Vcelku poklidný poválečný francouzský exil Mosleymu umožnil více se věnovat teoretické práci. V eseji nazvané Evropský socialismus (European socialism) napsané pro měsíčník Národ Evropa a uveřejněné v březnu 1956 Mosley odpovídal na kritiku jednotlivcům a zároveň důkladně objasnil ideologickou podstatu nové teorie. V eseji popsal kroky, kterými bude čelit nástrahám poválečného světa. Do původního geopolitického konceptu Evropského národa, který se zabýval spíše politickým uspořádáním Evropy, Mosley doplnil ekonomickou a hospodářskou vizi fungování společnosti. S plánováním měl z předválečných let bohaté zkušenosti, ale centralizované hospodářství pro tentokrát odmítnul jako příliš byrokratické. Zjednodušeně řečeno „evropský socialismus“ zastřešoval šest oblastí od zahraniční politiky po pravomoci národních vlád a spojoval je v jeden celek.
Sjednocujícím prvkem pro všechny zainteresované strany (státy) měla být společná evropská vláda, která by předcházela vytvoření společného trhu. Evropská vláda by například určovala vývoj mezd v konkurenčním průmyslovém prostředí, aby omezila dumpingový prodej zboží. Měla omezené pole působnosti a domácí politiku přenechávala národním vládám. Mosley mimo jiné podporoval britské členství v Evropském hospodářském společenství a agitoval pro co nejrychlejší vstup. Mosley už od třicátých let prosazoval systém politické soutěže s omezenou rolí opozice. V eseji z roku 1955 s názvem Vláda zítřka (Government of tomorrow) napsal, že „jiné [tj. nevládní] strany musí existovat a vstupovat do politiky jako alternativní síla, ale v období mezi volbami je pro ně opoziční činnosti tabu“. Jeho názor formovala parlamentní a kabinetní předválečná zkušenost s neefektivní byrokratickou správou zohledňující i rozdílná stanoviska k daným problémům, což s častými obstrukcemi v důsledku zpomalovalo rozhodovací proces. Mosley upřednostňoval vládu s pravomocí jednat, zvolenou svobodným hlasováním občanů. Takto zvolená vláda měla možnost během svého mandátu splnit volební program a neohlížet se na kritiku. Obsáhleji a propracovaněji než politický systém působily Mosleyho ekonomické alternativy k britské „stop and go“ metodě. V případě deficitu veřejného rozpočtu přistupovali ministři financí ke zvýšení úrokové sazby (fáze stop), aby odradili lidi od půjčování peněz, a zároveň zavedli limity na dovoz zboží. A naopak v době růstu snížili daň z příjmu (fáze go) pro podporu spotřeby, což mnohdy zvýšilo inflaci. Tato opatření nevedla k dlouhodobému zlepšení stavu britského hospodářství, které ztrácelo dech v porovnání s Francií nebo Západním Německem.
Jeden z Mosleyho návrhů pozměňoval daňovou zátěž způsobem přijatelnějším pro jednotlivce. Základní předpoklad vycházel z teze, že pracujícímu by neměl být daněn příjem, ale spotřeba a to přímou a nepřímou daní a tím ho motivovat k akumulaci kapitálu. V případě velkých průmyslových podniků, jejich chod bude již mimo pravomoc jedince, navrhoval spolupartnerství dělníků a vlastníků podílů, kdy v konečné fázi vývoje podniku dělníci převezmou jeho chod, a bude dosaženo průmyslové demokracie - syndikalismu. V rámci zamýšlené unie Evropy a Afriky se Mosley domníval, že společnost dosáhne vyššího životního standardu než v ekonomicky izolovaných státech. Společnou vládu a vnitřní trh doplňovala jednotná zahraniční politika, která byla podmíněná pozicí Evropy mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Pod vlivem postupného uvolňování mezinárodního napětí v padesátých letech Mosley přehodnotil svůj dřívější útočný postoj vůči Sovětskému svazu. Nový postoj byl definován heslem„Udržme Evropu, opusťme Asii“. Vycházel z předpokladu, že komunistická ideologie se uplatní spíše v Asii než Evropě, a proto pokládal za zbytečné, aby tam Západ proti vůli svých obyvatel vynakládal prostředky na zadržení komunismu. Spojené státy a Evropa se měly v Asii vzdát ekonomického a politického vlivu a přenechat oblast Sovětům. Mosley dále podporoval rozhovory o odzbrojovacích otázkách mezi Západem a Východem, zejména návrhy Nikity Chruščova o stažení vojsk ze sovětských satelitů výměnou za odchod Američanů z Evropy. Domníval se, že se tak vyřeší mocenský pat z doby konce druhé světové války a Evropané budou konečně nezávislí na Americko-Ruském poručnictví.
Největším nebezpečím pro „evropský socialismus“ byl oportunismus a ješitnost národních států. Od nich se vyžadovala tolerance a spolupráce v rámci jednotné Evropy pro společný cíl. Nezáleželo, jakou bude mít výsledná kooperace formu, ale v případě, že politická unie států není uskutečnitelná, o to důležitější je duchovní spolupráce.
Následuje samotný článek Evropský socialismus, který Oswald Mosley napsal pro německý časopis Národ Evropa v roce 1956. V této životní fázi Mosley opustil korporativistickou ideologii, ke které se kdysi přihlásil ve prospěch socialismu v Strasserovské tradici evropské spolupráce, organické demokracie, soukromého vlastnictví a velkých výrobních prostředků ve vlastnictví dělníků.
Evropský socialismus
Největší úspěch syndikalismus pravděpodobně nalezne v evropské oblasti. Evropský socialismus, který je jeho moderní formou, znamená sjednocení Evropy na socialistických principech. To se stane potřebou v případě překonání mezinárodních operací kapitalismu. Kapitalismus je v podstatě organizován a zakořeněn v celosvětovém měřítku. Země s nízkými mzdami v Asii jsou průmyslově využívány za účely větších zisků ze strany západních kapitalistů. Následkem toho britští pracovníci čelí nejistotě přesunutí jejich továren do Asie finančníky z Evropy a Ameriky.
Mezinárodnímu socialismu, labouristické strany, se ne zcela podařilo vypořádat s touto hrozbou. Britští pracovníci nemohou čekat, až protěžovaný Východ dosáhne dostatečně vysokého životního standardu, jestli se tak vůbec někdy stane, tato situace vede k nekalé soutěži. Mezitím kapitalismus rozšiřuje své plány a ambice po celém světě v mnohem větší rychlosti než je růst životní úrovně mezinárodního dělníka.
Syndikalismus se proto stává realitou evropského socialismu. Evropští dělníci společně dosáhli vysoké úrovně politické moci a pokroku. Jsou schopni volit vlády s mocí k plnění jejich vlastní vůle. Mají společný pohled na život - jejich životní úroveň a sociální podmínky, které jsou dnes různorodé, je možné sjednotit na evropské úrovni v relativně krátkém čase. Spojením nyní mohou dosáhnout reálného socialismu ve veliké oblasti lidského života a mohou se zbavit západních vykořisťovatelů, kteří za malou mzdu východu zvyšují své zisky, zakázáním veškerého orientálního zboží na evropském trhu, jako ochranu pro poptávku jejich vlastních produktů.
Prostřednictvím Evropské jednoty můžeme porazit všechny pokusy uvést asijské výrobky na náš trh, který by měl být vyhrazen pro výrobky evropské. Mezinárodní solidarita se ukázala být iluzí, evropské solidarity může být dosaženo ve velmi blízké budoucnosti.
Toto by mělo platit taktéž pro všechny stávkokazy v samotné Evropě. Jednota dělníku po celé sjednocené Evropě může ukončit vyplácení nízkých mezd na mnoha částech kontinentu, a tak ukončit stávky v Evropě. Evropská vzájemnost může skoncovat s praxí nerovné cenové politiky, zavedením cenového standartu. Solidarita britských dělníků s jejich evropskými soudruhy může zajistit, že jejich výrobky se budou prodávat na všech evropských trzích, beze strachu z nekalé soutěže. Jestliže bude politika Evropského socialismu plně zaměstnána rozvojem Afriky, pro bílé a černé stejnou měrou, a uzavřením výměnných dohod se syndikalistickými zeměmi Jižní Ameriky, britští dělníci si skrze tuto evropskou vzájemnost mohou zajistit šance a veliký potenciál pro své výrobky na těchto trzích.
Evropská vzájemnost je nezbytností, pokud britští dělníci chtějí sdílet zisky, protože nebudou žádné zisky, dokud si Evropané budou stávkokazy navzájem.
Evropská jednota je navíc nezbytná, proto aby byly jednou provždy zničeny obrovské mezinárodní zájmové skupiny, jako Unilever a I.C.I., které jsou v současné době zákonem samy pro sebe. I ten nejrevolučnější syndikalistický program, pokud by byl aplikovaný jenom v jedné zemi, by nezabránil těmto zájmovým skupinám v tom, aby operovaly na kontinentě a jinde, skrze mezinárodní spojence a jejich dceřiné společnosti. Taktéž by se jistě pomstily britským dělníkům zavřením dveří pro jejich výrobky na evropských a ostatních trzích. Evropská jednota a nástup syndikalismu po celém kontinentu může moc těchto mezinárodních obrů trvale poškodit. S chobotnicí se dá vypořádat jen jedním způsobem, uřezat jí všechna chapadla.
Uvědomuji si, že toto vše se nestane přes noc. S určitým přechodným obdobím je třeba počítat, ale mělo by být co nejkratší. Britští syndikalisté by tedy měli být připraveni na spolupráci v rámci sjednocené Evropy, ať už ve zbytku Evropy syndikalistické nebo ne. Přirozeně by se však měla hledat nejbližší spolupráce s jinými evropskými syndikalisty, což by bylo mělo být prostředkem k úplné syndikalizaci Evropy. Ale bezprostředním cílem by mělo být zavedení jednotně vysokých mezd a zisků v odvětvích průmyslu a rozšíření průmyslového sjednocení na celou Evropu. Zřízení jednotného evropského trhu taktéž podpoří odtržení trhu od stranické politiky. Obchodní unie Evropy.
Nadešel čas na rozhodnutí, které změní životní úroveň pracovníků. Navzdory všem nadějím po dvou velkých válkách, kapitalismus musíme odmítnout - jako každodenní represivní systém. Byrokratický socialismus šanci dostal, ale v praxi se ukázal být byrokratickým kapitalismem. Zklamaní dělníci nemají jinou alternativu, než převzít výrobní prostředky a sami zavést reálný socialismus skrze syndikalistickou revoluci.
Pracovníci mají možnost volby mezi současným otroctvím nebo svobodou, formou syndikalismu. Evropský socialismus požaduje plnou spolupráci, od každého může a ženy, loajalita bude základem revoluce. O to více úsilí a síly budou muset dělnici vyvinout za účelem odstranění finančních parazitů a průmyslových elit, za účelem sjednocení se s evropskými soudruhy, pro rozvoj a usazení se v Africe a pro dosažení blízké spolupráce se syndikalisty v Jižní Americe.
Prostřednictvím Evropského socialismu mohou být plně realizovány možnosti těchto tří kontinentů. Na jedné straně prosazena svoboda a podpora vynikajících jednotlivců, kteří za pomoci vědy přeměňují zdroje do nových forem bohatství a na druhé straně skrze syndikalismus sdílet bohatství kontinentu mezi průmyslové pracovníky. Dělnici v Evropě stojí na prahu největšího sociálního rozvoje v historii.
Dělníci Británie a Evropy - spojte se!
Mezinárodnímu socialismu, labouristické strany, se ne zcela podařilo vypořádat s touto hrozbou. Britští pracovníci nemohou čekat, až protěžovaný Východ dosáhne dostatečně vysokého životního standardu, jestli se tak vůbec někdy stane, tato situace vede k nekalé soutěži. Mezitím kapitalismus rozšiřuje své plány a ambice po celém světě v mnohem větší rychlosti než je růst životní úrovně mezinárodního dělníka.
Syndikalismus se proto stává realitou evropského socialismu. Evropští dělníci společně dosáhli vysoké úrovně politické moci a pokroku. Jsou schopni volit vlády s mocí k plnění jejich vlastní vůle. Mají společný pohled na život - jejich životní úroveň a sociální podmínky, které jsou dnes různorodé, je možné sjednotit na evropské úrovni v relativně krátkém čase. Spojením nyní mohou dosáhnout reálného socialismu ve veliké oblasti lidského života a mohou se zbavit západních vykořisťovatelů, kteří za malou mzdu východu zvyšují své zisky, zakázáním veškerého orientálního zboží na evropském trhu, jako ochranu pro poptávku jejich vlastních produktů.
Prostřednictvím Evropské jednoty můžeme porazit všechny pokusy uvést asijské výrobky na náš trh, který by měl být vyhrazen pro výrobky evropské. Mezinárodní solidarita se ukázala být iluzí, evropské solidarity může být dosaženo ve velmi blízké budoucnosti.
Toto by mělo platit taktéž pro všechny stávkokazy v samotné Evropě. Jednota dělníku po celé sjednocené Evropě může ukončit vyplácení nízkých mezd na mnoha částech kontinentu, a tak ukončit stávky v Evropě. Evropská vzájemnost může skoncovat s praxí nerovné cenové politiky, zavedením cenového standartu. Solidarita britských dělníků s jejich evropskými soudruhy může zajistit, že jejich výrobky se budou prodávat na všech evropských trzích, beze strachu z nekalé soutěže. Jestliže bude politika Evropského socialismu plně zaměstnána rozvojem Afriky, pro bílé a černé stejnou měrou, a uzavřením výměnných dohod se syndikalistickými zeměmi Jižní Ameriky, britští dělníci si skrze tuto evropskou vzájemnost mohou zajistit šance a veliký potenciál pro své výrobky na těchto trzích.
Evropská vzájemnost je nezbytností, pokud britští dělníci chtějí sdílet zisky, protože nebudou žádné zisky, dokud si Evropané budou stávkokazy navzájem.
Evropská jednota je navíc nezbytná, proto aby byly jednou provždy zničeny obrovské mezinárodní zájmové skupiny, jako Unilever a I.C.I., které jsou v současné době zákonem samy pro sebe. I ten nejrevolučnější syndikalistický program, pokud by byl aplikovaný jenom v jedné zemi, by nezabránil těmto zájmovým skupinám v tom, aby operovaly na kontinentě a jinde, skrze mezinárodní spojence a jejich dceřiné společnosti. Taktéž by se jistě pomstily britským dělníkům zavřením dveří pro jejich výrobky na evropských a ostatních trzích. Evropská jednota a nástup syndikalismu po celém kontinentu může moc těchto mezinárodních obrů trvale poškodit. S chobotnicí se dá vypořádat jen jedním způsobem, uřezat jí všechna chapadla.
Uvědomuji si, že toto vše se nestane přes noc. S určitým přechodným obdobím je třeba počítat, ale mělo by být co nejkratší. Britští syndikalisté by tedy měli být připraveni na spolupráci v rámci sjednocené Evropy, ať už ve zbytku Evropy syndikalistické nebo ne. Přirozeně by se však měla hledat nejbližší spolupráce s jinými evropskými syndikalisty, což by bylo mělo být prostředkem k úplné syndikalizaci Evropy. Ale bezprostředním cílem by mělo být zavedení jednotně vysokých mezd a zisků v odvětvích průmyslu a rozšíření průmyslového sjednocení na celou Evropu. Zřízení jednotného evropského trhu taktéž podpoří odtržení trhu od stranické politiky. Obchodní unie Evropy.
Nadešel čas na rozhodnutí, které změní životní úroveň pracovníků. Navzdory všem nadějím po dvou velkých válkách, kapitalismus musíme odmítnout - jako každodenní represivní systém. Byrokratický socialismus šanci dostal, ale v praxi se ukázal být byrokratickým kapitalismem. Zklamaní dělníci nemají jinou alternativu, než převzít výrobní prostředky a sami zavést reálný socialismus skrze syndikalistickou revoluci.
Pracovníci mají možnost volby mezi současným otroctvím nebo svobodou, formou syndikalismu. Evropský socialismus požaduje plnou spolupráci, od každého může a ženy, loajalita bude základem revoluce. O to více úsilí a síly budou muset dělnici vyvinout za účelem odstranění finančních parazitů a průmyslových elit, za účelem sjednocení se s evropskými soudruhy, pro rozvoj a usazení se v Africe a pro dosažení blízké spolupráce se syndikalisty v Jižní Americe.
Prostřednictvím Evropského socialismu mohou být plně realizovány možnosti těchto tří kontinentů. Na jedné straně prosazena svoboda a podpora vynikajících jednotlivců, kteří za pomoci vědy přeměňují zdroje do nových forem bohatství a na druhé straně skrze syndikalismus sdílet bohatství kontinentu mezi průmyslové pracovníky. Dělnici v Evropě stojí na prahu největšího sociálního rozvoje v historii.
Dělníci Británie a Evropy - spojte se!
