Co se týká levice, tak pro ni je národní anarchismus formou fašismu, podle dalších paranoidních teorií se jedná o pravicové spiknutí, které má za cíl podvracení samotné levice. Netřeba dodávat, že tento výklad je nesprávný, národní anarchismus se energicky staví proti centralismu a reakcionářství ve všech jeho formách. Zároveň slovo „národní“ symbolizuje, že my, jako národní anarchisté, jsme pro rasovou separaci. Přejeme si vytvořit etnicky organickou anarchistickou společnost oponující negativním a kontraproduktivním postojům, které povzbuzují rasovou nenávist a násilí.
Rasová politika je téměř vždy doménou pravicových skupin a skutečnost, že národní anarchisté jsou připraveni řešit toto ožehavé téma, by nemělo vést k našemu odmítnutí, jako další pravicové organizace, jejímž cílem je podporovat bílou nadřazenost, protože národní anarchismus překročil pravolevou cestu. Nejsme nadřazení, rasističtí, statičtí nebo totalitní. Jsme skuteční anarchisté a jsme na to hrdí. (1)
Pravicové populistické strany, podporující zpřísnění současných imigračních zákonů nebo zastávající názor, že neevropští lidé by měli být navráceni do zemí svého etnického původu, především hrají se systémem hru, ve které hrají vždy druhé housle. Důvod pro to je jednoduchý. Jsou svedeny a zkaženy parlamentní hrou a vždy musejí udělat kompromis, k tomu aby udělali politický pokrok, a mnohdy také podporují současnou roli nesmyslného národního státu tím, že nerozlišují rozdíl mezi státním občanstvím a etnickou příslušností. V roce 1789 Velká francouzská revoluce přetransformovala národní monarchie do nových občanských národních republik pod hesly svobody, rovnosti a bratrství. Tím se umožnilo jednotlivcům, aby se stali součástí národa na základě občanství, nikoliv v důsledku jejich etnické příslušnosti. (2) Tato změna otevřela cestu pro moderní kapitalismus a jeho pracovníky z třetího světa, kteří jsou údajně stejnými „Francouzi“, „Angličany“ a „Němci“, jako ti, jejichž rodná krevní linie sahá tisíce roků do minulosti. (3)
„Národy“ dneška jsou jedním velkým podvodem. Věřit těmto umělým subjektům ve skutečnosti posiluje liberální demokratický mýtus. (4) Vzhledem k masové imigraci a změnám demografie, se populace národů západu neustále mění, proto státní instituce vyvíjejí úsilí k předefinování pojmu národnost. Mnohonárodní populace Evropy a Severní Ameriky nemůže být vůbec označována za národy. Lidé neevropského původu můžou být státní občané a mít v držení platný pas informující nás o jejich naturalizovanosti, ale nikdy nejsou součásti národa, který vychází z etnického hlediska. Pojmenování, jako Anglie, Francie a Německo, kdysi souvisela s konkrétními kmeny a ty byly sotva maurské, beduínské nebo zulské, tato skutečnost ukazuje, že moderní národní státy již neodráží etnickou identitu původních indoevropských kmenů - nebo alespoň ne zcela – a to dělá z celé této skutečnosti frašku. Je severní Paříž se svojí velkou africkou populací stále ještě francouzská? Jsou Turci, kteří se usadily v Německu Němci? Samozřejmě, že ne.
Rasa definuje, kdo jsme, tím že nám poskytuje identitu a existuje pro to zatraceně dobrý důvod. Bez zachování této zásadní rozmanitosti, něčeho co můžeme najít všude v přírodě, se svět stane jednotvárným, standardizovaným a monotónním a lidé na této planetě se nevyhnutelně stanou součástí barevné kaše jednotného lidstva. Národní anarchisté chtějí zachovat všechny rasy na světě a věří, že multikulturní svět skončí zánikem všech ras. Rasový separatismus je jediným způsobem, jak může být ekologická rovnováha obnovena. Uvědomujeme si, že k tomu nemůžeme přinutit všechny obyvatele velkých měst, z nichž mnoho má rasově smíšené děti a přejí si žít mezi cizím obyvatelstvem, a ani se o to nepokoušíme.
Jsme přesvědčeni, že národní státy Západu se v několika příštích desetiletích zhroutí a naše území se začnou určovat podle rasových a kulturních hranic. (5) Není nutné jednat s lidmi nehumánně, jako Němci a Sověti v minulém století, což skončilo katastrofálně pro všechny strany. Národní anarchisté chtějí vytvořit nové společenství na základě vlastních rasových a kulturních hodnot. Mravní zásadou budoucnosti bude úcta k jiným a jednotnost v rozmanitosti.
...
Poznámky Revolta.info:
1) Co však v kostce vůbec představuje „Národní anarchismus“? V minulém století jsme podle „Národního anarchismu“ byli svědky zuřivého souboje dvou protikladných ideologií – kapitalismu a marxismu. Příchod národního anarchismu se proto zdá pro jeho zastánce nevyhnutelností, která chce tyto antagonismy překonat. Základem „Národního anarchismu“ je odmítnutí státu a zakládání vlastních organických a dobrovolných komunit - „Národní anarchismus“ nechce nikoho měnit či přesvědčovat, ale dobrovolně získávat. Cílem je tedy nezávislost na státu – vznik etnických komunit, zakládání podnikových družstev, velkostatků a vlastních vzdělávacích institucí. Důraz je kladen na „rolnický a lidový“ způsob života a solidaritu v rámci komunity, tedy tzv. organický socialismus. Budoucnost leží pro rasově uvědomělé anarchisty v etnicky homogeních a samostatných mikroregionech, které budou pro-lokální a anti-globální. „Národní anarchismus“ se svým archaickým (tribalistickým) uspořádáním, tak po vzoru Spenglera odmítá civlizaci (tj. kultura ve velkém), která značí zánik kultury společenství – organická a pospolitá síť kmenů má přinést skutečnou rasovou solidaritu. A kdo je nejvýraznější postavou „Národního anarchsimu“? Katolický odpadlík Troy Southgate.
2) Problém části Západní „konzervativní pravice“, která dbá na křesťanské civilizaci a občanech, kteří by se jí měli podřídit, ale už neřeší „kdo“ jsou ti občané. Soužití vyplívající z bio-kulturního původu je jimi nahrazeno v rámci trhu společenskou smlouvou. Někteří křesťanští konzervativci žijí ve svém omylu, že jejich Evropa postavena na křesťanství zůstane stejnou Evropou, i když už nebude obydlena etnickými Evropany. Největším omylem „křesťanských konzervativců“ je to, že Evropa vděčí křesťanství za vše, ale opak je pravdou – to křesťanství vděčí Evropě a evropanům za vše. I proto se „Národní anarchismus“ odklání od monoteistického univerzalismu k náboženskému a filosofickému polyteismu.
3) Překvapivě i náš konzervativec V. Podracký ve svém Nadčasovém humanisnu zastává tendence a názory, že společnost může přijímat imigranty a zároveň zůstat kulturně stejnorodou pokud imigranti přijmou ze své hodnoty křesťanské civilizace. Pak se prý evropanem může stát každý (!).
4) Zde se „Národní anarchismus“ shoduje s marxismem, pro nějž je moderní národní stát a moderní národy, uměle vytvořeným sociálním konstruktem, který je otrokem mezinárodního kapitálu. „Národní anarchismus“ však neodmítá skutečné lokální nacionalismy či kmenová rozdělení, která si uvědomují pravou podstatu národního společenství a lidu. Samotné slovo lid původně znamená vazbu „krve a půdy“, u nás však tuto konotaci slovo „lid“ během komunismu ztratilo a slova, jako „lidový“ a „lidová“, dnes díky tomu představují spíše snižující až hanlivá označení. Naše samotné „národní obrození“ bylo postaveno na „lidovém uvědomění“, které má kořeny na vesnicích mezi rolnickým lidem. Pravě zde přežily nejstarší zvyky a zkušenosti lidu. „Národní anarchismus“ se tedy může nazvat jakýmsi postmoderním „návratem k pohanství“.
5) Toto myšlení směřuje v ne „reconquistu“ Evropy, ale v komunitarismus – rasovou separaci v rámci „rozpadlých“ národních států. Není však komunitarismus ústupkem, který vyvrací národ a lid? Není lid ve své „krvi a půdě“ závislým na svém prostoru, své vlasti, která ovlivňovala kulturu lidu a lid utvářel zčásti jí? Máme přenechat svou část půdy, tedy i součást naší kulturní identity, alogenním skupinám tak lacino? To jsou kritické otázky, které bude „Národní anarchismus“ v budocnu jistě vyvolávat.
