Moderní svět je krize. Revoluce moderních idejí přinesla rozpad všeho, co vymaňuje život pouhé přítomnosti v zájmu dlouhověkého. „Naše hodnoty“ stejně jako „naše Evropa“ v současnosti neexistují. Nezbývá než revoluci, která znamenala naši porážku, přetavit v novou revoluci - v pečeť našeho vzestupu - v „novou kulturu“.
Dějiny nejsou nenávratně ztraceny, rozhodně neskončily včera. Dějiny utvářejí lidé, stejně jako dějiny utvářejí je. Nic není nenávratně ztraceno. Moderní Evropa stojí na rozcestí – buď prohlubující se chaos, nebo Evropa nová – „naše autentická“. Rozhodnutí spočívá v mobilizaci vůle. Moderní svět má až magicky sebedestruktivní potenciál, který může znamenat přerod – netušené možnosti. V rámci Jüngerovské logiky se v boji řiďme touto poučkou: Ne odsoudit modernu jako celek, ale bojovat proti ní jejími zbraněmi – „naším imperialismem“. Na vrcholu modernu pak překonat nadmodernou - archefuturistickým věkem.
Překonat modernu „novou kulturou“, která bude bytostně negativní k idejím moderny, ale nezavrhne technický pokrok a možnosti, které moderna stvořila a udělá z nich prostředky naší vůle a součást našich etických norem. Žádné restaurace starého, žádný konzervativismus – vždyť on sám stál na počátku moderny, protože stále vyklízel pozice a na první otázku nepřítele „proč?“ odpověděl dogmatické „proto“. Ustrnutí ducha přivedlo krizi, které se chopila moderna.
Konzervativismus a restaurace starých řádů není součást našeho indoevropského ducha – tomu Nietzsche velí ne dívat se zpět, ale dopředu – ven. Překonat staré pravolevé dichotomie syntézou toho, co je možná na první pohled v rozporu (sociální spravedlnost, řád a organická demokracie), ale vždyť již Herakléitos věděl, že rozpor vytváří harmonii a netušené možnosti. Proti dogmatizmu, za naše hodnoty a normy, které jsou stálé i když prostředky politična, vnější svět a ideje se mění. Proti strnulosti. Za přitakání životu a tvůrčímu duchu, zasazenému v „naší kultuře“.
Proti reakci a konzervativismu, který se uspokojuje životními podmínkami, v nichž žije, anebo touží po návratu stejného, co již není. Proti myšlení lidí, kteří si svět dokáží představit pouze takový, který byl v den, kdy se narodili. Za revoluční vůli, která chce dosáhnout dokonalosti, které se však dá dosáhnout pouze nedokonale. Za život, ve kterém se „útočí“ a ne jen „brání“!
