„Láska k národu je stejně přirozená jako láska k vlastní rodině. Tuto lásku nelze nikomu vyčíst, lze si ji jen vážit. Ať je současný svět jakkoli chaotický a rozmělňující, svou rodinu se přece ze všech sil snažíme zachovat a měříme ji zvláštními měřítky, prostoupenými vnitřním pochopením. A národ, to je také rodina, jenomže jiné úrovně a rozsahu jej spojují neopakovatelné vnitřní vazby – společný jazyk, společná kulturní tradice, vzpomínky na společnou historii a její úkoly do budoucna, proč by uchování národa mělo být hříšné?“
„Zdá se, že ve všech urbanizovaných společnostech se v lidech vyvíjí cosi jako podvědomé přání zemřít, které činí jedince lhostejném k faktu, zda rodina a jeho rasa přežije anebo ne.“
