Již Jan Amos Komenský nás nabádá, abychom spojovali vzdělání a hru. V tomto duchu vyrazila skupina českých zástupců na kulturní akci Tana delle tigri pořádanou přáteli z Casa Pound. Tuto akci jsme si spojili s poznávacím výletem jedné z kolébek evropské civilizace - Římem.
Pamětihodnosti starého Říma
V první fázi naší cesty jsme chtěli poznat veškeré významné dominanty tohoto velkolepého města. A čím jiným začít než návštěvou Vatikánu; městského státu jež je sídlem papeže – nejvyššího činovníka katolické církve. Velkolepě působí již Svatopetrské náměstí. To ale ještě nejsme v bazilice sv. Petra, která na mnohých zanechává nesmazatelný dojem. Výhledem z kopule této architektonické památky se nám poprvé naskýtá pohled na město z ptačí perspektivy a postupně se před námi zjevují všechny významné památky. Nezbytná je i návštěva Vatikánského muzea, které je jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě. Celá expozice je rozložená na trase o délce 7 km. Uvnitř muzea se nachází i světoznámá Sixtinská kaple zdobená malbami Michelangela.
Další významnou památkou byl Pantheon – chrám původně pohanský - zasvěcený všem bohům, později katolizován Papežem Bonifácem IV. roku 609 n.l. Díky tomu se zachoval v dobrém stavu do dnešních dnů. Nutno dodat, že jeho kupole o průměru 43,3 metrů je největší na světě. Další významnou dominantou Říma je bezesporu Národní památník Victora Emmanuela II (který je pohřben v Pantheonu), slavnostně otevřen v roce 1911.
Nedaleko se již rozkládají starobylé ulice Fora Romana, které bylo v dobách antického Říma centrem všeho dění. Nacházelo se zde mnoho trhů, chrámů, bazilik, vítězných oblouků, ale také místa, kde působili řečníci a politici. V současnosti zde nalézáme jen ruiny památek pocházejících převážně z doby starověkého Říma, které byly přímým svědkem světových dějin. Forum je pamětníkem projevů mnoha významných řečníků; například Marca Antonia, který zde pronášel smuteční řeč po zavraždění Caesara nebo Cicera.
Volně se dostáváme k největšímu amfiteátru, který byl kdy v římské říši postaven – ke Koloseu. Bylo postaveno mezi lety 70 – 80 n.l. a sloužilo jak ke gladiátorským zápasům tak i ke stylizovaným námořním bitvám, zápasům s divou zvěří, popravám a rekonstrukcím známých bitev. Navštívili jsme spousty historických a významných míst, o kterých by se daly napsat celé knihy (Fontana di Trevi, Piazza Navona, Andělský hrad a mnoho dalšího).
„Západ může být zachráněn jen vrátí-li se ve svém novém, jednotném evropském vědomí k duchu Tradice.“ Julius Evola
Moderní dějiny Říma
Navštívili jsme i místo, kde žil a tvořil tradicionalistický filosof Baron Julius Evola. Evolova díla ovlivnila a stále ovlivňují mnoho pronárodních myslitelů a aktivistů. Jsou motivující a inspirativní především svým existencialismem. Více o tomto mysliteli se můžete dočíst zde.
Unikátní je také čtvrť EUR (Espozione Universale Romana) na jižním okraji Říma, kterou nechal vybudovat Benito Mussolini jako obraz velikosti fašistického režimu. Kvůli válce nebyla úplně dokončena a svého dokončení se dočkala, až na počátku padesátých let. Mimo grandiózní architekturu zde můžete vidět i antické sochy zdravící vztyčenou pravicí či reliéf, na kterém jsou vyobrazeny dějiny Říma a nechybí zde ani Mussolini na koni.
Na druhém konci města můžete navštívit Foro Italico, což je komplex sportovních stadionů, který nechal vybudovat rovněž Mussolini. Dříve se jmenoval Foro Mussolini. Při příjezdu k areálu vás upoutá veliký obelisk s nápisem Mussolini. Nejzajímavější nám zde přišel stadion Stadio dei Marmi, který je lemován antickými sochami zobrazující sportovce při různých disciplínách.
Zajímavé bylo pozorovat, jak většina běžných Italů bere fašistickou epochu svých dějin bez předsudků a je schopna v této oblasti logického úsudku bez emocí. Dle předního italského představitele tzv. třetí cesty Gebriele Adinolfiho je Mussolini považován spoustou Italů za otce národa. „Mussolini je v dnešní Itálii totéž, co byl Napoleon ve Francii před sto lety. Nejen vůdcem, ale jistou hodnotou a identifikačním prvkem mezi lidmi.“, napsal Adinolfi.
Jak známo skutečná demokracie je demokracií právě proto, že je schopna tolerovat i krajní názory. O tom, že ta italská je na mnohem vyšší úrovni než třeba ta česká jsme se přesvědčili při diskusích s italskými přáteli. Ti nám sdělili, že dle nedávného rozsudku poslední instance italského soudnictví není nezákonné tzv. heilování (původně starý římský pozdrav) a rovněž je legální a legitimní hlásit se k fašismu.
Exkurzi do italské justice bychom vřele doporučili mnoha českým soudcům a soudním znalcům na extremismus jako např. panu Mazelovi. Ve své malosti a omezeném vidění světa by ovšem možná tito pseudo-znalci nebyli schopni pochopit takovou míru tolerance pro nonkonformní názory, s nimiž nesouhlasí.
„Pouze nejnižším a nejprimitivnějším vrstvám společnosti lze předstírat, že receptem na veškeré štěstí a lidskou důstojnost je to, co bylo správně nazýváno zvířecím ideálem, blahobyt hodný hovězího dobytka.“ Julius Evola
Casa pound a Raido
Další zastávkou byl okupovaný dům Casa pound (http://www.casapounditalia.org/) (dále jen CP), kde jsme si prohlédli interiéry a dozvěděli se více o fungování těchto squattů, které jsou dnes už rozesety téměř po celé Itálii. Tato návštěva byla pro nás všechny velice zajímavá. Protože i v češtině už existují články, které dobře popisují fenomén CP, odkážeme na jeden z nich (http://radicalboys.com/web/historie/511.html?joscclean=1&comment_id=3507), abychom vše zbytečně neopakovali.
Navštívili jsme také útulný klub Cutty Sark a kamenný obchod La Testa di Fero (http://www.latestadiferro.org/os/index.php) s bohatým sortimentem a nakladatelstvím. Oba rovněž spadají pod CP.
Méně známou, ale neméně zajímavou skupinou aktivistů je Associazione Culturale Raido (http://www.raido.it/). Skupina, která interpretuje evoliánství aktivistickým směrem. Zaměřují se spíše na vydávání knih, časopisů a pořádání přednášek. Jejich obchod nabízel mnohem větší knižní sortiment než obchod CP a bylo vidět, že jejich aktivismus není až tolik praktický, spíše je více zaměřen na teoretickou, intelektuální a filozofickou bázi.
„Na jedné straně stojí masa lidí s labilními emocemi a instinkty k fyzickému požitkářství, na druhé straně hrstka lidí, nositelé legitimity a autority s nadosobní věrnosti ideám.“ Julius Evola
Tana delle tigri
Jak bylo v úvodu naznačeno, tak jsme se do Říma nepřijeli jen vzdělat, ale také se pobavit, odreagovat a utužit mezinárodní kontakty. Proto jsme navštívili dvoudenní festival plný hudby a sportu, spojený s mezinárodním graffiti jamem.
Název festivalu Jízda na tygru byl inspirován dílem Julia Evoly, které se jmenuje Jezdit na tygru. Vyšlo i v češtině (http://www.kosmas.cz/knihy/148632/jezdit-na-tygru/) a vřele ji doporučujeme. Jezdit na tygru je metaforou vyjádřený přechod (dnes žijeme v době přechodu), jemuž se nelze vyhnout a jemuž se při plném vědomí rizik a nutnosti musíme postavit. Pokud se dokážeme svést na tygru, vyhneme se jeho útokům, ale také ho můžeme ovládnout k našemu prospěchu či podrobit naší vůli.
Celá akce byla rozdělena do několika částí. Soutěžilo se v graffiti - se spreji i štětci, čehož jsme se zúčastnili a obstojně konkurovali ostatním soutěžícím. Dále se zde bojovalo v ringu. Zvolenými styly bylo muay thai a MMA. Když na sportoviště přicházela i děvčata a neúprosně rozdávala jednu ránu za druhou, tak se nejednomu účastníkovi tajil dech. Paralelně na pódiu již probíhal hudební program. Mnohým rozpumpovali krev v žilách němečtí Moshpit, jiní sázeli na italskou klasiku v podobě Ultima Frontiera či Zetazeroalfa, která každá svým způsobem dostávala publikum do varu. Během dvou dnů se zde vystřídalo mnoho účastníků a účastnic.
Kolorit události doplňovaly stánky převážně s textiliemi, knihami a CD. Nechyběly však i další drobnosti. Originálně působil stánek s vyšívacím strojem, kde si mohl účastník vyšít jakýkoliv motiv. Také neobyčejně působil stánek tibetských mnichů, kteří zde prodávali své výrobky. S mnichy jsme se dali do řeči a dozvěděli se spoustu zajímavých informací. Byli z Indie, kde žijí, protože, jak známo, Tibet je okupován komunistickou Čínou a v současnosti jsou na nějaký čas v klášteře v Římě. Bavili jsme se především o právu na identitu jednotlivých národů, nutnosti solidarity v otázkách identity napříč světem a o nebezpečí multikulturní koncepce světa. Mnozí levicoví aktivisté podporující Tibet by se možná nestačili divit, jaké mají tito lidé názory. Vyměnili jsme si kontakty a snad se budeme moci v budoucnu dočkat nové spolupráce mezi českými aktivisty a tibetskými mnichy.
„Vyvolenou rasu netvoří primárně fyzické, ale duchovní znaky. Hodnota rasy není v krvi, ale v duchu, a proto lze ve všech rasách najít vynikající jedince.“ Julius Evola
Akci podpořil i výše zmíněný Gebriele Adinolfi (http://deliandiver.org/2009/05/kdo-je-gabriele-adinolfi.html), který je znám svou podporou hnutí CP. Rozhovor s tímto aktivistou nejen o CP si můžete přečíst zde (http://deliandiver.org/2009/06/gabriele-adinolfi-prekazky-je-treba-prekonavat-srdcem.html).
Tento výlet a účast na Tana delle tigri byl pro všechny z nás velkou inspirací, která se zcela jistě odrazí v našem budoucím aktivismu.
„Život je úkol s nadosobními cíli. Ideje a mýty jsou víc než historická fakta a povinnosti má být obětováno vše.“ Julius Evola
