Národ je osudovým společenstvím lidí, které je pevně definováno organickými pouty – biokulturně, historicky a územně - je tedy průsečíkem a podstatou, která všechny sobě blízké identitou spojuje v kompaktní a funkční celek. Národ je prvek tvořený předky, současníky a následovníky. Národ je jako kořen, který roste z minulosti do budoucnosti, prodchnut nadčasovostí a společným duchem.
Pro marxisty a kapitalisty nikdy takováto identitní podstata národa a jeho lidí neexistovala. Jejich definice spočívala vždy pouze v materiálních rovinách. Národ, jako společenství lidí, byl podle nich vytvořen účelově a podřízeně prostým a ekonomickým cílům vykořisťování a profitu jednotlivců. Národní společenství je však pravým opakem - je hlavním biokulturním opěrným bodem rasy, civilizace a lidského pokroku. Národ je úplnou jednotou, v níž jsou všichni platnými členy a plně integrováni společenstvím, ve kterém mají v rámci přirozené struktury společenství všichni stejná práva a povinnosti. Národ přesahuje individualismus a sjednocuje. Překonává třídní boj, stvořený marxismem a kapitalismem, biokulturní jednotou živého organismu, která je pojivem a živou veličinou. Je to živý organismus, jehož biokulturní podstata spřízněných lidí znamená sdílení stejných základních snah, potřeb, bytí a unikátního výkladu světa. Organismem do něhož se člověk jakožto živá bytost svou osudovostí rodí. Národ je nejvyšším stupněm sociálního života.
Lidstvo se definuje svými národy, jejich biokulturními identitami a územními aspekty. Člověk sám o sobě tedy neexistuje, existuje jen jako součástí lidských společenství sobě blízkých, které mu jako živočišnému druhu zachovává jeho unikátní identitu. Tato identita je vlastní každému člověku, je to přirozenost, která mezi ním a jemu identitně příbuzným jedincům tvoří jakýsi pocit porozumění, na jejímž konci se značí výslednice národa. Příslušnost k národu a vlastní identitě dělá člověka tím skutečným člověkem - biologicky a kulturně náležícímu k historii a bytí. Národ je vším, jen ne statickým pojmem. Národem je rozuměno společenství postavené na vzájemnosti, ničící bezbřehý individualismus. Je společným referenčním bodem sobě blízkých při prosazování svobody, práv, jistoty a sociální spravedlnosti.
Uvědomění si národa, jeho kulturních a hodnotových představ, které ho tvoří je základem pro svobodu a spravedlnost mezi členy společenství. Je pro nás duchovním bohatstvím a zdrojem skutečného sociálního života a rodinné lásky. Liberální výklad člověka nám předložil, že jeho podstata tkví v osvobození se od všech rodinných a národních vazeb. Člověk se tím stal však osamělejším, duchovně prázdnějším a vykořeněným. Přirozený organický koncept života byl člověku nahrazen liberálním, individuálním, mechanickým, bezduchým a prázdným životem. Životem bez vyššího smyslu. Životem nudným, který končí v okamžiku smrti. Život odvíjející se vírou v národ a obětování se pro něj, je něco co smrtí nekončí. Každý čin obětování se pro národ se naplno otiskne do dějin národa a navždy bude zapamatován kolektivním vědomím organismu, jímž národ je.
Národy světa jsou různé a unikátní. Jejich unikátnost závisí na jejich lidech - to znamená na biokulturně spřízněném sociálním celku lidí. Rozdíly mezi národy nejsou vybájeny či pouhou iluzí, ale faktem závislým na samotné podstatě člověka, tvořeného biologickými, územními, historickými a kulturními aspekty. Představa stejného a univerzálně vykládaného člověka, která je nám dnes liberalismem překládána, vytrženého od své podstaty, jímž je společenství jemu blízkých, je cestou k totalitním systémům a chaosu.
Aby solidarita, sociální spravedlnost, svoboda, integrita, obrana a přenos hodnot byly možné, musí existovat hodnotové představy (referenční body) národa. Zcela jednoduše proto, že ve společenském a hodnotovém řádu pospolitosti se jedinec cítí spoluodpovědný za celek, protože si je plně vědom etnického charakteru své spřízněnosti s celkem, jeho pojetím života a pamětí, které jej k národu pojí.
Nám Evropanům je dnes vše co tvoří národ upíráno, jsme vrženi do světa multikulturní kotle bez živoucího podkladu nahrazeného umělým zdrojem lidství stvořeného liberálními institucemi. Deziluze lidí se prohlubuje a duchovno člověka a jeho identita je ruku v ruce s demografií ohrožena. Masová a uměle řízená naturalizovanost imigrantů obchází jako strašák celou Evropou. To vše za dohledu vládnoucího liberálního systému. Etnická homogennost a kultury národů celé Evropy jsou ve smrtelném ohrožení. V boji o záchranu národa nás systém zatížil paradigmatem „rasismu“ a „nesnášenlivosti“. Boj proti multikulturní společnosti však není rasismem a nesnášenlivostí. Nacionalismus jako prvek udržující život národa je bojem za všechny národy a jejich budoucnost. Multikulturalismus je hrobem všech národů a identit lidí, kteří je vytváří, bez kterých jedinec nemůže obstát v souboji s dějinami.
Pojem národ a jeho biologický původ (který má celá Evropa společný) nesmí být tabuizovaný. Národ, který nemá dostatek biologické homogenity je v dlouhodobém horizontu ohrožen vnitřním rozkladem. Biokulturní rozdíly mezi lidmi jsou bohatstvím, jakmile jsou však dělící linie odstraněny, skrývají v sobě konflikty. My Evropané jsme tedy potomky jednoho společného původního kmene (národa), který pro nás kdysi vybojoval a chránil naše území, na kterém později vznikaly jedinečné kultury, z nichž vzešly národy Evropy. Etnicita nám tedy jako pravlast určila Evropu. Pojí nás tedy stejná biologická podstata a podobné preferované hodnoty, které se vlivem historických zásahu na různých místech vice či méně prolnuli. Zde se dá tedy mluvit o jednom společném původním evropském národě, který se v dějinách rozdělil na menší národní celky, které se následně vymezovali i územně.
Národ Český a všechny jemu etnicky a duchovně příbuzné evropské národy musejí pro sebe zpět vybojovat místo v dějinách a společně porazit liberální teorie multikulturní společnosti a vrátit svému národu jeho identitu, slávu, krásu a splnit dějinný úkol, jenž mu byl jako osudovému společenství dán. Národ se nedá nikdy plně materiálně vymezit, národ se musí prožívat a žít. Národ je jako řetěz složený z předků, současníků a potomků. Tento řetěz nesmí být nikdy zpřetrhán.
Pro marxisty a kapitalisty nikdy takováto identitní podstata národa a jeho lidí neexistovala. Jejich definice spočívala vždy pouze v materiálních rovinách. Národ, jako společenství lidí, byl podle nich vytvořen účelově a podřízeně prostým a ekonomickým cílům vykořisťování a profitu jednotlivců. Národní společenství je však pravým opakem - je hlavním biokulturním opěrným bodem rasy, civilizace a lidského pokroku. Národ je úplnou jednotou, v níž jsou všichni platnými členy a plně integrováni společenstvím, ve kterém mají v rámci přirozené struktury společenství všichni stejná práva a povinnosti. Národ přesahuje individualismus a sjednocuje. Překonává třídní boj, stvořený marxismem a kapitalismem, biokulturní jednotou živého organismu, která je pojivem a živou veličinou. Je to živý organismus, jehož biokulturní podstata spřízněných lidí znamená sdílení stejných základních snah, potřeb, bytí a unikátního výkladu světa. Organismem do něhož se člověk jakožto živá bytost svou osudovostí rodí. Národ je nejvyšším stupněm sociálního života.
Lidstvo se definuje svými národy, jejich biokulturními identitami a územními aspekty. Člověk sám o sobě tedy neexistuje, existuje jen jako součástí lidských společenství sobě blízkých, které mu jako živočišnému druhu zachovává jeho unikátní identitu. Tato identita je vlastní každému člověku, je to přirozenost, která mezi ním a jemu identitně příbuzným jedincům tvoří jakýsi pocit porozumění, na jejímž konci se značí výslednice národa. Příslušnost k národu a vlastní identitě dělá člověka tím skutečným člověkem - biologicky a kulturně náležícímu k historii a bytí. Národ je vším, jen ne statickým pojmem. Národem je rozuměno společenství postavené na vzájemnosti, ničící bezbřehý individualismus. Je společným referenčním bodem sobě blízkých při prosazování svobody, práv, jistoty a sociální spravedlnosti.
Uvědomění si národa, jeho kulturních a hodnotových představ, které ho tvoří je základem pro svobodu a spravedlnost mezi členy společenství. Je pro nás duchovním bohatstvím a zdrojem skutečného sociálního života a rodinné lásky. Liberální výklad člověka nám předložil, že jeho podstata tkví v osvobození se od všech rodinných a národních vazeb. Člověk se tím stal však osamělejším, duchovně prázdnějším a vykořeněným. Přirozený organický koncept života byl člověku nahrazen liberálním, individuálním, mechanickým, bezduchým a prázdným životem. Životem bez vyššího smyslu. Životem nudným, který končí v okamžiku smrti. Život odvíjející se vírou v národ a obětování se pro něj, je něco co smrtí nekončí. Každý čin obětování se pro národ se naplno otiskne do dějin národa a navždy bude zapamatován kolektivním vědomím organismu, jímž národ je.
Národy světa jsou různé a unikátní. Jejich unikátnost závisí na jejich lidech - to znamená na biokulturně spřízněném sociálním celku lidí. Rozdíly mezi národy nejsou vybájeny či pouhou iluzí, ale faktem závislým na samotné podstatě člověka, tvořeného biologickými, územními, historickými a kulturními aspekty. Představa stejného a univerzálně vykládaného člověka, která je nám dnes liberalismem překládána, vytrženého od své podstaty, jímž je společenství jemu blízkých, je cestou k totalitním systémům a chaosu.
Aby solidarita, sociální spravedlnost, svoboda, integrita, obrana a přenos hodnot byly možné, musí existovat hodnotové představy (referenční body) národa. Zcela jednoduše proto, že ve společenském a hodnotovém řádu pospolitosti se jedinec cítí spoluodpovědný za celek, protože si je plně vědom etnického charakteru své spřízněnosti s celkem, jeho pojetím života a pamětí, které jej k národu pojí.
Nám Evropanům je dnes vše co tvoří národ upíráno, jsme vrženi do světa multikulturní kotle bez živoucího podkladu nahrazeného umělým zdrojem lidství stvořeného liberálními institucemi. Deziluze lidí se prohlubuje a duchovno člověka a jeho identita je ruku v ruce s demografií ohrožena. Masová a uměle řízená naturalizovanost imigrantů obchází jako strašák celou Evropou. To vše za dohledu vládnoucího liberálního systému. Etnická homogennost a kultury národů celé Evropy jsou ve smrtelném ohrožení. V boji o záchranu národa nás systém zatížil paradigmatem „rasismu“ a „nesnášenlivosti“. Boj proti multikulturní společnosti však není rasismem a nesnášenlivostí. Nacionalismus jako prvek udržující život národa je bojem za všechny národy a jejich budoucnost. Multikulturalismus je hrobem všech národů a identit lidí, kteří je vytváří, bez kterých jedinec nemůže obstát v souboji s dějinami.
Pojem národ a jeho biologický původ (který má celá Evropa společný) nesmí být tabuizovaný. Národ, který nemá dostatek biologické homogenity je v dlouhodobém horizontu ohrožen vnitřním rozkladem. Biokulturní rozdíly mezi lidmi jsou bohatstvím, jakmile jsou však dělící linie odstraněny, skrývají v sobě konflikty. My Evropané jsme tedy potomky jednoho společného původního kmene (národa), který pro nás kdysi vybojoval a chránil naše území, na kterém později vznikaly jedinečné kultury, z nichž vzešly národy Evropy. Etnicita nám tedy jako pravlast určila Evropu. Pojí nás tedy stejná biologická podstata a podobné preferované hodnoty, které se vlivem historických zásahu na různých místech vice či méně prolnuli. Zde se dá tedy mluvit o jednom společném původním evropském národě, který se v dějinách rozdělil na menší národní celky, které se následně vymezovali i územně.
Národ Český a všechny jemu etnicky a duchovně příbuzné evropské národy musejí pro sebe zpět vybojovat místo v dějinách a společně porazit liberální teorie multikulturní společnosti a vrátit svému národu jeho identitu, slávu, krásu a splnit dějinný úkol, jenž mu byl jako osudovému společenství dán. Národ se nedá nikdy plně materiálně vymezit, národ se musí prožívat a žít. Národ je jako řetěz složený z předků, současníků a potomků. Tento řetěz nesmí být nikdy zpřetrhán.
