pondělí 22. dubna 2013

Malá šedá země: Severní Korea


Severní Korea, jeden z posledních států jež se velmi diskutabilním bojovým způsobem snaží o zachování svojí plné suverenity, opět čelí palbě mezinárodní kritiky.

Juche, státní ideologie malé asijské země bazíruje na spisech politické filozofie jejího zakladatele Kim-Ir Sena, je přizpůsobena koncepci soukromého, veřejného i politického života. jako celku. Vesměs je chápána, jako jistá forma komunismu, prosazujícího zejména zájmy svého státu, ve kterém je komunistická internacionála stavěna do pozadí. Juche znamená jedním slovem soběstačnost. Vyzývá k politické suverenitě, ekonomické soběstačnosti a vojenské nezávislosti. 

Spravedlnost namísto požitkářského trvalého růstu 
Severní stát korejského poloostrova je tedy vzhledem ke svým postojům schopen svobodného politického rozhodování bez ohledu na vůli globálních korporací. Autarkie a militarismus jsou pak logicky důsledkem čistě sebeobranných mechanismů a projevem protiimperialistické sebeobrany. Není tedy překvapením, že zejména USA v roli světového žháře a agresora představují pro tuto zemi nebezpečí. Také redaktor Blaue Narzisse Robin Classen varuje před nebezpečím jaderného globálního konfliktu a kritizuje nedostatek mezinárodní spolupráce s Pchjongjangem.

Ekonomika KLDR samozřejmě není na vzestupu. Na jedné straně země nedisponuje dostatečnou rozlohou orné půdy pro uživení veškerého svého obyvatelstva, proto jsou jí formou letecké, vlakové i lodní dopravy každodenně dováženy potraviny z Číny. Na druhou stranu, ekonomický růst ani předpokládat nelze, jelikož ekonomika země není postavena na trvalém růstu, ale především na principech rovnosti. Severokorejský manažer továrny by pokládal za nepřijatelné, kdyby měl vydělávat více peněz, než její ostatní zaměstnanci. Sám sebe totiž vnímá za součást kolektivního celku. 

Tvrdé postupy všemocného západu
Mýtus o zaslepeném a dementním obyvatelstvu Severní Koreje fanaticky zapřisáhlých komunismu je ve světě stále pracně udržován, přitom však nebere v potaz a neguje charakter dálného východu a celkový obraz charakteru země a její vzdělávací filozofii. Jedná se o uměle vytvářený obraz, nikoliv reálný stav. Nedávné propagandistické reportáže státu například ostře napadají mediální praktiky západu a poukazují na podvrhy v režii západní žurnalistiky. 

Severní Korea není přímou reálnou hrozbou, ale především trnem v oku všemocným Spojeným státům. Žádná jiná země nestaví tolik na stálé expanzi svých mimo územních vojenských základen (s výjimkou bývalých koloniálních území Francie, kde jsou školeni příslušníci cizineckých legií). Moc dobře jde vidět postupy vůči zemím, jež přistupují k hospodářské politice trvalého růstu pohrdavě. USA prakticky neustále udržuje otevřenou možnost kdykoliv vojensky zasáhnout na kterémkoliv místě ve světě.

Evropa už celé desetiletí sehrává roli zbabělé loutky Spojených států, souhlasí s téměř každým válečným konfliktem, každou imperialistickou lží a každým dalším zábleskem bomby nad svobodnou zemí. Především pak proto, že je pak sama morálně, politicky i ekonomicky řízena do závislosti.  

Setkání kousavých psů 
Severní Korea je země, ve které se zastavil čas. O tom není pochyb. S postupy tohoto státu se nemusíme plně ztotožňovat, schvalovat je, ani je nijak ospravedlňovat. Zejména pak z důvodu, že víme o celém regionu příliš málo. Účelnost Juche a demonstrativní odmítnutí hospodářského a kulturního imperialismu Západu je však pro nás příkladné a nemusí nutně znamenat narušení našeho profilu.

Poznámka Revolta.info: 
KLDR je země mnoha tváří. Máloco na ni lze obdivovat. Může budit pohoršení, ale i uznání. Jedno je však jisté - zatímco kosmopolitní Jih ztrácí díky kapitalismu svůj etnický obraz (dnes na 1 300 000 imigrantů zejména z Číny a tento počet stále stoupá díky malé porodnosti), Sever si svoji homogenitu a identitu stále udržuje. Lze namítnout, že tato země je zbídačená a zcela v úpadku. Je však nutné hledat příčiny tohoto stavu. Ještě na konci 70. let byla Severní Korea pod křídly SSSR rozvinutější a daleko bohatší zemí, než Jižní soused, který ačkoliv je dnes „bohatší", je vysoce zadlužen.

Situaci v KLDR zhoršuje především mezinárodní izolace, sankce, a embarga. To jsou nástroje Západu proti neposlušným zemím. Byly uvaleny na bývalou Jugoslávii, Kubu či Irák, kde v těchto zemích způsobily mnoho tragédií. V praxi tyto zbraně Západu brzdí jakýkoliv technický pokrok, ať už v hospodářství, nebo ve zdravotnictví. To nutí i tuto zemi neustále improvizovat. Kterýkoliv politický systém v této situaci by se bezesporu dostal do stejně slepé uličky.   

Tamní společnost je řízena armádou, to umožňuje tomuto státu, alespoň „přežívat". Tato praxe nutí zemi uchýlit se k myšlence Songunu (upřednostňování armády). S podobnou myšlenkou si Julius Evola „zahrává" ve své úvaze „Armáda jako světonázor". Vojenská síla, kterou tento osamělý stát disponuje, představuje takřka jediný možný prostředek, jak si vynutit mír a bránit svoji suverenitu. Jako velice smutný odstrašující příklad lze uvést například politické postupy v Libyi. Ta byla velmi bohatou zemí, fungující jako věřitel mnoha západních států. Měla však slabou armádu a zastavila vývoj jaderných zbraní. Díky tomu se stala obětí západní imperialistické agrese. Nejsme-li geopoliticky slepí, zjišťujeme, že „neposlušných" zemí na mapě světa ubývá …