Veliký český vlastenec Karel Jaromír Erben (narozen 7. Listopadu 1811 v Miletíně v Podkrkonoší – zemřel 21. listopadu 1870 v Praze) byl člověkem v zájmech a schopnostech všestranným – právníkem, historikem, archivářem města Prahy, politikem, vědcem, ale zejména literátem, v jehož hlavním zájmu se ocitla folklórní lidová slovesnost českého národa.
Jeho kulturní duše se projevovala již od jeho mládí talentem a smyslem pro hudbu. Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové odešel do Prahy studovat práva a historii. Během svého studia se začal stýkat s Karlem Hynkem Máchou a Františkem Palackým. K. J. Erben se po svém studiu začal toulat po své vlasti – navštěvuje Chodsko a zejména Jižní Čechy. Začal být přitahován národní architekturou a lidovou slovesností, jíž se stal sběratelem a vykladatelem. K. J. Erben je tak nejvýznamnějším českým autorem lidového romantismu.
V lidové slovesnosti K. J. Erben brzy objevil něco mnohem staršího, než křesťanskou společnost, do které se svým osudem narodil. Za pověstmi, mýty, bájemi a lidovými pravdami poznával mnohem starší odkaz předků, jejich náboženských mýtů a jejich výkladů světa. K. J. Erben v lidové slovesnosti objevil identitu a starý svět Slovanů, jehož relikty přetrvaly na českém venkově a z části se přetvořily do jeho doby. Pod vlivem této lidovosti tak vznikají tři jeho veliká díla: Písní národních v Čechách, Prostonárodní české písně a říkadla a Kytice z pověstí národních.
Hlavním dílem K. J. Erbena je poslední z třech výše jmenovaných sbírek Kytice z pověstí národních, jež je unikátní básnickou sbírkou ukazující obrazotvornost slovanského života (slovanským vlastencům byla sbírka Erbenem taktéž věnována), ve kterém vystupují tajemné přírodní síly a mýtické postavy (Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek). Sbírka je lidovou epikou, která ukazuje, co pro starý slovanský lid bylo posvátným - sbírkou se line zejména téma lidských vztahů a mateřské lásky k potomstvu, která ženu, jež je v Kytici povětšinou ústřední postavou, vystavuje dilematu mateřství (básně Kytice, Poklad, Zlatý Kolovrat, Vodník, Vrba a lilie a Dceřina kletba).
Rozpor v lidském životě podle lidové slovesnosti interpretované K. J. Erbenem nastává při porušení posvátných vztahů odvíjejících se od přírody, proti jejímuž trestu a silám je člověk bezmocný. Každé zhřešení proti posvátnému je v Kytici souzeno, tak jak soudil přísný lidový názor mravní – za provinění neúprosný trest. To staré Slovany odlišovalo od křesťanské etiky, která trest z části díky pokání promíjí.
V závěrečné epické básni sbírky Kytice z pověstí národních nazvané Věštkyně zanechává K. J. Erben jako český vlastenec nadčasový vzkaz svému národu:
Nenaříkejte, neštěstí a osud
že vás tak tvrdě potkaly,
však naříkejte, že jste jimi posud
rozumnější se nestaly !
(...)
Tisíc let ušlo, co své milé syny
svornosti učil Svatopluk,
však neproniknul dotud, do hodiny
moudrého slova zlatý zvuk !
že vás tak tvrdě potkaly,
však naříkejte, že jste jimi posud
rozumnější se nestaly !
(...)
Tisíc let ušlo, co své milé syny
svornosti učil Svatopluk,
však neproniknul dotud, do hodiny
moudrého slova zlatý zvuk !
