Ferdinand Tönnies (1855 – 1936), profesor na universitě v Kielu uveřejnil již r. 1887 svou knihu Gemeinschaft und Gesellschaft, kde vyslovil pojetí sociologie, které bylo v podstatě podobné tomu, které později formuloval Simmel. V tomto cenném díle nepodává Tönnies jen náris „čisté“ a „formální“ sociologie, nýbrž předvedl základní ráz této sociologie tím, že provedl skutečnou analysu základních forem sociálních vztahů. Podle Tönniese jsou dvě základní formy společnosti, čili sociálních vztahů: „pospolitost“ (Gemeinschaft) a „společnost“ (Gesellschaft).
Gemeinschaft jest jednotka individuí s „organickou vůlí“, jejíž solidarita plyne z přírodních sil pokrevenství. Jest výtvorem přírodním, čili jest druhem přírodního organismu. Není zde osobní vůle. Jednotlivci jsou jen členy sociálního tělesa, mají přirozenou solidaritu, harmonické vztahy a totožnost vůle, protože individuální vůle je potlačena vůlí pospolitosti. Výsledkem této „organické“ solidarity jest společný majetek a zákon, který není ničím jiným, než zákonem rodinným.
Gesellschaft jest celek jednotlivců, kteří vcházejí v interakci podle své vlastní individuální vůle, aby dosáhli vlastních cílů. Není přírodním výtvorem a není přírodním organismem, jest spíše mechanismem umělým.
Další rozdíly obou forem společnosti jsou:
Gemeinschaft / Gesellschaft: obecná vůle / individuální vůle; není individuality členů / individualita členů; převládání obecných zájmů / převládání individuálních zájmů; víra / doktrína; náboženství / veřejné mínění; mravy a zvyky / móda a libůstky; přirozená solidarita / smluvní solidarita, obchod a výměna; obecný majetek / soukromý majetek.
Historicky se objevuje Gemeinschaft dříve než Gesellschaft, protože primitivní skupiny, rodina a kmeny jsou konkrétními příklady těchto forem společnosti. Během doby se však Gemeinschaft počala rozkládati a vznikla Gesellschaft. Pokračovala na úkor pospolitosti. Člověk byl pospolitostí méně a méně poután. Místo toho stále více směřoval k tomu, aby se dočasně a smluvně stal členem stále početnějších a větších skupin. Tak přešly dějiny od pospolitosti k společnosti, od „lidové kultury ke státní civilisaci“.
Převzato z P. Sorokin – Sociologické nauky, Praha 1936, str. 394 – 395.
