„V každém národě existuje sice rozptýlená a malá, ale způsobilá skupina lidí, schopných vlády dobré. Žije obvykle nenápadně, nepovšimnuta, často pronásledována. Tvoří nepatrnou menšinu obyvatelstva každého státu, každého národa, žije v ústraní svým intenzivnícm duchovním životem ve svém vlastním, osobním duchovním světě. Nestojí o pozornost nezasvěcených, nestojí o moc, nestojí o vládu, pocty či bohatství. Tito vládcové duchovního kosmu hledají klid v povznesení nad malichernými požadavky politiky, doby a moderního člověka. Vědí, že nemohou pomoci, protože pomoci si může jenom každý sám. Pěstují svůj duchovní svět aniž dávají veto duši davů. Vždycky se dovedou ovládnout a s bezpečným odhadem hodnot se vyhýbají bezcenému světu malých lidí. Pohybují se pouze ve vybraných vrcholcích duchovního života lidstva a věnují se vnitřnímu nazírání a kontempelaci, protože všechno ostatní je pouze ubohé. Tuto duchovní aristokracii, tato knížata lidského roku, však nelze získat pro politiku. Opustili svět lidského ubožáctví a lidských malicherností, která tvoří svět politiky. Naprostá většina občanů kteréhokoliv z dnešních států by je nepřijala a nerozuměla by jim. Většina dnešních lidí, kteří se sami nazývají moderními, je zcela oddána vymoženostem technické a konzumní civilizace, negativním materialistickým a naturalistickým filozofiím, zcela zbavena duchovních potřeb. Každá jejich otázka nebo problém jsou bezprostředně vyřešeny povrchními relativistickými poučkami.
S jednostranně vypěstovanými duševními schopnostmi, omezen ve své svobodě a zcela zmanipulován, ztratil dnešní člověk nutné předpoklady k víře ve svůj vlastní duchovní svět a jeho nadřazenost nad světy materiální. Davy těchto zubožených bytostí žijí v mravním indefirentismu a v intelektuální anarchii a jejich lhostejnost je izoluje především od nich samých. Intenzivní empirický a smyslový život, bohatý na vnější změny, odvádí člověka přítomnosti od vnitřní inspirace, od slyšení autoritativního hlasu jeho vlastního nitra. Propast, která se otevřela mezi těmito duchovními vyvolenci a davem, je nepřekročitelná davem a jeho vinou. Zprostředkovatelem mezi nimi a množstvím může být několik set osamělých duchů, kteří jsou snad ještě schopni hloubat o budoucnosti, kterou si davový konzument nedovede ani představit. Jsou však blíže vší lidské nedostatečnosti a mohou proto být schopni určovat vkus lidí, formovat ideje, vytvářet emocionální klima, prejudikovat politiku svého národa. Tito zpravidla osamocení jedinci jsou mravní a intelektiální dominantou občanstva, vytyčující hodnoty a cíle nerozumenému množství materiálních spotřebitelů. Plní funkci mravní, nehlásí se k privilegiím, ale k povinnostem. Dvacet nebo padesát lidí, kteří reprezentují dobrou vůli a duchovní potenci, může pro duchovní, mravní, a politický vývoj učinit neuvěřitelné věci, aniž by byli členy organizace nebo politické strany. Aniž vládnou mocenskými prostředky státu, mohou garantovat stabilitu ve veřejném životě.
(...)Blaho či bída česka bude záviset na tom, zda se najde dostatečně velký počet soudných intelektuálně a mravně samostatných lidí, kteří jsou ve svém osamocení s to a mají odvahu vyvodit ze svého osobního postoje konsekvence i ve svém jednání.“
Miroslav Dolejší
