději.“
Horia Sima
