Před nějakou dobou na náš email přišla prosba o pomoc s propagací nového projektu z okruhu národní scény. Rozjetí projektu bylo naplánováno na začátek července. Celý web běží v současné době na provizorní adrese a systému blogů na wordpressu. Do budoucna autoři projektu plánují profesionálnější pojetí webu i celkové propagace celého projektu. Někteří jedinci si jistě všimnou podobnosti s italským uskupení La Muvra. Je pravda, že tento italský projekt CPI byl pro zakladatele asi největší inspirací. Dovolte, abychom Vám představili zbrusu nový projekt Rupicapra...
Kdo jsme?
Zdolávání vysokých štítů, sestup a
prozkoumávání podzemí, divy přírody, jimž se lidské srdce neubrání,
staré hrady a tvrze, k nimž se vážou veliké činy hrdinů. To vše a mnohem
více je Rupicapra. Rupicapra je zkoumání, objevování a obdivování míst,
které po mnoha let inspirují lidského ducha, nutí k velkým činům a
utvářejí naši samotnou identitu. To jsou místa, která mají ohromnou
minulost. Místa, na kterých se ve své mysli můžeme alespoň na okamžik
stát těmi velkými hrdiny, lovci a objeviteli, o kterých jsme snili a
chtěli jimi být ve svém dětství.
Rupicapra je latinský název pro kamzíka.
Proč zrovna on? Je silný a zarputilý, neústupný – žijící v nelítostné
přírodě skal a nízkých trav, ale přesto tak vitální a průbojný s
odhodláním žít. Cílem našeho snažení je opět v sobě probudit tyto
vlastnosti a to skrze krásu naší přírody a velké historie, která se
odráží v našich kulturních památkách, ze kterých na nás dýchá velikost a
dokonalost. Rupicapra je o opětovném vtažení člověka do přírody, ze
které vzešel a o poznávání kulturních památek jeho předků. To vše
zformovalo jeho kulturu a společenství, do které se narodil a se kterým
sdílí svůj život.
Rupicapra si dává za cíl, aby člověk 21.
století opět poznal svou podstatu a aby mu alespoň z části byla
zodpovězena otázka „odkud přichází“, tím pozná odpověď na vše ostatní.
Rupicapra je tedy o alespoň částečném navrácení člověka přírodě. Je
alternativou a útěkem před nevzhlednými megapolis a jejich šedivých
předměstích vykořeněné flegmatické masy obývající velká města. Útěkem
před neskutečnou mobilitou života a techniky, jíž se člověk stal sluhou.
Je útěkem za krásou přírody a historie, která se nepřerušitelně prolíná
do budoucnosti a jen ji dnes nevidíme. Objevme proto dnes znovu vysoké
štíty našich hor, které nás měly za úkol po staletí chránit, mezi nimiž
se v krásné přírodě díky naším předkům utvořila unikátní kultura lidí,
kteří svými stavbami a uměním dokázali vyjádřit krásu a čistotu svých
pocitů.
Více na Rupicaprablog.
