středa 1. února 2012

O koncepci Třetí cesty


O konceptu Třetí cesty je jednou a provždy třeba říci, že není ani „levicový“ ani „pravicový“. Každé ideji připadá v úloze politiky určitá pozice, ale politická ideologie Třetí cesty neleží ani na jedné z těchto pozic, jak jsou dnes chápány. Původ termínů „pravice“ a „levice“ pochází z prvního zasedání Generálních stavů ve Francii roku 1789. Roajalističtí aristokraté seděli vpravo od krále, zatímco radikálové, příslušníci třetího stavu, usedli vlevo. My bychom nebyli ani na jedné straně. Naopak pohrobci „pravice“ a „levice“ jsou naši nepřátelé.

Jsme proti konzervativním a dalším reakčním pravicovým tendencím, které se prolínají s liberálními tendencemi kapitalismu. Rovněž stojíme proti liberálním a marxistickým tendencím stojícím nalevo, které taktéž stojí proti kapitalismu, ale řešení vidí v globální a rozmělněné společnosti, ve které je všechno všech a podle potřeb za nic. Tyto pravicové a levicové ideologie mají ve svém obsahu pevně zakořeněný liberalismus. Pravice stojí proti liberalismu společenskému, ale zároveň je na straně liberální ekonomiky a kapitalistického způsobu výroby. Levice je pak pro liberalismus lidského ducha a rovnosti všeho a všech, ale popírá liberalismus ekonomický.  

Z tohoto pohledu jsou pravice a levice našimi nepřáteli. Oba brojí proti určitému druhu liberalismu, ale zároveň jsou jeho součástí. Oba tyto směry jsou materialistické a jejich ideály se v mnoha bodech prolínají. Třetí cesta náleží mimo toto pravé a levé politické rozdělení idejí. Třetí cesta spojuje v boji proti liberalismu dvě cesty - nacionalistickou a socialistickou. Pravicoví konzervativci si mohou říkat vlastenci, ale svým individualismem, kapitalismem a tržními hodnotami aplikovanými na člověka ničí národ a jeho identitu. Marxisté se svým internacionalismem a globalizací se nazývají „socialisty“, ale svou globalizovanou ideou všeho všem a za nic, taktéž ničí a dezintegrují národ vyvoláváním třídního boje. Nemluvě o tom, co mají tyto dva směry společné - bezbřehý materialismus. Ten pravicový představovaný vládou peněz a ten marxistický uznávající ateistické materiální hodnoty, nabízející pouze hmotné statky k uspokojení. Pravice a levice se nezaměřuje na to, o co jde nejvíc - o duši národa a jeho lidí.  

Třetí cesta je o akceptování člověka tak jak jej příroda stvořila, včetně jeho identity, etnického původu a teritoriálního umístění. Netvoří z člověka globálního jednorozměrného občana podléhajícího normalizaci idejím, nesvobodného a odtrženého od toho tím čím skutečně je. Uznává a bojuje za právo  o rozdílnost národů a ras. Je pro zachování přirozených společenství, jejich identit, duchovenství a řádů. Bojuje za to, aby člověk nebyl vytržen ze svého přirozeného organismu. Člověk není tvor individualistický podléhající sám sobě, ale bytost živoucí, patřící do přirozeného přírodního řádu, jímž je pro něj národ. Organismus národa a jeho identita dělá člověka tím čím je. To tvoří lidskou individualitu - uvědomění si své vlastní podstaty, na které může být vybudovaná opravdová svoboda. Pravá svoboda má tedy jen jeden skutečný základ pro fungování - společenství lidí se stejným původem, potřebami a duchovními hodnotami. Je to společenství lidí, kteří mají společnou minulost, jež se jako voda přelévá z minulosti do současnosti a teče jako řeka do budoucnosti. Národ je jako řetěz, a ten nikdy nesmí být zpřetrhán. Jen pak je možná svoboda. Proto my nacionalisté musíme bojovat za skutečnou svobodu, která se dnes rovná tomu, co se dříve nazývalo otroctvím. To je to, proč jsme nacionalisté bojující proti liberalismu, multikulturní společnosti, globalizaci a národnímu útlaku.   

Boj proti liberalismu a materialismu nám nedovoluje kompromis s kapitalismem či marxistickým socialismem. Jejich materialismus zničil duši mnoha národů. Kapitalismus a jeho způsob výroby zaměřený na zisky ničí duchovní svobodu lidí a budoucnost přežití národa, jako přirozeného organismu. Kapitalismus udělal z národa pouze prostředek pro získání bohatství jiných. Svou brutalitou a vládou peněz z něho učinil oběť otroctví a ohrozil všechny jeho sociální skutečnosti, jež jsou národu, jakož živoucímu organismu, přirozené.  

Marxistický socialismus přinesl taktéž pouze materiální utopické požitky omezené pouze však na třídu. Svou vírou, že dějiny lidstva a jeho pokrok, je tvořen výrobními prostředky, tak marxistický socialismus vyloučil národ a jeho duchovní podstatu. Upjal se k jedné třídě. Třídě, která nutí lidskou bytost přizpůsobit se a být jako všechny ostatní. Svým třídním bojem rozeštval národ proti sobě a svou normalizací vzal člověku všechnu šanci na svobodu. Přirozenost nahradil umělými a totalitnímu institucemi, které řídí člověka a společnost.  

Socialismus Třetí cesty je přirozenou cestou, jež akceptuje organismus zvaný národ. Překlenuje třídní boje svou přirozenou národní jednotou, ve které má každý své místo, uznání a zajištěny základní sociální potřeby pro život. Lidské bytosti nestaví do pozice automatické rovnosti. Ne, pravá svoboda člověku zaručuje vyniknout nad jinými a stát se osobností a skutečnou schopnou individualitou, která se stává přirozenou duchovní aristokracií národa konající pro jeho dobro. Socialismus Třetí cesty není charitou, každý by měl svou prací přispět k jednotnému cíli národního hospodářství, které jako jediné zajistí přežití a pokračování přirozeného vývoje národa. Cílem socialismu musí být tedy prospěch a zajištění přežití pro celý národ. Jen v tomto stabilizovaném stavu mohou vzniknout silné individuality a osobnosti konající pro dobro celku.  

Pro docílení hospodářské samostatnosti platí, že základem by měla být autarkie a monopol státu na zahraniční obchod a finance. Tímto způsobem stát získává rozhodující vliv a má možnost určovat požadavky na výrobu. Takže kromě podnikatelů a dělníků, zde musí být třetí strana, která bude při jednáních zastupovat společnost, a zde jsou tři faktory týkající se každého průmyslového podniku: majitel, dělník a stát. Je potřebné, abychom měli jasnou představu o tom, co z tohoto tripartitního zájmu vyplývá pro samotný výrobní proces, z kterého je odvozena forma majetku, vedení podniku a rozdělení zisku. Koncepce Třetí cesty důrazně zavrhuje totalitní požadavky z hledisek těchto faktorů: kapitalismus je individualistickou totalitou v požadavcích zaměstnavatele a marxismus je totalitou dělníků. Kontrastem k těmto totalitním požadavkům, je naše idea o rovnováze mezi těmito faktory, která je provedena nacionalizací a socializací výroby. Cílem je vytvořit tři druhy podniků - státní (energetika, těžba nerostných surovin, doprava), polostátní (socializované na základech participace) a soukromé.   

Typický kapitalistický podnik je kapitálovou společností, která řídí podnik prostřednictvím řídící rady a práce lidí používá, aby prosadila své vlastní cíle. Proto je Třetí cesta pro socializaci důležité průmyslové výroby a pracovní demokracii (participaci) s jedním cílem, kterým je pokrytí potřeb národa a jeho hospodářství. Do socializace spadá i soukromé podnikání, které je základním kamenem pokroku a dalších objevů, ale na bázi spolupráce zaměstnavatel a zaměstnanec, při které se oba stanou spolupracovníky a společně se snaží docílit cílů, jež má národní hospodářství za úkol. Do tohoto socializovaného národního hospodářství patří vše, co z důvodu svého rozsahu nebo funkce přechází ze zájmu jednotlivce do zájmu kolektivního. V rámci socializace dělnici vytvoří odborové shromáždění, na které se budou scházet v pravidelných intervalech a volit průmyslového předsedu představenstva a další vedoucí pracovníky ze svých řad, kteří podnik povedou na principu podnikového družstva.  

Socializace je prostředkem pro usmíření trhu a národního státu. Dělník bude mít určený podíl na čistém zisku podniku, jakož i odpovědnost za jeho chod, čímž se zvýší jeho pracovní motivace. Již dělník nebude vykořisťovaným otrokem bez práv a nejistot. Státu patří v této socializované výrobě zájmový podíl, který uskutečňuje svou plánovanou vizí národního hospodářství. Zároveň stát socializací částí zisků může vytvořit skutečný sociální stát rozvoje pro všechny členy národního společenství, kteří se na vybudování tohoto bohatství podíleli. Socialismus Třetí cesty nevidí dobro národa ani v hromadění materiálních statků ani v neomezeném zvyšování životní úrovně, ale v obnově a udržení zdraví národního organismu. 

Socialismus Třetí cesty je pro vyvlastnění veškeré půdy. Ta musí být znovu přerozdělena a musí se stát opět zdrojem našeho bohatství. Půda bude přerozdělením dána do rukou ochotným a schopným, ze kterých se vytvoří nová rolnická vrstva, která bude plně svou krví spjatá s půdou, jen tím se docílí k obnově kapitalismem a komunismem zničeného zemědělství. Stejně tak musí být opět zavedena tradice skutečné řemeslné výroby. Jedinou cestou k tomu je obnovit zašlé cechovní organizace řemeslné výroby. Tím se docílí k obrodě zašlé slávy našich řemeslníků. Tyto cechy mohou vytvářet svoje vlastní tzv. finanční fondy, které by sloužily na sociální podporu svým členům v případě nemoci, nezaměstnanosti atd.  

Socialismus je jedinou cestou, jak prosadit zájmy národa a zachovat jej při životě. Jistota práce a základních věcí pro přežití, jež se dnes spousta lidem nedostává, učiní člověka skutečně svobodným. Pracující člověk, konečně osvobozený od existenčního problému se stane svobodným a může plně rozvíjet svou osobnost a stát se konečně tím čím je a má být.  

Stát v souladu s organickou koncepcí všech svých institucí, na jejichž rozsah podle toho musí být pohlíženo, by měl být příznivý k organickému životu. Pohlížíme na stát ne jako na něco, co stojí nad svobodou společenství, ale jako na organizační formu lidí, která má zajišťovat nejlepší možný vývoj organismu, jímž národ je. Stát není cílem sám o sobě, ale něco, jehož cílem je jednat tak, aby organismus národa co nejefektivněji využíval své energie, které umožní zachování společenství. Ideologie Třetí cesty je tedy proti byrokratickému a centralizovanému státu. Cílem by měl být decentralizovaný stát všech na principu subsidiarity, jež povede ke svobodě kulturních územních celků, měst a obcí. Stát, v němž vznikne přirozená aristokracie ducha, která bude určovat jeho směr. Proto jsme proti stranickému systému politiky, který nikdy nepovede ke sjednocenému národu. Bez přirozeného řádu, který neodpovídá zákonům života, neexistují žádné svobody. Proto neexistuje svoboda bez autority.  

Dnešní svět je světem, ve kterém se ideje pravice a levice prolnuly a naplno ukázaly své základní stavební kameny, které jsou stejné - liberální, globalizované a utlačující přirozenost člověka a jeho svobodu. Je tedy čas pozvednout náš meč a vybojovat pro sebe svobodu a kladivem ustavit nový stát postavený na práci nás všech! Za národ, práci a revoluci!  

Proti levici! Proti pravici! Proti liberalismu z nějž pochází vše špatné!
Za duchovní revoluci! Za Evropskou spolupráci! Za národní svobodu! Za sociální spravedlnost!