Vývoj od odvážného, bezohledného podniku, poháněného pouze myšlenkou na výdělek, k pečlivě uvažujícímu a plánujícímu hospodářskému závodu byl obsažen už ve vlastní zákonitosti hospodářství samého; bylo to imanentní nutkání technického a průmyslového vývoje. Kdo se mu oddal, musel jej také sledovat až do posledních důsledků a ty byly, že se podnikatelstvo muselo vzdát samo sebe. V tomto vývoji byla tragická nutnost, neboť jen podnikatel jakožto typ a nositel moderní technické revoluce vůbec umožnil technickou revoluci; průmyslová revoluce si takřka vytvořila tento typ pro své vlastní účely; avšak jen proto, aby jej potom zase vymýtila, když bylo dosaženo podstatného cíle industrializace. Věta, že revoluce pohlcuje své vlastní děti, platí právě i zde.
Volné soutěživé hospodářství se vyřadilo rozličným způsobem samo, než vypukla vlastní krize, v níž dnes žijeme. Obě hlavní linie vedou k tvoření stále větších velkozávodů, a tím stále více k anonymitě jakož i k stále úplnějšímu tvoření kartelů a svazů. Celkem se tedy zřetelně projevuje tendence tvořit stále větší hospodářské jednotky. Také hromadná výroba sama vedla k rozčlenění pracovních pochodů, jež pak zase musely být důmyslně shrnovány a tím vedly ke vzniku moderních obrovských závodů, v nichž byla podstata hospodářské činnosti přeložena do konstrukčních kanceláří, do laboratoří, kalkulačních oddělení a jiných míst pro plánování produkce. Zde se už zřetelně ukazuje proměna podnikatelské činnosti od „podnikání“ k „plánování“.
Vidíme tedy, že se zde odehrává vývoj jež snad můžeme charakterizovat tak, že jde od „podniku“ k „závodu“. Podnik ve starém smyslu měl v sobě něco úplně svobodného a samostatného, dokonce snad něco ovládajícího, kdežto závodu je vlastní spíše služebná funkce. Cítíme u něho, že stojí ve službách ještě vyšší věci, že je členem nějakého většího celku.
Tomuto účelu slouží také dalekosáhlá samosprávná organizace hospodářství, v níž se zase na vyšší úrovni, jež odpovídá moderní technice, objevují staré organizační formy hospodářství, jako cechy, pořádky nebo společenstva v podobě zemských jednot nebo ústředních svazů. Této samosprávě může stát přikázat úkoly, jež uznal za nutné; musí mít možnost ponechat jejich provedení v podstatě smyslu hospodářství pro pospolitost, při čemž se také jednotlivci může zase poskytnout volnost k svobodnější činnosti.
Ferdinand Fried - Sociální revoluce
