Stvořil sochy pro Olympijský stadion v Berlíně, stejně jako pro Světovou výstavu v Paříži 1937. Dnes jsou jeho práce známy téměř již jen z fotografií. Dnes může být Josef Thorak přidán na seznam zapomenutých umělců 20. století. Od roku 1945 jsou jeho práce vzpomínány pouze v souvislosti s nacistickým režimem v Německu. Ano, je faktem, že byl „oficiálním“ umělcem Třetí říše, ale z jeho životopisu je zřejmé, že ze své práce byl schopen žít ještě před tím.
J. Thorak se narodil 7. února 1889 v Salcburku, jako syn umělce. V otcově ateliéru se učil keramice. Ve věku 23 let nastoupil na Akademii umění ve Vídni. V roce 1915 odjel do Berlína s cílem zde ve studiu pokračovat. Od roku 1918 se J. Thorak začal živit, jako nezávislý sochař. V roce 1922 se dokázal prosadit v sochařských kruzích svým jedinečným výjevem Der sterbende Krieger, který byl věnován všem, kteří svůj život položili na oltář první světové války. V roce 1928 dostává státní cenu pruské akademie za své umělecké výtvory. Ale největší sláva měla teprve přijít.
Největší Thorakovi monumenty byly vytvořeny pro Hitlerova architekta Alberta Speera. J. Thorak stvořil sochařské skvosty pro veřejné budovy, ale také slavné výjevy „Koně“ a „Budování dálnice“ pro nové Říšské kancléřství. V jeho dílech se objevuje oslava hrdinského člověka, síla přímo sálající z kamene. V jeho díle však nalezneme také mystiku a něhu, která se stala s odstupem času nedoceněnou. J. Thorak byl velikým obdivovatelem žen, proto byl také schopen stvořit harmonii a něhu. Příkladem toho je socha „Krása po koupeli“ z roku 1935, při které mu stála, jako vzor mladá česká filmová hvězda Anny Ondráková.
J. Thorak byl veřejně známý jako obdivovatel ženského těla, ale jinak byl jeho osobní život jedním velkým tabu. Jeho manželkou byla židovka. Během období Třetí říše jí bylo povoleno odcestovat do Anglie, ale po válce se již odmítla za ním vrátit.
Přes svou velkou slávu byl J. Thorak po roce 1945 umělecky a společensky zničen (poválečné běsnění se nevyhnulo ani ničení jeho díla) a žil zcela izolovaně v Bavorsku. Jeho přátelé o něm mluvili, jako o zlomeném člověku. Přesto se našlo několik milovníků umění, kteří chtěli jeho um a slávu vystavit na odiv. V roce 1951 byla v Domě německého umění pořádána výstava, kam bylo zařazeno také několik jeho prací. Společnost pořádala proti této výstavě veliké protesty, stárnoucí a zlomený umělec pak prohlašuje: „Nechají mě už konečně na pokoji?“ Bavorský ministr kultury Josef Schwalber se jej však zastane a veřejně vyjádří podporu „svobodě umění“ a protestující konfrontuje argumentem: „Umění nemůže být zakázáno jen proto, že se kdysi některým nacistickým funkcionářům líbilo.“
Josef Thorak zemřel tři týdny po svých šedesátých třetích narozeninách 26. února 1952 v Hartmannsbergu, podle lékaře na následky astmatického záchvatu.
