Strasserismus

 Socialistická revoluce, nutnost národního státu, zničení kapitalismu a úplné vymazání liberální parlamentní demokracie. Tak by se dala v pár bodech nazvat ideologie tzv. sociálního - nacionalismu, který ve 20. a 30. letech minulého století vznikl v Německu kolem bratrů Gregora a Otto Strassera.

Bratři Strasserové byli socialističtí revolucionáři, jejichž teze vycházela ze základu, že socialismus je nedílnou součástí nacionalistického vyznání. Oddělením sociální podstaty z pojmu národ, ignorujeme základní fakt, že jsou to lidé, kteří tvoří národ. Bez lidí nemůže byt národ a národ bez lidí nemůže existovat. Důležité je, ale nezaměňovat slovo socialismus za marxismus, který bratři zásadně odmítali. Marxismus se podle nich vzdal svých rasových kořenů a vydal se cestou liberalismus a materialistických idejí, internacionalismu a třídního boje.

Zásadně byli proti kapitalismu, který pro ně byl vykořisťovatelský, antisociální a neetický v posuzování lidí pouze z pohledu majetku a peněz. Zavrhovali parlamentní demokracii, skutečné společenství lidí může být podle nich nastoleno pouze zničením stranického systému, strany mají už ze své podstaty za cíl rozdělovat názory lidí jejich kádrováním do stran. Vítězství jejich revoluce by neznamenalo ve svém cíly politickou moc, ale moc by stala nástrojem k prosazení sociální spravedlnosti.  

„Vše co je škodlivé pro existující řád, má naší podporu, protože chceme absolutní katastrofu … jednou větou; jsme pro politiku katastrofy. To znamená kolaps liberálního Systému. Jako nacionální socialisté jsme pro vše, co urychlí začátek katastrofy tohoto Systému. Jsme pro každé udeření Systému, pro každou vládní krizi, každé oslabení státní moci a Systému … to pro nás bude jenom dobré … a vždy se musíme tyto krize pokusit posílit … s cílem urychlit smrt tohoto Systému.“ Gregor Strasser

Gregor Strasser se v roce 1921 připojuje ke straně NSDAP a jeho bratr Otto jej následuje v roce 1925 poté, co je vyloučen ze Sociální demokracie za svůj horlivý nacionalismus a antisemitismus. Bratři se ujímají vedení severní části strany a pod jejich vedením vznikají nové a nové organizace. Pod heslem „My dělníci jsme se probudili!“ bylo apelováno na největší část Německého obyvatelstva – na dělníky.  Mezi jejich nejbližší spolupracovníky patřil v té době mladý Joseph Goebbles. V organizacích, které jsou pod jejich patronací, vzniká odlišný ideologický proud než v organizacích na jihu, které jsou vedeny Hitlerem. Severní část strany sílí a brzy má více členů než organizace na jihu. Gregor Strasser se stává lídrem propagandy a organizačním vůdcem strany. Gregor Strasser reorganizuje strukturu NSDAP na regionální organizace s vertikálním způsobem řízení. NSDAP se stála silně centralistickou ve způsobu řízení a s vysokou úrovní propagandy. Strasserovy návrhy na restrukturalizaci Německé říše byly přijaty v platnost NSDAP v roce 1932 pod názvem „Politische organisation“. Strana se stává masovou a Adolf Hitler začíná moc bratrů pociťovat a vzniká veliký názorový rozkol mezi ním a bratry.  

„Kapitalistický Systém s vykořisťováním ekonomicky slabých, ničením pracovních míst, neetickým způsobem hodnocení lidských bytostí podle bohatství, namísto duchovních hodnot a jejich úspěchů, musí být nahrazen novým Systémem, Národním socialismem!“ Gregor Strasser

Křídlo NSDAP kolem bratrů Strasserů prosazovalo organické struktury státu, které by byly naplňovány v politice přirozenými autoritami, které by tvořili tzv. lidový stát a v socializované hospodářské výrobě odbory a zastupujícími dělnickými radami. Prosazovali decentralizovaný stát, který je rozdělen na kulturně rozdílné autonomní oblasti s rozšířenou působností pravomocí v souladu s národním zájmem, ve kterých by byla nastavena stejná plánovaná samosprávná socialistická ekonomika. V rámci ekonomiky požadovali úplnou socializaci a kolektivizaci velikých průmyslových podniků národem, které by byli vedeny samotnými dělníky a jejich odbory v kooperaci s majitelem.  

Iniciativa malých soukromých podnikatelů by byla zachována, ale jejich výrobní činnost by podléhala plánované ekonomice státu a potřebám komunity. Pokud by stát uznal, že soukromé podnikání není směřováno tam, kam je žádoucí, zasáhne. Dělnicí by taktéž měli možnost zakládání podnikových družstev. Část zisků těchto podniků by byla mezi dělníky spravedlivě dle pracovních zásluh přerozdělena, část by připadla státu k plnění jeho závazků vůči národu. Řemeslná výroba by zůstala individuální a byla by organizována cechy. Buržoazie a byrokracie měla být zničena a asimilována do nového socialistického způsobu výroby. Finanční kapitál by byl rovněž znárodněn státem a bylo by skoncováno s lichvou. 

„Já jsem kritizoval a zavrhoval liberální iluze o lidské rovnosti, … jediná rovnost, která musí být národu nezbytná, je rovnost příležitostí.“ Otto Strasser

 Velký důraz byl bratry kladen na pozemkovou reformu. Podporovali vyvlastnění velkých pozemků v Německu, s tím, že pozemky mají být přerozděleny rolnickým rodinám. Všechna půda by byla ve vlastnictví státu, zemědělské rodiny by měli půdu pouze ve formě dědičného pozemku. Otto Strasser píše o zemědělství v jeho „Struktuře německého socialismu“ :

„Úkolem zemědělství je, aby uživilo národ. Pozemek, který je k dispozici jednotlivcům, je výhradním vlastnictvím národa, není vlastnictvím jednotlivců, ale národa a komunity. Byl námi vybojován a kolonizován a je na nás abychom ho ubránili před nepřáteli. Společnost jako vlastník pozemku ho dá k dispozici národu – těm schopným a ochotným. To se bude provádět pomocí samostatných rolnických zastupitelství. Velikost farem bude omezena tím, že nikdo nemůže mít více půdy, než je schopen obhospodařit a minimálně musí mít tolik půdy, že bude schopen uživit sebe a svou rodinu. Maximální omezení bude mít za následek velké množství pozemku, a to zejména ve východním Německu. Toto rolnické vyrovnání je zapotřebí. Statkář, který dostane pozemek, bude mít závazek farmu sám řídit k prospěchu svému a k prospěchu obce, které bude dodávat potraviny. Bude muset platit daň z pozemku - desátek nájemného - obci. Ta bude splatná ve formě věcného plnění, přičemž částka bude stanovena v souladu s oblastí a kvalitou půdy. V případě, že držitel pozemku zemře, přechází farma na syna, který bude schopen a ochoten vést farmu dál. Pokud bude farmář bezdětný, bude pozemek opět přerozdělen jiným rolníkům. V případě špatného hospodaření, bude pozemek navrácen obci, rozhodnutím místního samosprávného orgánu (rolnická rada) v dohodě se zástupci státu.“

Na rozdíl od Hitlera bratři odmítali germánský imperialismus na východ a německou nadvládu v Evropě. Podporovali vznik Evropské federace rovnoprávných a svobodných národů, zavrhovali přehnané rasové teorie a nadřazenost národů. Evropský bílý člověk měl podle jejich teze stejný původ, prosazovali tedy Evropu národů - duchovní, kulturní a socialistickou spolupracující Evropu, ve které má každý národ své místo, svůj úkol a je s ním jednáno jako s rovným. Hitler je odmítl poslouchat a pustil se do boje za Velkoněmeckou říši, do boje proti zbytku Evropy.  

„Idea je božského původu, lidé jsou pouze jejími nositeli. Vůdce slouží ideji, pouze však za předpokladu, že jí je absolutně věrný. Ale Vůdce je člověk, a tomu je lidské chybovat.“ Otto Strasser

Socialistické postoje, silně antikapitalistické, volající po úplném zničení starého systému a nastolení státu, v němž by měli hlavní slovo svobodné odbory za dohledu státu, však vadily Hitlerovi a jeho vůdcovskému principu vedení státu. Hitler, který měl strach o svou moc, na bratry útočil a oni naopak útočili na něj se slovy, že zradil socialistickou revoluci jeho podporou kapitalistů. Největší rozkol nastává v roce 1930. V dubnu tohoto roku odbory v Sasku vyhlašují generální stávku a Otto Strasser požaduje jejich plnou podporu od německých pracovníků. Mezitím velkoprůmyslníci apelují na Hitlera, aby názory Otta Strassera odsoudil a přiměl ho stávku zastavit. Hitler tedy iniciuje soukromou schůzku s Otto Strasserem, kde se jej snaží přimět k tomu aby se podrobil jeho vůdcovské autoritě. Během vzrušené debaty obviňoval Hitler Otto Strassera z utopického idealismu a neposlušnosti vůdci.  

Otto Strasser měl pravdu, Hitler měl zájem pouze o svou moc a upřednostnil sebe před ekonomickou svobodou Německého lidu. Otto Strasser obvinil Hitlera z pokusu zničit sociální revoluci v zájmu spolupráce s pravičáky. Hitler to rozzlobeně popřel a snažil se ospravedlnit to, co dnešní kapitalisté s oblibou nazývají „svobodné podnikání“. Také pokračoval v obhajobě kapitalistických filozofií, že „moc je právo“ a „pouze silnější přežijí“. Otto Strasser zůstal věrný svému přesvědčení a nakonec byl ze strany vyštván poté, co zakládá Svaz revolučních národních socialistů (předchůdců Černé fronty). Otto Strasser byl přinucen nakonec žít tajně v exilu v Kanadě až do roku 1955. Gregor Strasser se podrobil Hitlerově moci a doufal, že vůdce si uvědomí, že cesta, kterou nastolil je špatná. Nakonec byl Gregor Strasser zavražděn během „Noci dlouhých nožů“ v roce 1934 (rozkaz k jeho zatčení a vraždě vydal zřejmě Hermann Goering). Hitler byl o několik let později nucen přiznat, že vražda Gregora Strassera byla chyba. 

Ačkoliv bratři Strasserové ve svém politickém boji neuspěli a stali se sami obětí „síly“, kterou pomohli stvořit, tak jejich myšlenky a ideje Třetí cesty ovlivnily spousty myslitelů a politických aktivistů napříč celou Evropou a přetrvali dodnes. Boj Evropy proti kapitalismu totiž neskončil. 

„My jsme socialisté a ne pouze sociální reformátoři. Nebojme se nazývat socialisté, ačkoliv Marxisté tuto myšlenku tak pošpinili!“ Gregor Strasser