Začalo to nevinně. Volby vyhrál huhňavý kníže a mediální hvězda Radek John. Slibovalo se, rozdávaly se falešné úsměvy, ze všech stran byl kdekdo ujišťován, že nyní je naše zem v dobrých rukách. Úměrně s korupčními kauzami začaly na veřejnost z těchto kruhů vylézat i návrhy reforem.
Mnozí z vás to ignorovali. Není divu. Po vládě, která usilovala o normalizaci myšlení občanů, si kde kdo mohl myslet, že už nic horšího přijít nemůže - že jde o jakési „uvolnění“. Současnost ukazuje, že může. Náznaky šlo sledovat již před volbami, každý občan obdržel od pana Kalouska složenku s částkou, kterou „prožral“. Byla to taková nápověda. Chytrému napověz, kdo bude teď na ráně. Respektive kdo zaplatí reformy – zisky několika vyvolencům. Dnešní vláda se od té předchozí, normalizační (Fišerově) myšlenkově až tolik neliší. Ano, byl tady Fišer a Pecina, ti trestali lidi za myšlení a za jejich názory. Avšak byli to jenom obyčejní břídilové.
Pan Nečas, Heger, Kalousek a spol. mají vymyšlený daleko rafinovanější systém. Plošný systém, který soudí a trestá lidi podle jejich finanční situace, společenského žebříčku a postavení. Nejde už tedy jenom o skupinku lidí, kteří mají odlišný názor, ale o celou sociální skupinu – například důchodci, postižení, nízkopříjmoví. Sice je nikdo netrestá za to, co si myslí (i když i o tom by se dalo polemizovat) ale za to, že vůbec žijí. Tím se provinili. A ještě na tom vydělají. Nakonec to byla Fišerova vláda, která připravovala podhoubí pro „reformy“.
Nejde jen o tuto vládu. Politické strany napříč všemi spektry neslouží zájmům občanů, jsou tu od toho, aby stabilizovaly stávající systém a ještě více utužily jeho moc peněz, založenou na zákonu džungle. Jsme toho názoru, že nejde o žádná přechodná opatření. Je to chronická krize celého systému, jeho hodnot, ekonomiky, která stavěla do popředí peníze a odmítala oprávněné požadavky národů a jejich obyvatel.
Nastupující totalita?
Projevy a činy představitelů vlády nám zejména v posledních měsících ukazují, že nežijeme v demokracii. Ačkoli jsme „demokratickou“ zemí, každý den se přesvědčujeme o opaku. Jenom blázen dnes uvěří větě, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Jen blázen ještě věří, po všech těch politických procesech, tunelech, korupčních kauzách a zcela viditelných indiciích klientelismu, že státní moc slouží občanům.
Rétorika vládní nomenklatury připomíná výstupy politiků z dob normalizace. Je zcela zřejmé a z jejich arogantního chování vyplývá, že kdyby mohli, zakázali by projevy nesouhlasu. Hodil by se jim režim, ve kterém platilo heslo „nechte nás pracovat“, což byla oblíbená budovatelská fráze průkopníků normalizace za počátku sedmdesátých let. Bohužel, máme tu jakous takous demokracii, sice od Mubaraka nemá daleko, ale je třeba zachovat alespoň „oficiální statut“ svobody. Tak se omezují na nadávky, hořekování a apely na „zdravý rozum“ občanů.
Ve zněti nadávek a výhružek před několika měsíci zazněly návrhy, že by odboráři měli zaplatit škody za stávky. Neměli by spíše současní a bývalí vládní činitelé zaplatit škody za to, že zemi zadlužili, že ji vedou do pekel? Během kuponové privatizace se celý národ složil na pár umělých miliardářů, kteří získali národní majetek za hubičku, nebo zadarmo. Neměli by majetky vracet i oni?
Je čas na Odpor!
V nadcházející dny se po celé České republice konají protesty. I když nemusíme striktně souhlasit se všemi myšlenkami sdružení, které je organizují či podporují, neznamená to, že myšlenka protestu je špatná. Nikdo nemá patent na pravý protest či na vyjádření nesouhlasu. Ať už jsou to akce, odsuzující polistopadový vývoj, či reformy, je na nás abychom ukázali, že nám jde především o naše lidi. Ve společnosti roste nesouhlas, není dnes téměř nikdo, kdo by souhlasil se současným stavem. S klidem tedy můžeme říci, že tato politika, nově například reformy jsou prosazovány násilně a proti vůli občanů, proto nezbývá nic jiného než se postavit na odpor, na který máme právo podle Listiny základních práv a svobod (§ 23). Přehled protestů najdete na ZDE
Naše protestní shromáždění na Národní třídě není jenom projev nesouhlasu, s politickými procesy v zemi. Je to celkový nesouhlas se hrou hrající si s osudy lidí – zvanou oficiální státní politika, nesouhlas s asociálními reformami, s globalizací a kapitalismem. Po skončení naší akce podpoř i ostatní protestní shromáždění, kterých bude v Praze ve stejnou dobu nespočet. 17.listopadu v ulicích nebude nikdo, kdo by oslavoval současný režim.
Pokud jsme nacionalisté, zajímají nás problémy naší země a především našich lidí a sdílíme je s nimi. Být nacionalista, neznamená stát opodál, ale jednat. Proto je povinností jít v tomto zástupu, neboť k nespravedlnosti na národu nelze mlčet.
Mnozí z vás to ignorovali. Není divu. Po vládě, která usilovala o normalizaci myšlení občanů, si kde kdo mohl myslet, že už nic horšího přijít nemůže - že jde o jakési „uvolnění“. Současnost ukazuje, že může. Náznaky šlo sledovat již před volbami, každý občan obdržel od pana Kalouska složenku s částkou, kterou „prožral“. Byla to taková nápověda. Chytrému napověz, kdo bude teď na ráně. Respektive kdo zaplatí reformy – zisky několika vyvolencům. Dnešní vláda se od té předchozí, normalizační (Fišerově) myšlenkově až tolik neliší. Ano, byl tady Fišer a Pecina, ti trestali lidi za myšlení a za jejich názory. Avšak byli to jenom obyčejní břídilové.
Pan Nečas, Heger, Kalousek a spol. mají vymyšlený daleko rafinovanější systém. Plošný systém, který soudí a trestá lidi podle jejich finanční situace, společenského žebříčku a postavení. Nejde už tedy jenom o skupinku lidí, kteří mají odlišný názor, ale o celou sociální skupinu – například důchodci, postižení, nízkopříjmoví. Sice je nikdo netrestá za to, co si myslí (i když i o tom by se dalo polemizovat) ale za to, že vůbec žijí. Tím se provinili. A ještě na tom vydělají. Nakonec to byla Fišerova vláda, která připravovala podhoubí pro „reformy“.
Nejde jen o tuto vládu. Politické strany napříč všemi spektry neslouží zájmům občanů, jsou tu od toho, aby stabilizovaly stávající systém a ještě více utužily jeho moc peněz, založenou na zákonu džungle. Jsme toho názoru, že nejde o žádná přechodná opatření. Je to chronická krize celého systému, jeho hodnot, ekonomiky, která stavěla do popředí peníze a odmítala oprávněné požadavky národů a jejich obyvatel.
Nastupující totalita?
Projevy a činy představitelů vlády nám zejména v posledních měsících ukazují, že nežijeme v demokracii. Ačkoli jsme „demokratickou“ zemí, každý den se přesvědčujeme o opaku. Jenom blázen dnes uvěří větě, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Jen blázen ještě věří, po všech těch politických procesech, tunelech, korupčních kauzách a zcela viditelných indiciích klientelismu, že státní moc slouží občanům.
Rétorika vládní nomenklatury připomíná výstupy politiků z dob normalizace. Je zcela zřejmé a z jejich arogantního chování vyplývá, že kdyby mohli, zakázali by projevy nesouhlasu. Hodil by se jim režim, ve kterém platilo heslo „nechte nás pracovat“, což byla oblíbená budovatelská fráze průkopníků normalizace za počátku sedmdesátých let. Bohužel, máme tu jakous takous demokracii, sice od Mubaraka nemá daleko, ale je třeba zachovat alespoň „oficiální statut“ svobody. Tak se omezují na nadávky, hořekování a apely na „zdravý rozum“ občanů.
Ve zněti nadávek a výhružek před několika měsíci zazněly návrhy, že by odboráři měli zaplatit škody za stávky. Neměli by spíše současní a bývalí vládní činitelé zaplatit škody za to, že zemi zadlužili, že ji vedou do pekel? Během kuponové privatizace se celý národ složil na pár umělých miliardářů, kteří získali národní majetek za hubičku, nebo zadarmo. Neměli by majetky vracet i oni?
Je čas na Odpor!
V nadcházející dny se po celé České republice konají protesty. I když nemusíme striktně souhlasit se všemi myšlenkami sdružení, které je organizují či podporují, neznamená to, že myšlenka protestu je špatná. Nikdo nemá patent na pravý protest či na vyjádření nesouhlasu. Ať už jsou to akce, odsuzující polistopadový vývoj, či reformy, je na nás abychom ukázali, že nám jde především o naše lidi. Ve společnosti roste nesouhlas, není dnes téměř nikdo, kdo by souhlasil se současným stavem. S klidem tedy můžeme říci, že tato politika, nově například reformy jsou prosazovány násilně a proti vůli občanů, proto nezbývá nic jiného než se postavit na odpor, na který máme právo podle Listiny základních práv a svobod (§ 23). Přehled protestů najdete na ZDE
Naše protestní shromáždění na Národní třídě není jenom projev nesouhlasu, s politickými procesy v zemi. Je to celkový nesouhlas se hrou hrající si s osudy lidí – zvanou oficiální státní politika, nesouhlas s asociálními reformami, s globalizací a kapitalismem. Po skončení naší akce podpoř i ostatní protestní shromáždění, kterých bude v Praze ve stejnou dobu nespočet. 17.listopadu v ulicích nebude nikdo, kdo by oslavoval současný režim.
Pokud jsme nacionalisté, zajímají nás problémy naší země a především našich lidí a sdílíme je s nimi. Být nacionalista, neznamená stát opodál, ale jednat. Proto je povinností jít v tomto zástupu, neboť k nespravedlnosti na národu nelze mlčet.
