Fašismus byl jedinou z hlavních ideologií dvacátého století, která se objevila společně se stoletím samotným. Jednalo se o syntézu organického nacionalismu a antimarxistického socialismu, o revoluční hnutí opírající se o odmítnutí liberalismu, demokracie a marxismu. V jádru znamenala fašistická ideologie zavržení materialismu. Liberalismus, demokracie a marxismus byly pokládány za různé aspekty jednoho a téhož materialistického zla.
(...)
A pravě tato vzpoura proti materialismu umožnila - od počátku století - konvergenci antiliberálního a antiburžoazního nacionalismu a odrůdy socialismu, která i přes své odmítání marxismu zůstala revoluční. Tato forma socialismu byla také apriorně antiliberální a antiburžoazní a její opozice proti historickému materialismu z ní učinila přirozeného spojence radikálního nacionalismu. Fašistická syntéza symbolizovala odmítnutí politické kultury zděděné z osmnáctého století a francouzské revoluce; jejím cílem bylo položit základy nové civilizace. Pouze nová kolektivní a antiindividualistická civilizace byla pokládána za schopnou zajistit trvání lidského společenství, v němž by byly všechny společenské vrstvy a třídy dokonale integrovány. Za přirozený rámec pro takovou harmonickou, organickou masu byl považován národ, těšící se morální jednotě, jakou by ani liberalismus, ani marxismus - hybné síly konfliktů a nejednoty - nemohly nikdy poskytnout.
(...)
Nacionalisté a revoluční syndikalisté chtěli nahradit obchodní civilizaci své doby civilizací mnichů a válečníků, bojechtivou, mužnou a heroickou civilizací, v níž by na místo buržoasního hédonismu a egoismu nastoupil smysl pro oběť. Tento nový svět měla vytvořit elita vědomá si svých povinností a schopná vést masy - jež samy byly pouze stádem - do boje.
(...)
Ochrana integrity národa a řešení sociální otázky znamená zničení diktatury peněz. Divoký kapitalismus musí být nahrazen klasickými nástroji národní solidarity - řízenou ekonomikou a korporativní organizací završenou silným státem, rozhodovacím aparátem, který představuje vítězství politiky nad ekonomikou. Fašistický stát, tvůrce veškerého společenského a politického života a všech duchovních hodnot, bude samozřejmě vládnout ekonomice a společenským vztahům.
Zeev Sternhell - Fašismus vzpoura proti materialismu
