Národní Anarchismus - komunity proti státu

Nesmíme brát za samozřejmé skandály s poslaneckými výlohami, korupci na vysokých místech a ani politiky, kteří lžou, aby nás přesvědčili o parlamanetní demokracii, která je ve skutečnosti jen podvodem na lidi - tento Systém sám o sobě je prohnilý až do morku kostí.

V minulosti politický proces zahrnoval malou skupinu zemědělců, válečníků a duchovních. Ti se pravidelně scházeli, aby diskutovali o potřebách a přáních svých komunit. Zejména šlo o téma bezpečnosti a blahobytu. Politika samozřejmě vždy čelila zneužívání, ale Anglo-saský (Germánský) tradiční systém Witenagemot (také známý jak Witan) byl jedním z nejvíce decentralizovaných příkladů toho, jak naši předkové vykonávali politickou správu, která směřovala od zdola nahoru. Witenagemot představoval schopnost smyslu pro pochopení odpovědnosti a povinnosti vůči lidu, zcela jinak než je tomu u dnešních prospěchářských politiků.

Witenagemot vznikl jako ojedinělý kmenový fenomén, který dokonce zahrnoval lidová shromáždění, která se čas od času konala na různých místech. Žel důsledkem invaze Normanů do Anglie v roce 1066 byl Witenagemot přeměněn na elitnější Curia Regis, který sloužil jako poradní orgán Krále a později z něj vznikl první parlament. Tato drobná změna se stala velice výhodnou pro Normanské zřízení, které začalo centralizovat moc do rukou stále se zmenšujícího počtu lidí. Po anglické občanské válce v 17. století byla moc monarchie zredukována a větší moci nabyl parlament. Ten se stal vlivovým nástrojem pro feudály a vládnoucí třídu, než aby usnadňoval životy slušných lidí a odrážel jejich názory v záležitostech běžných dní.

Základním problémem parlamentní demokracie je ta skutečnost, že je zastupitelská. Skutečně, zatímco je lidem dána možnost zvolit politické strany a vybrat politiky z jejich regionu, je jim upřena možnost tyto politiky odvolat nebo nahradit jinými po dobu několika let – v závislosti na tom, kterého státu a parlamentního systému se toto týká. Také z vlastní zkušenosti moc dobře víme, že politici nejsou moc úspěšní v dodržování svých slibů. Směřují k tomu, aby byli zvoleni a po zvolení zrazují své sliby. Takže zatímco politici tvrdí, že budou reprezentovat Vaše zájmy, ve skutečnosti mluví o zájmech strany. Termín strana (“a party”) se váže k části (“a part”) celku, proto se od člena parlamentu neočekává, že bude reprezentovat zájmy všech lidí obývajících určité území, ale jen určitou část této komunity (tedy jen ty, kterými byl zvolen). A to všechno bez ohledu na fakt, že se politici málokdy obtěžují své sliby plnit.

Namísto zastupitelské demokracie, kterou politici využívají jako nástroj, kterým dosahují vlastních zájmů na úkor společnosti, věří Národní-Anarchisté v participaci. Jinými slovy namísto toho, abychom hlasovali pro politiky jednou za několik let a pak jim umožnili chovat se do dalších voleb jak si zamanou, věříme, že by to měl být právě lid, kdo se chopí aktivní role v politice. Ne na národní úrovní, ale ve svých regionech. Místo politiků chceme delegáty. Delegáty, kteří musí reflektovat přání lidu nebo budou okamžitě vyměněni. Takový proces předejde korupci a neodpovědnosti a zajistí, že lidé budou mít skutečné slovo v místních záležitostech, které se jich dotýkají. To bude znamenat přiblížení se systému, který bude podobný tomu, co dříve představoval Witenagemot. Přestože Národní-Anarchisté nevěří v aplikování centralizovaných pravidel, akceptujeme že skutečná forma rozhodování bude striktně ustanovena v každé komunitě. A termín komunita je zde klíčový.

Skutečnost, že lidé dali tolik moci do rukou států znamená, že společenské tradice a hodnoty jsou stále rozkládány a to alarmující rychlostí. Národní zákony a ústavy jsou relativně moderním fenoménem a předpokládají, že lidé nejsou schopní sami se organizovat do komunit, do společenství, a tak předali odpovědnost do rukou státu. Přemýšlejte o tom. To chcete skutečně přenechat své záležitosti byznysmenům, politikům, různým zastupitelům, soudcům, celníkům, vojákům, policistům anebo by jste raději viděli moc, majetek a zbraně v rukách komunity, do kterých ve skutečnosti patří? Čím méně budeme závislí na státu a jeho institucích, tím bezvýznamnějšími se stanou. Jednou se tak stane a už nebudou potřeba pro požadavky lidu, budou smeteny. Proto bojujeme za komunity proti státu.