Málo známým je zapojení hnutí Oswalda Mosleyho, Britské unie fašistů, v kampani proti vivisekci. Upřímná starost o stav a práva zvířat v Británii, která se stala jádrem této kampaně ve 30. letech, si zaslouží dosud opomíjeného uznání.
Na provolávací listině ke kampani „Britská unie fašistů proti vivisekci“ si můžeme přečíst jejich jména. Prominentní mezi nimi byla komandantka Marry Alen, která byla dlouhou dobu členem Londýnské rady a aktivně se zapojovala do anti-vivisekčních kampaní za práva zvířat na důstojný život. Marry Alen se stala taktéž velmi známou vedením kampaně za vytvoření „ženské policejní síly“ a zasazující se o větší úlohu žen v policejní práci. Dnešní stav ve Velké Británii je výsledkem úsilí této velké ženy. Říká se, že právě kvůli tomuto průkopnickému úsilí ve prospěch žen u policie, musela být pouze tajnou členkou Britské unie fašistů. Za války byla jako mnoho fašistů v Británii internována do domácího vězení. Po válce byla jedním ze zakládajících členů Unionistického hnutí (Union movement) Oswalda Mosleyho.
Jako členka Londýnské rady a anti-vivisekční skupiny, Marry poznala, že experimentování na zvířatech není pouze kruté, ale také tupé, protože výsledky těchto experimentů byly nespolehlivé a často uškodily samotným lidem, kterým měli přinést prospěch.
Chov některých druhů zvířat pouze pro účely vivisekce, které jim způsobovaly strašlivou bolest, bylo něco, co Marry Allen šokovalo. Její nadšení v boji proti vivisekci nebylo o nic menší, než její podpora Oswalda Mosleyho a jeho boje za větší a lepší Británii.
Mnoho dalších žen a podporovatelek Britské unie fašistů, bylo plně zapojeno do boje za zvířecí práva. Paní Dudley Ward nejenže byla zastáncem Britské unie fašistů, ale také členem vlivného January Club, který pořádal večeře, které přibližovaly britskou společnost fašistické myšlence. Byla také dobře známa, jako dlouholetá první choť Edwarda VIII. Ale co bylo nejdůležitější, byla členem Společnosti na ochranu zvířat (Animal Defence Society) a Královské společnosti pro prevenci násilí na zvířatech (Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals).
Královská společnost pro prevenci násilí na zvířatech uznávala, že zvířata jsou inteligentními tvory s velmi podobnými pocity, podobnými těm lidským. Což je samozřejmost pro ty, kteří jsou se zvířaty v blízkém kontaktu denně.
Britští fašisté cítili mnoho lásky ke zvířecímu světu, a proto se stali aktivními v boji za práva zvířat, což se stalo součástí politického boje jejich hnutí.
Dalším bojovníkem za práva zvířat a podporovatelem Britských fašistů byla doktorka Margaret Vivien, která byla zakladatelkou pobočky „Britské unie fašistů proti vivisekci“ v Bournemouthu a její pravidelnou mluvčí. Její žádosti o příspěvky a dary se pravidelně objevovaly ve sloupcích periodika ACTION (noviny fašistického hnutí). Příspěvky, které měly podporovat zvířecí útočiště, které pro zvířata vytvořila v okolí svého domu.
Další ženou mimořádné vitálnosti a statečnosti byla Norah Elam. Byla okresní organizátorkou Britské unie fašistů pro západní Sussex. Předtím byla bojovnicí za volební práva žen, za své aktivity v tomto boji byla dokonce vězněna. Starosti o spokojený život zvířat, se pro ni staly stejně důležitými jako starost o utlačované pracující.
Skutečnou lásku ke zvířatům cítil i vůdce Britské unie fašistů Oswald Mosley. Jeho manželka Lady Mosley Diana Mitford ve své knize Loved Ones vzpomíná, že jeho velikou životní láskou byla kočka Goldie. Když Goldie zemřela, tak Oswald Mosley, podle svědectví své ženy a kuchaře, dlouho seděl v kuchyni a brečel. Za nějaký čas, poté co zemřela jedna z labutí, která se jím po dlouhou dobu nechala krmit od stolu a občas zavítala i do jeho domu, Oswald Mosley řekl: „Už nikdy více“. Scházel mu ten zvuk vody, když labuť chvatně plavala na setkání s ním…
