Jsem zdráv na těle i mysli a naplněn láskou k své ženě a svým dětem. Miluji život a neočekávám od něj již nic víc než zvěčnění své rasy a duše.
Nicméně v podvečer mého života čelí má francouzská a evropská vlast nesmírnému nebezpečí. Cítím povinnnost k činu dokud mám ještě sílu. Věřím, že je nutné obětovat sám sebe k prolomení letargie, která nás souží. Vzdávám se toho, čím pro mě život zůstává za účelem protestu a najití (prozření). Vybral jsem si vysoce symbolické místo, katedrálu Notre Dame v Paříži, kterou respektuji a obdivuji. Byla postavena géniem mých předků na místě starobylých kultů připomínajícím náš prastarý původ.
Zatímco mnozí muži jsou otroky svých životů, moje gesto ztělesňuje etiku vůle.Obětuji se, abych probudil dřímající svědomí. Vzpírám se osudu. Protestuji proti jedům duše a tužbám invazivních individuí zničit kotvy (kořeny) naší identity zahrnující rodinu, stěžejní základ naší tisícileté civilizace. Zatímco bráním identitu všech národů v jejich domovech, stavím se proti zločiinu výměny (nahrazení) našich lidí.
Převládající diskurz nesmí zanechat své jedovaté nejasnosti a Evropané musí nést důsledky. Postrádaje identitární (společné) náboženství, které by nás spojovalo, sdílíme společnou paměť vracejíc se až k Homérovi, zdroji všech hodnot, na nichž bude založeno naše budoucí znovuzrození, poté, co se rozejdeme s metafyzikou neomezeného, neblahým zdrojem všech moderních excesů.
Předem se omlouvám všem, kdo budou trpět v důsledku mé smrti. Především své ženě, dětem a vnoučatům, stejně jako svým přátelům a následovníkům. Ale nepochybuji o tom, že až bolest a šok opadnou, pochopí smysl mého gesta a vymění svůj zármutek za pýchu. Doufám, že vydrží pohromadě. V mých posledních textech najdou náznaky a vysvětlení mých činů.
Dominique Venner
