„… usura, hřích proti přírodě… dává ti chléb z čím dál plesnivějších hadrů… dává ti chléb suchý jako papír… není v něm horské zrno ani vydatná mouka… v usuře linka bytní… v usuře se stírají kontury… a nikdo nenachází místo k prodlévání. Kameník nemůže ke kameni... tkadlec nemůže ke stavu... KVŮLI USUŘE... vlna nepřichází na trh... z ovcí není užitek kvůli usuře... usura je mor, usura otupuje jehlu v dívčí ruce...“ Ezra Pound, úryvek z básně Usura, Canto XLV
Člověk je součást živého, nerodí se jako nepopsaný list, již jeho narození a identita je mu osudem. Liberální pohled na člověka mu však připisuje „mesiášství“, každý prý může být vlivem působení pozitivních okolností „absolutním“ v pozitivním smyslu. Ale lidé jsou různí, je to právě ta mnohost a rozdílnost schopností a mezí, které tvoří identitu národa, tedy kompaktní organický celek.
Liberální ideologie člověka sjednocuje, stírá jeho kontury, bere mu skutečnou možnost své volby a v neposlední řadě tím ničí jeho rozměr a skutečnost lidství. V praxi je to ničení lidských společenství - přirozených korporací soužití. Skupiny spojené stejnou identitou nejsou tím, čím se nám snaží liberálové vysvětlit jejich podstatu. Nejsou to skupiny lidí, ke kterým se jedinci v minulosti přidávali kvůli maximalizaci svého profitu a cílů. Ale je to rozšířená funkce rodiny, která přerostla v kmen a ten v moderní národ, jehož základním rozměrem je etnická, historická a všeobecná duchovní hodnota identity.
Člověk má možnost být dobrým i špatným, chytrým i hloupým. Nikdy není absolutním dobrým, ale naopak, pro mnohé tragicky rezonuje mezi dvěma póly všeho možného. V některých okamžicích dějin více, jindy méně. To je jeho skutečnost bytí. To vše současná liberální filosofie u člověka a jeho společenství popírá. Ničí tak hodnoty a zažité kolektivní smlouvy, které mají za úkol tuto skutečnost bytí pozitivně organizovat a zapojovat člověka do politického dění. Liberální svět, který si nárokuje „absolutní monopol pravdy“ o člověku je tak bezbranný proti lidské přirozenosti, která má i svá negativa. K určování dějin se tak dostal ten špatný pól lidské možnosti, který má v praxi pro lidstvo znamenat neoliberální „kapitalistický konec dějin“, který je usurou lidské duše, ve které je člověk pouze vykořistěným statistou. Usurou duše, která svými kapitalistickými pravidly ozbrojuje syny proti otcům a štve člověka proti člověku, jen z toho jednoho prostého smyslu současného bytí celé civilizace - bytí peněz.
Civilizace padá, ale alternativu nehledá. Kde ji také hledat - veškeré veliké ideje lidstva jsou mrtvé, hodnoty byly převráceny a ztratily svou kontinuitu, jsou tunelovány potřebou chtění moderního světa, zahnány mimo veřejný život a nahrazeny nízkostí. Akceptování kapitalistického „konce dějin“ je marností věku člověka. Kapitalismus je převráceným komunismem - oba dva stejně uzmou společenství duši, stejně jako jeho výrobní prostředky ve prospěch cizích zájmů a na konci této tragédie se opět značí ona usura, mor našeho věku. Ale nebude právě onen vládnoucí kapitalismus právě tím, že je „světa prostý“ a neustále rozvracející jakýkoliv stabilní řád lidského společenství cestou k revoluci, kterou sám svojí krizí prolomí bludný kruh naší revolty? Od revolty bychom měli jít neohrožení po nové cestě, Třetí cestě, která se vyhne státní byrokracii i anarchii, nýbrž na sebe vezme úkol založení nového řádu - opozici proti modernímu světu a globálnímu neřádu. Revoluci, při které z člověka „ekonomického“ stane tvor živoucí a dogmatům nebezpečný.
-
Pozn.: Lichva, usura, byla pro Pounda záměrnou lidskou aktivitou, záměrným ziskem na úkor života druhých lidských bytostí i na úkor života, hromaděním potenciálně využitelné energie. Činností, která vede ke korupci lichváře a materiálnímu zotročení druhých. Chamtivost je však atribut, podstatná vlastnost lidské podstaty, jako by Pound přece jen poznal zlo uvnitř lidského srdce. Zde uvnitř srdce pro chamtivost podléhá láska lichvě. (Jakub Guziur - Mythus Ezry Pounda: Úvod do četby Cantos, 2004, 2012)
