V podnikové sféře by se mělo vyvinout široké spektrum forem vlastnictví, měly by zde být soukromé, družstevní, smíšené, akciové a státní společnosti. Aby se však zabránilo formování nadměrné koncentrace soukromého kapitálu doprovázené současným odcizením rozsáhlých vrstev společnosti od kapitálu, bylo by třeba hned od počátku usilovat o přímou akciovou účast zaměstnanců na všech tržních podnicích. Akciové spolupodílnictví, podíl zaměstnanců na zisku a na řízení je tím, co popisuji jako všeobecnou spoluúčast. V té či oné formě by měla tato všeobecná spoluúčast existovat ve všech podnicích s výjimkou malých soukromých firem s minimálním rozsahem kapitálu.
Všeobecná spoluúčast může mít podobu jak kolektivního vlastnictví ze strany zaměstnanců (družstevní podniky, podniky s neutralizovaným kapitálem), tak individuálně vyjádřeného akciového vlastnictví ze strany zaměstnanců (akciové společnosti). Bylo by výhodou, pokud by velké podniky, které byly dříve ve vlastnictví státu, dostaly formu akciových společností, jejichž zaměstnanci jsou spoluvlastníci a mají silný vliv na jejich činnost. Na jedné straně to bude zajišťovat rozvoj nezbytného trhu kapitálu. Na druhé straně by silná akciová účast zaměstnanců (zájem držitele akcií), doplněná demokratickými právy spojenými s podílem na řízení a hlasování, umožnila vytvořit rovnoprávné příležitosti pro uplatňování zájmů kapitálu i práce.
Soukromé zakladatelské iniciativy by měly být podporovány státem (právní pomoc, daňové úlevy atd.). Jakmile však dosahuje míra zisku určité vysoké úrovně, měl by být zaveden pro zaměstnance podíl na zisku, z části v podobě podílů na zisku, jež zůstávají jako zaměstnanecký kapitál (neutralizovaný nebo podílový kapitál) a z části ve formě podílů na zisku, které mají být vyplaceny (dividendy v akciových společnostech). To by si rovněž vyžadovalo zavedení daňového systému a opatření k regulaci podílu na zisku, která by zajistila soukromým podnikatelům zvyšující se zisky, tak aby byli dostatečně motivováni ke zvyšování efektivnosti.
Vývoj soukromého podnikání provázený zajištěním podílu na zisku zaměstnanců s akciovou spoluúčastí by měl být provázen demokratizací podnikového systému řízení. To znamená, že zaměstnanci by byli zapojeni do zásadních rozhodovacích procesů v podniku (politiky podniku) s volenými radami v soukromých, neakciových společnostech a s volenými představiteli do řídících orgánů nebo dozorčích rad v akciových společnostech; soukromí podnikatelé a řídicí orgány by nesly odpovědnost za běžné rozhodování.
Zaměstnanci by se měli zúčastnit na rozhodovacích procesech jak v řídících orgánech, tak v autonomních pracovních skupinách. V těchto autonomních pracovních skupinách by byly uplatňovány takové systémy, jako je střídavé pracovní zařazení či obohacování práce. Pracovní skupiny by byly dále významné i z hlediska iniciativy při hledání práce pro zaměstnance, kteří ztratili svoji práci v důsledku strukturálních změn.
...
Ota Šik (1919 – 2004) byl český ekonom, člen KSČ a politik Pražského jara 1968, který se pokusil vypracovat autentickou československou ekonomickou reformu, která podrobovala kritice nejen kapitalismus, ale i marxismus a centralistickou politiku SSSR. Jeho pokus o novou ekonomickou syntézu byl později označován jako „třetí cesta“. Po ztroskotání Pražského jara emigroval do Švýcarska. Zde byla jeho práce popularizována a rozproudila diskusi o ekonomické, politické a morální krizi, která je v kapitalistickém západě stejně jako v komunistickém východě: „Ze strachu před demokracií jim nezbývá než pokusit se udržet starý systém za pomoci násilí a represálií. To je krátkozraká politika nutně odsouzená k nezdaru. Čím později však se zhroutí, tím větší budou škody a tím větší bude rozsah lidského utrpení v zemích, jichž se to týká.“
