úterý 4. března 2014

Český lev


Symbol českého lva symbolizuje českou zem již přes 800 let. Tento heraldický symbol je také vlastním všem českým patriotům – proto je i symbolem české kulturní a zemské svébytnosti.

Lev je pro Evropu a Čechy cizokrajným a exotickým zvířetem. Jak se tedy dostal do erbové heraldiky českých pánů a českého lidu? To se můžeme dozvědět ze dvou zdrojů – prvním je mytologická legenda o Bruncvíkovi, druhým pohled do historie naší země.

Legenda vypráví o moudrém a spravedlivém českém knížeti Bruncvíkovi, který se rozhodl vydobýt slavné erbovní znamení, a proto se spolu se svou družinou vydal do exotických zemí. Zde zažil mnoho dobrodružství a velikých vítězství, když bojoval po boku své družiny s exotickými zvířaty a bájnými obludami. Během jedné z této bitev Bruncvík zachránil život lvu, když srazil obludného draka. Za tuto statečnost tak získal erbovní právo na lva.

Historický pohled nabízí ne tak romantickou pravdu. Přestože lev není zvířetem evropským, tak v celé Evropě byl dobře znám. Zprávy o něm do Evropy přinášela rytířská vojska, která se sním setkala během křížových výprav. Lva mělo i mnoho evropských pánů ve svých dvorních zvěřincích cizokrajné zvěře. Lev se vždy těšil obdivu a respektu – byl vnímán coby symbol odvahy a síly, ve středověku charakterizoval rytířské ctnosti a záslužnou ušlechtilost.

V českých zemích se symbol lva zřejmě poprvé objevuje u moravského markraběte Vladislava Jindřicha v roce 1213. Lva nechal na své mince razit Přemysl Otakar I. Již dvouocasého lva ve své heraldice pak používal i Přemysl Otakar II. Druhý ocas byl do znaku přidán římským krále Otou IV. Brunšvickým, jako projev díků za vojenskou pomoc proti odbojným Sasům.

Lev v erbech se poté začal velikou rychlostí šířit v Čechách – přejímala jej řada českých měst jako symbol zdůraznění sounáležitosti a věrnosti s panovnickým rodem. 

Od těch dob je lev vyobrazován v červeném poli; sám je stříbrné barvy, má dva ocasy jako symbol blízkého přátelství, má rozžhavená ústa s vypláznutým jazykem symbolizujícími životní vitální postoj, stojí v bojovém postoji se zlatými drápy ukazujíc tak svou odhodlanost bránit se, na hlavě má zlatou korunu symbolizující českou svébytnost a samostatnost. Je vůdčím heraldickým symbolem mezi dalšími českými erbovními vyobrazeními jakými například jsou přemyslovská plamenná orlice a orlice svatováclavská.  

Český lev je jedním z největších symbolů české identity. Je symbolem, který se vždy objevoval v dějinách českého lidu, ať v okamžicích největší slávy nebo největších porážek – vždy však značil za každé situace hrdost ve vítězství i v prohře. Hrdost, která se nevzdává a dále nese prapor se lvem – jako předtím mnoho skvělých mužů a žen s jedním cílem – svobodou pro české země a jejího lidu. Český lid své bojové šiky vždy formoval pod vlajícím praporem se lvem.

Dnes je tento prapor pokryt špínou a hanbou. Je na čase, aby český lid přestal urážet sám sebe, shodil ze sebe plášť „švejkovství“, který na něm již přes 90. let ulpívá díky snažení a masochismu rádoby intelektuálů a opět v sobě zažehl ducha předků. Jsme potomci českého lidu, který si proklestil svou mnohdy trnitou cestu dějinami. Nejsme potomci masarykovských ideálů falešného humanismu, který v různých převlecích infikuje národ dodnes. Jsme potomci hrdého lidu a ne těch, kteří skládají zbraně.