pátek 11. listopadu 2011

Corneliu Zelea Codreanu



V noci z 29. na 30. listopadu 1938, v hustém a horami obklopeném lese v Transylvánii, zastavilo několik lehkých vojenských náklaďáků. Vyskákali z nich vojáci a rychle z vozidel odstranily plachty. Několik rychlých rozkazů a vězňové nacházející se uvnitř už stojí v několika řadách. Kdosi přibíhá a zavazuje jim oči, je slyšet krátké výkřiky “Romanie mare!“ a několik dlouhých salv z kulometů. Vojáci rychle sbírají těla a házejí je do připravených hrobů. Kdosi pátrá po zlatých zubech, prstenech či tabáku. Padá ale rozkaz: „Zakopat!“ Velitel přivléká bednu s kyselinou solnou a po chvíli se již obsah lahví lije na hromadu těl… Tak zahynul spolu se svými druhy Corneliu Zelea Codreanu, “Kapitán“, vůdce a zakladatel rumunských národně - revolučních hnutí Legie Archanděla Michaela a Železná garda.


Narodil se v roce 1899. Ve věku sedmnácti let odešel se svým otcem na karpatskou frontu. O dva roky později začal studovat právo a po několika letech odjíždí do Německa, aby tam napsal doktorát. Rychle se ale vrací a vyrůstá v jednoho z lídrů národního studentského hnutí. Spolu s nejbližším přítelem Ioanem Motou se pouštějí do těžkého boje s demoralizovanou společností, v meziválečném demokratickém Rumunsku všeobecnou. Všudypřítomná korupce, politické vraždy, změny vlád, zkompromitovaná a duchovně mrtvá pravoslavná církev…

Při pohledu na ikonu podmanitele duchů pekla, Coneliu poprvé tak intenzivně slyšel poselství sv. Archanděla Michaela. Později vzpomínal: „Nikdy na mě krása svatého nepůsobila takovým dojmem… Archanděl Michael vypadal jako živý. Zamiloval jsem si tehdy ten obraz…“

V červnu 1927 vznikne Legie Archanděla Michaela. Jejím cílem není ani účast v parlamentních volbách, ani převrat. Je jím duchovní revoluce a stvoření Nového člověka. Obludný maximalismus cílů, fanatismus, prohlásil by dnešní chór elit…

Tři zásadní poslání Legie jsou:

1) Víra v Boha - politika je jen nástrojem v rukou Božích a nemůže být oddělena od náboženství. Vlastencem může být jen ten, kdo respektuje věčný Boží pořádek.

2)Národ není produktem historie ani geografie. Každý má splnit úlohu, zapsanou v odvěké Knize času.

3) Člověk je nadpřirozeným stvořením a musí ustavičně kráčet za svou existencí, pro realizaci nejvyšších hodnot musí celý život bojovat a dokonce tomu zasvětit celý život. Všechno má svou hierarchii a lidský život je podřízen vyšším cílům. Snad nejpopulárnějším heslem Legie bylo: „Ať žije smrt, naše sladká snoubenka!“

V roce se Legie mění na Železnou gardu a do jejich řad vstupuje mnoho pozdějších velkých myslitelů Rumunska: Mirceu Eliade, Emil Cioran a Nae Ionescu. Garda začíná získávat politické úspěchy, ale její kampaně jsou netypické: gardisté budují domy pro lidi a pomáhají jim v zemědělství.

První větší vlna represí postihuje Gardu roku 1933 po atentátu na premiéra Iona Ducu, spáchaného jejími členy. Legionáři jsou posláni do vězení a pracovních táborů.
Roku 1936 přijíždí do Casa Verde, bukurešťského sídla Gardy, velký italský filozof Julius Evola (1898 - 1974), aby si s Codreanem promluvil. Návštěvu potom popsal v knize Vzpoura proti modernímu světu. Corneliu mu tehdy řekl, že prvky každého národního hnutí jsou obsah a forma. „My“ řekl Kapitán, „stavíme na pilíři, jenž je jinde nepřítomen - na Duchu.“ Evola potom potvrdil, že Condreanu a jeho hnutí jsou znamenitým příkladem integrálního tradicionalismu, za jehož otce je Evola všeobecně považován.

V tomtéž roce vypukne občanská válka ve Španělsku. V konkrétní odpovědi na ohrožení evropské civilizace odcházejí Ioan Mota a další legionář, Vasile Marin, na frontu. Jejich mauzoleum u Majadohonda poblíž Madridu, kde v roce 1937 padli, je neobvyklým pomníkem zasvěceným ideálům a odjakživa očekávaným „zásnubám s náručí Smrti“.
Roku 1937 Garda (pod názvem Totul Pentru Tara - Vše pro vlast) vstupuje do parlamentu jako třetí největší politická síla v Rumunsku.

V únoru 1938 král Karol II. dokončí autoritativní převrat. Codreanu je zatčen. Jeho druzi jsou masově posláni do rumunského koncentráku Miercurea Ciuc. V očekávání své věčné snoubenky Codreanu píše svá poslední slova: „Příliš málo věříme božským záležitostem, vkládáme naděje do toho, co je lidské a křehké. Hledáme vlastní chválu a ne chválu boží.“

Jaká neobvyklá slova, který politik by se na ně zmohl?
Corneliu se té listopadové noci vrátil ze svého pozemského vyhnanství do Věčného domu, kde „nebude lampy ani světla, protože je sám lampou i světlem“. Svět ho odmítl, protože on sám nejprve odmítl svět, který dává falešný mír, ale ve skutečnosti ho dát nemůže. Vzpomeňme alespoň chvilku v časech, ve kterých musíme žít, na jeho práci a oběť.

Z publikace Národní myšlenky - Osobnosti pravice