Národní Obec Fašistická

Národní obec fašistická (NOF) byla česká fašistická politická strana, která působila v období první republiky a krátce i za druhé republiky. Národní obec fašistická byla založena v roce 1926. V jejím čele stanul bývalý představitel československých legií v Rusku, hrdina bitvy u Zborova a bývalý náčelník československého generálního štábu generál Radola Gajda, který ve funkci vůdce strany zůstal až do jejího zániku v roce 1938. Strana nikdy nedosáhla významného politického vlivu, v parlamentních volbách v roce 1929 kandidovala jako součást Ligy proti vázaným kandidátním listinám, která získala tři poslanecké a jeden senátorský mandát. Ve volbách v roce 1935 kandidovala NOF samostatně a získala šest poslaneckých mandátů.

Národní obec fašistická se inspirovala italským fašismem, který přizpůsobovala českým podmínkám. Požadovala silný národní stát založený na korporativním principu, vystupovala též výrazně protiněmecky. Československý fašismus se stavěl nad třídy a požadoval podřízení osobních a třídních zájmů potřebám národa, což vyjadřovalo heslo „Blaho vlasti budiž našim nejvyšším zákonem“. Fašisté uznávali existenci společenských tříd, „spočívajících na podkladě kvalit každého individua“. Na tomto základě chtěli vybudovat nové mravní prostředí národa a změnit organizační podstatu státu. Cílem bylo vytvoření národního stavovského státu, řídící vše v obecném zájmu. Za hlavní příčinu zla považovala NOF systém, v němž mají hlavní slovo předsedové politických stran, kteří získali rozhodující vliv díky „nemravnému systému vázaných kandidátních listin“, demoralizujícího veškerý politický život a následně korumpujícího zákonodárné sbory a ovlivňujícího i chod státní správy. Podobné metody podle fašistů pronikly i do obchodu, umění i vědy a stát se přes veškeré lidské a materiální bohatství utápěl ve vnitřní krizi. A zatímco většina obyvatelstva byla zasažena krizí a nižší sociální vrstvy trpěly nouzí, byl stavěn na obdiv nespravedlivý blahobyt velkopodnikatelů. Parlamentní demokracie měla být nahrazena demokracií „stavovskou“. Systém politických stran měl být zrušen, neboť vede k rozeštvání lidu.

Stavovské zřízení bylo chápáno jako zřízení, jenž bylo řízeno stavy - což by se dnes dalo přirovnat k odborovým organizacím a vládě „odborníků“ zároveň. Zákonodárný sbor měl sestávat z odborníků, delegovaných jednotlivými stavy - volbou ze středu stavovských syndikátů. Program NOF počítal se 4 stavy - zemědělským, dělnickým, stavem obchodníků, živnostníků a průmyslníků, a konečně stavem duševních pracovníků. Do Parlamentu měli volit voliči v rámci svých stavů, tedy zemědělci v zemědělském apod. Každý pracující by byl členem svého syndikátu. Tento stavovsko-hospodářský parlament měl mít nejnutnější počet členů, nejvýše až 150, senát by byl tvořen 60 zástupci a měl být strážcem nejvyšších idejí a národních tradic. 1/3 senátorů měli volit občané, další třetinu virilisté z veřejného života - rektoři vysokých škol, zemští prezidentové, atd. a poslední třetinu by nominovala hlava státu z řad významných osobností.

Vládu v představách NOF tvořilo 8 ministrů, odborníků z jednotlivých stavů. Mohlo jít jedině o Čechy nebo Slováky. Němci, Maďaři či Židé se nesměli stát členy vlády, bylo by jim zaručeno respektování občanských práv, nemohli by však být vykonavateli státní moci. Zákonem měla být zakázána možnost nákupu půdy cizinci, stejně tak průmyslových a hospodářských podniků a objektů. 80% majetku, zejména velkých průmyslových podniků v rukou tehdejších zahraničních vlastníků, měl být vykoupen nebo vyvlastněn. Zaměstnanci cizí státní příslušnosti měli být propuštěni. Menšinová politika měla být prováděna ve stejném duchu, jako ji aplikovaly Polsko, Maďarsko a Německo. Ministři měli být za své činy zodpovědní, stejně tak za jednání svých žen a dětí, za které by ručili majetkem. Poslanecké platy měly být zrušeny a nahrazeny příjmem odpovídajícím odpracované pracovní době při zákonodárné činnosti. NOF rovněž tvrdě požadovala úplnou revizi majetků ministrů, poslanců, senátorů a dalších politiků současných a bývalých. NOF v rámci svého programu usilovala o ochranu dělnictva, zastavení přílivu cizího kapitálu a jeho vytlačení – „Politická samostatnost bez hospodářské nic neznamená“. Dále prosazovali omezení velkokapitálu, kartelů a monopolů. NOF požadovala revizi pozemkové reformy - pozemky měly být rozdány potřebným. Podpora živností a zemědělců. Jedním z témat byla korupce a zneužívání financí. Fašisté prosazovali bezplatné školství, včetně studia na vysokých školách. Chtěli nastolit naprostou rovnost mezi pohlavími, práce mužů a žen měla být mravně a finančně stejně hodnocena a ženy měly mít možnost svobodné volby povolání.

Prosazovali taktéž právo všech na práci a slušnou a důstojnou odměnu za ni, školní výuku v národním duchu, jejíž součástí mělo být zavedení občanské výchovy, rozšíření nezávislosti soudů nemocenské a starobní pojištění by přešlo v ruce státu a přestalo být zdrojem vysokých příjmů ředitelů a vedoucích jednotlivých pojišťoven na úkor dělníků a poplatníků. Samospráva měla být depolitizována a okresy a obce spravovány nejlepšími hospodáři bez ohledu na politickou příslušnost. Státní hospodářství a soukromý sektor měly stavět na principu soběstačnosti, průmysl se zbytečnou nadvýrobou by byl redukován a naopak podporován rozvoj odvětví, v nichž Československo bylo odkázáno na zahraničí, cíl představovalo dosažení vyrovnaného poměru mezi výrobou a spotřebou, což vyžadovalo i zdokonalení distribuce zboží a subdodávek. Lichva měla být postavena mimo zákon, měl být regulován poměr zisku a prodejní ceny produktů. Dále program obsahoval požadavky jako „Cílevědomě podporovat domácí výrobu ať průmyslovou nebo zemědělskou.“ dále „Zodbornění vlády, ministerstev a osobní odpovědnost ministrů.“. „Zastavení sanování krachujících podniků a bank finančními dotacemi ze státní kasy“. „Nadvláda mezinárodního velkokapitálu, zhoubná politika bank a monopolů musí být zlomeny, aby nedocházelo k vykořisťování pracujících stavů v národě“.

Program dále vysvětloval, že fašismus klade mnohem větší důraz na národní zájmy než buržoazní nacionalismus. Jak dodává Ivo Pejčoch (1), program NOF stavěl národní zájmy nad zájmy společenských tříd, ty měly spolupracovat na vymýcení nepoctivosti a pomoci potřebným a sociálně slabým. NOF měla mládežnické spolky, které však byly zakazovány, jelikož se pohybovaly za hranou zákona. Dále odborovou organizaci, a Fašistickou pomoc což byl spolek žen, který organizoval pomoc pro chudé.

Od samého začátku stáli fašisté v absolutní opozici proti levicové kulturní frontě, která v té době ovládala český tisk a byla silně podporována i tehdejším Hradem. Není žádným tajemstvím, že jak Masaryk tak i později Beneš veřejně s obdivem vzhlíželi k tehdejšímu SSSR. Jak moc generál Gajda ležel v žaludku tehdejšímu Hradu si je možné odvodit ze špinavé kampaně, kterou na něj začátkem roku 1926 ušili.

Během tohoto roku byla v levicových novinách postupně rozpoutána série článků, která se generála snažila co nejvíce pošpinit. Později se přidalo i z cela absurdní obvinění, které Gajdu nařklo z toho, že je údajně sovětským špionem, který má dodávat do Moskvy citlivé francouzské dokumenty (2). Na podporu tohoto obvinění byli obstaráni i falešní svědci a pomohlo i Benešovo ministerstvo zahraničí, které dodalo údajné falešné materiály. Generál Gajda se však proti obvinění bránil žalobou proti pomluvám, kterou nakonec vyhrál. Soud mimo jiné konstatoval, že veškeré obvinění jsou neprůkazná. Přesto byl však Gajda armádou nakonec subarbitrován.

Tím však Gajdovy problémy zdaleka nekončí. Do špinavé hry se s obrovskou zarputilostí zapojil i sám Masaryk, který nechce nic jiného než Gajdu absolutně pošpinit a zbavit veškerých funkcí. To se mu nakonec i de facto daří.

V roce 1935 se NOF stavěla proti volbě Beneše prezidentem republiky. NOF nerezignovala ani v tak těžké době okolo událostí z roku 1938, které pro mnohé Čechy znamenaly potupnou porážku a ponížení. Čeští fašisté byli připraveni bránit vlast se zbraní v ruce. Podle Pejčocha, Gajda dokonce objížděl jednotlivé vojenské posádky a apeloval na vojáky, aby se nevzdávali a povzbuzoval je. Členům své strany nařizoval, aby rukovali.

V době druhé republiky se NOF stala součástí Strany národní jednoty a zanikla. Po druhé světové válce nesměla být strana obnovena. Nutno podotknout, že řada členů této strany se podílelo na odbojové činnosti, za kterou zaplatili svým životem nebo odsunem do koncentračního tábora. Například JUDr. Karlík, právník a člen NOF, který se v letech druhé světové války aktivně účastnil odboje, byl zatčen gestapem a roku 1944 popraven v koncentračním táboře. S jeho jménem jsou spojeny také středočeské odbojové skupiny Lechovci a Karlíkovci, které byly složeny výhradně z bývalých členů NOF. Několik studentů, bývalých členů NOF se kvůli organizaci demonstrací, které vyústily smrtí Opletala, ocitli v lágrech. Do koncentračního tábora byl za odbojovou činnost rovněž poslán i vysoký funkcionář, ideolog a zakladatel NOF Dr. Ing. Zdeněk Zástěra, kde zahynul. Dále soudce JUDr. Branžovský, aktér řady afér NOF, se z lágru po válce vrátil a byl nadále soudcem.

V době protektorátu byla NOF obnovena, byla však jednou z mnoha nevýznamných kolaborantských organizací, a roku 1942 existovala v podstatě jen na papíře. S touto obnovenou stranou neměl Gajda nic společného, v době protektorátu se stáhl do ústraní a odmítal s Němci kolaborovat, jeho synové spolupracovali s odbojem, přičemž jeho syn Jiří byl dokonce pro účast na odbojových aktivitách zatčen a uvězněn gestapem.

Sám Gajda pomáhal československým vojákům v odchodu do emigrace. Přesto byl po skončení druhé světové války komunistickými soudci odsouzen ke dvou rokům vězení. Nic naplat nebyla ani celá řada svědků, která mluvila v jeho prospěch. Jak udává Pejčoch, Gajda spíše zaplatil za svoji činnost v době první republiky, a pravděpodobně zde hrála roli i osoba Edvarda Beneše. Těžce nemocný odešel z tohoto světa 15. dubna 1948. Do dnešních dnů odpočívá na jednom z malebných Olšanských hřbitovů. Až budeme mít cestu kolem zastavte se tam a s kytkou v ruce uctěte v tichosti památku na jednoho z opravdu největších novodobých hrdinů českého národa. 

Poznámky:

(1)  Ivo Pejčoch je známým českých historikem, který má na svém kontě řadu odborných publikacích.

(2) Mělo se jednat o jakési francouzské vojenské materiály, které měl Gajda získat při studiu na pařížské vojenské akademii.